Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

19.

KAYLEEN DOVJE

Probouzím se s divným pocitem.  Posadím se na posteli a snažím se zapojit své smysly na plné obrátky. Netrvá mi to dlouho, jen pár sekund, než si toho všimnu. To si ze mě dělá srandu, ne? Naštvaně popadnu župan, který si navlékám cestou. Vím, že nemám povinnost s ním mluvit. Povzdychnu si a jdu ke dveřím. Odemknu, ale zarazím se. Mohla bych znovu zamknout. Třeba by odešel.

Sama tomu nevěříš. A já nechci aby šel, ozve se má vlčice.

Hlavní je, co chci já, odpovídám okamžitě.

A jsi si jistá, že tohle je to, co chceš?, na to se rozhodnu neodpovědět.

Odhodlaně otevírám dveře. Když ho najdu sedět na lavičke, zamračím se. Jak dlouho už tu je? Nejprve nemluvíme. Prohlédnu si ho. Vypadá hodně unaveně, jako kdyby se sotva držel na nohou.

,,Měla bys jít dovnitř. Bude ti zima," ozývá se, než stihnu promluvit. Ignoruji jeho poznámku.

,,Co tu sakra chceš?" obořím se na něj. Zvedne hlavu a zadívá se mi do očí. Jestli přijel, aby se mi omluvil, tak může říct promiň a zase jet. Místo toho se zvedl a než stihnu udělat krok dozadu, drží mě v náručí. Ruce, které jsem předtím měla založené na hrudníku, zůstaly ve stále stejné pozici, zaklíněné mezi našimi těly. Chci na něj začít řvát, ať mě okamžitě pustí, když v tom momentě mi zaboří hlavu do vlasů. A jakmile mě jednou rukou začne po vlasech hladit, vím, že jsem ztracená.

Měla bych se bránit. Vždyť si o mně myslel, že jsem děvka. Řval to na mě tak nahlas, že to musela část jeho smečky slyšet. Nesnáším se teď za to, že ho nechávám, aby mě objímal. Jenže v ten moment jsem pochopila, že činy někdy mluví hlasitěji, než slova. Že i jeden dobrý čin přebije tisíce zlých slov. Ale byly i činy, které tomu předcházely.

Napadl mě vlk z jeho smečky, zranil mě, na den a půl mě ten útok vyřadil z provozu, pak jsem musela čelit jeho vojákům, kteří si se mnou také nebrali moc velké servítky. Přišla jsem k dalším zraněním, nechal je, aby mě strčili do cely.

Poprvé jsme se setkali, ještě když jsem byla spoutaná. Vědel o mně jen to, co jsem světu dovolila, aby věděl. Samotářka se svojí dcerou. Chtěl si na někom vybít zlost a zjistil, že na mě nemůže. Nebo, tak nějak to trochu i udělal.

Už když předtím vkročil do té cely, cítila jsem jeho zranění. Přesto si zachoval chladnou masku a dělal to, co by měl každý správný Alfa. Chránil svou smečku.

Zpětně si uvědomuji, jak velký vztek jsem měla a jak moc jsem se bála, aby neublížil Lillian. Pokud by to byla doopravdy má dcera, měl by plné právo na to jí zabít. Jakožto můj druh si mohl nárokovat vše se mnou spojené. A dítě to nebylo jeho, nevzniklo ze spáření se s ním, takže se jí jedným rychým pohybem mohl klidně zbavit.

Místo toho se rozhodl jí nechat žít. Zlost si však vybil tak trochu na mě, když na mě řval. Přesto vím, že pokud by si nechal vše vysvětlit již na začátku, nebyly bychom tam, kde jsme teď. Ale my nejsme ti, co míchají karty osudu, abychom si sami zvolili ten náš. Ne, to Boyhně určila, že my dva máme být pro sebe dokonalý.

Zavrtím sebou a ustoupím od něj. Nakloním hlavu mírně na stranu a čekám. Čekám, jak vtipně se mi bude snažit se omluvit, vidím mu na očích tu velkou radost z toho, že mě mohl chvíli objímat.

