Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

10.

CONAN FEARGHALL

Sedím, v tichosti, a bavím se. Úsměv skrývám pod pěstí přiloženou ke rtům. Paradoxně největší problém s podepsáním smlouvy měl můj vlastní otec. Rozčilovalo ho, když jsem mu řekl, že na něj mám informace, které by jeho smečka a především jeho družka, má matka, neměla nikdy spatřit. Probodával mě pohledem přes stůl. Na čele se mu rosil pot a byl celý rudý.

To jsi od svého syna, kterého již roky nazýváš neschopným, nečekal, že? pomyslím si. Můj vlk je spokojený s našimi činy a o to více jsem i já. Položím si obě ruce na stehna a věnuji mu odzbrojující úsměv. Uč se, otče.

Jakmile se ozve jeden z Alfů, že klidně podepíše, protože se ho to netýká a jeho smečka má území daleko od místa dění, Alfa Daniel a otec na něj začnou řvát. Během několika sekund se znovu strhne mela a většina z přítomných se hádá. Troufám si říci, že jsem se dlouho takhle dobře nepobavil. Založím si ruce za hlavu a podívám se z okna. Když vidím, že se rozednívá, to je ten správný čas. Zvedám se, ale v ten moment málem schytávám ránu pěstí. Díky Bohyni za rychlé reflexy.

Alfa naproti mě je mladý, velmi mladý. Nezkušený a troufalý. Trvá to jen několik vteřin. Je si tak jistý tím, že má nade mnou šanci, že se jeho oči vytřeští až v momentě, kdy ho chytám rukama za hlavu a jedním prudkým pohybem mu lámu vaz. Padne mi k nohám. V tom momentě nasadím nucený úšklebek. Otec se zvedá ze židle. Ale, ale, tak tohle byl ten můj nevlastní bratr, kterého si opatřil. Odfrknu si.
,,Zahodil jsi celý jeho život. Taková škoda, Caste," kývnu k tělu ,,ukliď si svůj nepořádek."

Čekám. A doufám. Doufám, že začnou zvedat ty svoje lenivý zadky. Že někdo proti mně půjde. Sakra, čekám jen na to, aby se mě pokusili zabít. Zatím jsem jim nedal tolik důvodů, proč by se měli bát. Teď mě mají brát za parchanta, kterého je potřeba odstranit. Tak proč nikdo nic nedělá?! To si říkají vůdci smeček, Alfové?

Ztuhnu pohledem. To, co mě zneklidní je jen další muž, který na mě zírá jako všichni ostatní. Má však takový výraz ve tváři, že se na moment zarazím. Usmívá se. Sedí v nejtemnějším koutě celé velké místnosti, za celou tu dobu nepromluvil ani slovo a usmívá se. Nejsem si úplně jistý barvou jeho vlasů, určitě jsou tmavé, hnědé nebo černé, ale ty azurově modré oči jsou povědomé. Až moc povědomé. V hloubi duše vím, kdo to je, poznávám tu mocnou auru, která překrývá mnoho jiných v této místnosti. Ale že by zrovna on dorazil na sněm, jen aby se tu nudil, když na něj doma čeká družka a potomek?

,,Alfo Conane, na slovíčko, prosím," jeden z Alfů sedících u stolu se zvedá. Odtrhnu pohled od usmívajícího muže a podívám se na něj. Vidím jeho unavený výraz. Musí být z daleka. Snažím se si vzpomenout, kdo to je. Jména si většinou zapamatovávám, ale tady mám prázdno. Kývnu směrem ke dveřím a odcházím od těla, které stále ještě leží na zemi. Vím, že jeho strážci nám budou v patách. Přesto se neodváží jít natolik blízko, aby poslouchali náš rozhovor. Objevili by se až v momentě, když bych jejich Alfovi ublížil. A k tomu mi zatím nedal důvod. V zasedací místnosti byl jedním z těch mála, co se moc nevyjadřovali.

Nechávám druhého vlka jít chodbou před sebou. Krok z opatrnosti. Zastavujeme se až před ložnicí, která mi byla na pobyt na sněmu přidělena. Tady nás nikdo poslouchat nebude.

Alfa si unaveně přejede rukou přes obličej. Pak vytáhne propisku. ,,Smlouva?" ptá se jednoduše. Nakloním hlavu mírně na stranu.
,,Proč jste jí chtěl podepsat bez přítomnosti jiných?" doopravdy mě to zajímá. Myslel si snad, že na něj ostatní Alfové nebudou tak naštvání, když ho neuvidí podepisovat smlouvu s ďáblem?
,,Celý sněm už stejně bude jen o Vašem plánu. Nemá cenu tady ztrácet čas. Pojedu domů za svou rodinou a smečkou.
Nejde mi ani tak o to, aby to neviděli, jako spíš, že pokud bych nepodepsal, stejně byste si mě někde našel a donutil to podepsat. Tak si alespoň ušetříme práci a čas, ne? Mé smečky se to stejně netýká," pokrčí rameny.