Uvědomuji si, že to možná doopravdy není tak špatný muž. Nemusel sem vůbec jezdit, Camdem nás doprovodil. Mohl v klidu spát ve svém domě, odpočinek totiž nutně potřebuje. Přesto se rozhodl radši vydat sem a čekat, jestli s ním budu vůbec chtít mluvit. A vůbec, nemusel nás nechat ze smečkového domu ani odejít. A taky mě mohl potrestat za to, že jsem mu neprokazovala úctu, kterou si mimochodem zatím nezasloužil. A to hlavní, mohl nás hned na začátku zabít.

Odpustím mu. Vím, že to nakonec udělám, znám se. A cítím pouto spřízněných duší, takže mi nakonec nic jiného skoro ani nezbyde. To ale neznamená, že si to předtím nemohu trochu užít a ukázat mu, že se mnou si tedy doopravdy nemá zahrávat.

,,Já...," odmlčí se. To jsi ztratil dech již po prvním slově? No tak to bude ještě zajímavé. Snažím se si udržet neutrální výraz, i když mám sto chutí se začít smát. Víte, jak mocně se žena cítí, když je před ní muž, který se jí chce omluvit a neví jak? Dostatečně na to, aby si to mohla ještě nějakou dobu potom užívat. ,,Chtěl sem se znovu omluvit. Za sebe, za to jak sem se choval předtím ve smečkovém domě. Nezasloužila sis to a já si měl nejdřív ověřit veškeré informace. "

,,A co já s tím? Měls to udělat, ale neudělal a svojí agresi sis tam na nás vybil dostatečně... Ještě něco? Začínám mít hlad a brzy se mi vzbudí Lillian," nadzvednu obočí. Tentokráte zaujímám pózu ala naštvaná babička a stojím s rukama opřenýma v bok. Zvedne ruku a vypadá to, že se mně chce dotknout. Pak jí ale nechá znovu spadnout podél svého těla.

,,Mohl bych s ní pak, až se vzbudí, mluvit?" vytřeštím oči. Tahle reakce již není hraná.

,,Proč? Nemáš důvod," zavrčím na něj.

,,Ale mám," nachvíli mi položí ruku na rameno a zadívá se mi do očí. Tentokráte neucuknu, ,,Přemýšlel jsem. Hodně jsem přemýšlel," odmlčí se a čeká několik dlouhých sekund, sundá ruku z mého ramene a nakloní se ke mně velmi blízko, než praví ,,Bude to i moje dcera, až si tohle spolu vyřešíme," pokývá hlavou. Jenom na něj zírám, nemám totiž co bych na to řekla. On se však jen odtáhne a kývne směrem k autu ,,Počkám," a pak už je pryč.

Naštvaně zavrčím. Kdy by to býval řekl, že takový parchant jako on bude mít i tuhle stránku? Otočím se. ,,Conane!" zarazí se v půlce kroku. Znovu se setkáváme pohledy. ,,Pojď dovnitř," kývám k domku a čekám, až se ke mně znovu připojí. ,,Můžeš s ní mluvit, ale jen když jí neřekneš nic o nás," zamračím se na něj.

,,A jak se jí mám asi představit?" přejede si rukou po strništi. Sleduju každý jeho pohyb.

,,To je mi jedno. Když jí neublížíš a neřekneš o nás, tak se jí představ jak chceš," hlasitě si povzdechnu. ,,Tak už pojď dovnitř," Nechávám ho jít jako prvního a jdu až za ním. Jakmile zavřu dveře, oznamuji ,,Ale, to cos teď řekl, ještě nic neznamená. Neodpustila jsem ti to," říkám když ho vedu do kuchyně.

,,S ničím jiným ani nepočítám," posadí se ke stolu ,,ale rád bych tě varoval, že tě nakonec stejně získám. Budeš moje," tentokráte žádný úšklebek. Jen prosté konstatování a egoistický Alfa tón.

,,To se ještě uvidí, Alfo. Zatím to tak moc nevypadá. Tvé plány ti úplně nefungují. Budeš se muset začít alespoň trochu snažit. Pořád tě nenávidím a nechci s tebou mít nic společného," zamračím se na něj. Tak jednoduché tom mít nebudeš, hochu.

Tak dobré ráno,

teď již pondělní, půl druhé a já se s vámi loučím. Objevím se zase až večer. Dobrou noc a krásné sny,

Aish