V mysli se usměju. To je velmi dobře. Prohodíme už jen pár slov, než v ruce držím první podepsanou smlouvu ze sněmu. Tak dobře, teď už jen všechny ty ostatní. Alfa se rychle otáčí a mizí na konci chodby.

Já poté sevřu celý štos smluv v ruce a rozejdou se zpět do jámy vlčí. Při vstupu do místnosti zjišťuji, že stihli alespoň odklidit to tělo. Pohledem plným arogance přejezdu všechny přítomné.

,,Tak si to ještě jednou vyjasníme. Podepíšete a máte klid. Jste v bezpečí. Nepodepíšete? No... to bych úplně neradil. Nejen, že riskujete svůj život, který se doopravdy nebojím ukončit, jak jste viděli, nebo tu mám pro vás ještě jedno překvapení," vytáhnu disk, který je téměř plný souborů. ,,Na tomto disku je mnoho složek. Každá je pojmenována podle vašich jmen. A v ní jsou vždy věci, které by se vaše smečky, družky a potomci asi neměli dozvědět," usmívám se a mrknu na ně.

,,Na mě nic mít nemůžeš, parchante! A i kdybys něco měl, tak už vůbec nemůžeš mít na úplně všechny z nás!" Alfa Daniel. Jak rád bych jeho život ukončil. Třeba zítra, dnes už jeden mrtvý stačí.

,,Na tebe toho mám hodně, neboj se. A všechno je několikrát zálohované jinde, takže se nemusíš ani bát, že by mi důkazy zmizely... Rozmysli se. Asi úplně nechceš, aby se ti smečka rozpadla pod rukama," pak promluvím znovu ke všem: ,,Máte čas do setmění. Pak očekávám podepsané smlouvy," zasměju se. ,,Jo a abych nezapomněl. Jednoho z vás jsem z toho vypustil. On bude vědět proč. " otáčím se ke dveřím. Pohledem zavadím o toho muže v rohu, který se momentálně pošklebuje. Tvá družka z tebe mohla udělat slušňáka, ale proč jsem tě nepoznal dřív?, pomyslím si. Pak už jen spokojeně odcházím hledat své strážce. Musím s nimi probrat pár věcí.

Odcházím od nich s tím, že mě následovat nemusí, a pořád doufám, že se něco semele. Oni se doopravdy nechtějí bránit? Rvát? Zabíjet? U Bohyně, co jsou to za vlkodlaky. Na druhou stranu dobrá no... Některé ty informace byli až moc citlivé, takže bych se tomu nakonec ani nedivil.

Je kolem půl čtvrté. Stále ještě mají čas. Několik z nich mi už smlouvu odevzdalo. Vejdu do ložnice a zůstanu stát.

Konečně ho vidím na světle. Dominantní azurově modré oči probodávají ty mé. Podává mi podepsanou smlouvu.
,,Naprosto chápu tvou situaci, činil bych stejně. Dej si ale pozor, ať mezi Samotáři nenarazíš. Mohl bys učinit něco, čeho bys pak litoval," s tím se otočil, že půjde pryč.

Okamžitě mi došlo, kam tím míří. Jeho spřízněná duše se téměř stala Samotářkou. Ještě studovala, když se poznali. Byla na útěku od své předešlé smečky a vcelku dlouhou dobu se skrývala na jeho území. Zbývalo jí jen pár měsíců, než by přijala post Samotářky a navždy mu zmizela z dosahu. Měl štěstí. I když, jak se to vezme, ona totiž patří k těm vlčicím, které chtějí chodit do práce a dělat věci, co nemají. Jako Camdemova družka.

Podívám se na smlouvu. Věděl jsem, že bude na mé straně. Oba nenávidíme Samotáře a máme jejich krev všude po rukou. On s tím přestal, když našel svou družku, já jsem začal vyhledávat možnosti, abych je mohl zabíjet častěji. Jednoduché.

Ostatní Alfové mají ještě chvíli čas. Lehnu si na postel a zavřu oči. Neusnu ani omylem, ale alespoň si trochu odpočinu, než mě od nich začne zase bolet hlava. Zabít se mě asi nikdo netroufá. Čekal jsem větší odpor, ale zdá se, že těm, jejichž smečky přímo nesousedí s územími nikoho, to zas až tolika nevadí. Nechtějí se pouštět do války, kterou bych nakonec stejně vyhrál.

Počkám si na všechny smlouvy a hned zítra se postarám o to, aby všichni Samotáři z toho území byli ve smečkových celách. Pak se s nimi dohodnu, kterou z možností smlouvy chtějí podstoupit. Krev bude znovu téct po zemi, ale pro blahobyt smečky cokoliv.

Krásný večer/ noc?,
hádejte, kdo úplně zapomněl na to, že má vydat další kapitolu? (Občas jsem fakt horší, než důchodci :D)

No nic. Stane se.
Hezkou sobotu přeji a dnes se ohlásím s ještě jednou částí,
Aish