Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

24.

CONAN FEARGHALL & KAYLEEN DOVJE

CONAN FEARGHALL

Snažím se dělat, že spím a na žádnou z jejích dalších otázek neodpovídám. Jakmile však usne, ještě chvíli se na ní dívám, než jdu do kuchyně pro jeden z telefonů. Volám Camdemovi, který mi zajisté pomůže. Brzy jsem však zklamaný. Tentokráte mi totiž jen řekl, že je mu to líto. Ale vím, co tím chtěl říct. Měl bych je nechat jít. Kayleen potřebuje vychovat Lillian v klidu a ne v domě s Alfa vlkem.

Vracím se tedy do své ložnice. Pozoruji jí, jak spí v mé, v naší posteli. Snažím se obnovit tu chladnou bariéru, která se jí podařila prorazit. Potřebuju, abych nic necítil, jestli tohle mám podstoupit. Když však ve spánku zamumlá mé jméno, vím, že jsem ztracený. Lehám si k ní do postele a znovu jí objímám.

Trvalo nám to dlouho, než jsme se dostali takhle daleko. Začali jsme špatně a pokračovali ze začátku ještě hůř. Ale i přesto jsme teď tu, kdy jí nevadí, že se jí dotýkám. Ležím a hladím jí po zádech. Přemýšlím.

Vím to.

Musím to udělat pro obě dvě. Nechat je jít. Neuvědomuji si, že po několika dlouhých letech mi stékají slzy po tváři. Teprve až když se Kayleen zavrtí, si je rychle otřu. Pomohlo to, být na chvilku zase ten citlivý malý kluk. Mám však stále větší bolesti, které skrývám a nikdo je nikdy neuvidí.

,,Proč?" ptám se potichu Bohyně ,,Proč jsi mě nechala stát se někým úplně jiným, když chceš, aby ode mě odešla. Říká se, že jsi všemocná a za každým Tvým rozhodnutím máme hledat něco, v čem nám to pomohlo. Tady já ale nic nevidím. A nemyslím si, že by se mi to v budoucnu mělo nějak zobrazit," rezignuji. Nemám totiž co dál říkat.

,,Conane?" někdo se mnou zatřese. Otevírám oči a otáčím se ke Kayleen. Venku je stále ještě světlo, ale brzy by se mělo smívat.

,,Hm?" zabořím si hlavu do jejích vlasů ,,nechci," zamumlám a odmítám se pohnout. Chci si užít každou sekundu, která mi s ní ještě zbývá.

,,Odpovíš mi?" naklání hlavu na stranu a já jsem nucený se od ní o trochu odtáhnout.

,,Nejprve mi dovol něco ti říct. Kaylee..., jsi úchvatná žena. Zatímco já jsem šílenec a idiot, tys od začátku byla ta nejúžasnější teta a matka v jedné osobě. Omlouvám se ještě znovu, i když už asi po tisícté, moc mě to mrzí, co jsem ti udělal. Všechno.

A děkuji..., děkuji za ten vynucený a pro tebe asi ještě více svazující měsíc po mém boku. Byl to nejlepší měsíc mého života. Děkuji, žes mi dala možnost být alespoň chvíli znovu šťastný. Daly jste mi důvod pokračovat v mé cestě.

Možná, že jsem doopravdy neskutečný parchant a protivný mizera, ale bránit už ti nebudu. Předám ti klíče od domů, které smečka vlastní po celém světě. Jeden si vyber a můžeš si ho s Lillian nechat. Vím, že potřebuje výchovu někde v klidu a né tady. Nebudu vám bránit ve štěstí, které jste nalezly jedna v druhé," zavrtím hlavou a hledím z okna ven. Nasazuji si masku Alfa vlka, aby to tolika nebolelo.

,,Nebo mi prosím jen řekni, kam s ní chceš jít. Pro ty klíče hned dojdu," hledím na ní.

,,Na sever," odpovídá jen. ,,V domku zůstat nemůžeme."

KAYLEEN DOVJE

Než stihnu cokoliv jiného říct, zmizí z ložnice. Zmateně za ním hledím. Měla bych být šťastná. Sakra! Měla bych se radovat z toho, že jsme s Lillian volné. Místo toho mám na hrudi velký balvan, který mě táhne dolů. Má vlčice kňučí, chce tu zůstat, se svým druhem a se svou někým jiným předem naplánovanou budoucností. Conan se velmi brzy na to vrací s klíči v ruce.

,,Tohle..." pohledem tiká mezi nimi a mnou ,,tohle jsou klíče od jednoho z domů, které tam smečka vlastní. Vezmi si je a ten dům také. Je to tvoje," hodí po mně klíče a otáčí se.

,,Conane počkej!" naštvaně vyskočím z postele. Nečeká a odchází. Teď přece nemůže odejít! Doženu ho až v kuchyni. Chytnu ho za zápěstí a zatáhnu. Ihned na to si stojíme tváří v tvář.

,,Měla by sis začít balit, brzo tu bude Lillian a několik vojáků, kteří vás odvezou," má nasazenou svou Alfa masku.

,,Conane, co se s tebou děje?, "rukou mu přejezdu po tváři. Odtáhne se a raději kouká kamkoliv jinam, jen ne ke mně. ,,Ještě před chvilkou bylo vše v pořádku."

,,Nic není v pořádku, Kayleen. Tak to prosím nedělej těžší, než jak to teď už bude," ustoupím. ,,Už teď vím, že jsem musel dočista zešílet, když na něco takového dobrovolně přistupuji," jeho oči mi však vše prozradí. To, jak moc je to pro něj bolestivé. Ustoupím. Chápu, jen zhoršuji situaci. Otočím se proto od něj a jdu si rychle balit. Moc věcí nemám a i Lillian tu má jen něco málo. Spousta věcí zůstala v domku a tam také zůstane, dokud je smečka nevyhodí, až budou domek potřebovat.

Raději se tím nebudu zabývat, to už by mi praskla hlava. Naštvaně hodím jednou kupičkou prádla přes ložnici. Skrz slzy nic nevidím. Třesu se. Jakmile však uslyším rychlé cupitání, je mi jasné, že se musím okamžitě vzpamatovat. Utírám si slzy a sbírám prádlo. Lillian vtrhne do místnosti.

,,Mamí, Marry mi dala recept na tu skvělou buchtu, jak mi moc chutnala," mává mi kouskem papíru před obličejem.

,,To je dobře. Já ti jí někdy upeču, ano?" otáčím se, abych dobalila zbytek.

,,My někam pojedeme?" rozhlíží se kolem.

,,Ano a to už brzy. Pojď, musíme to odnosit do auta," beru jednu z tašek a nesu jí ke dveřím. Otevírám je s Lillian v patách.

,,Kayleen," Beta Camdem stojí naproti mě. I on má tvrdý výraz ve tváři a jen kývne.

,,Má paní," ozvou se vedle něj dva bojovníci. Nervózně polknu.

,,Odneste ty věci do auta. A z toho pokoje vedle taky," řekne. Chci namítat, že to zvládnu, ale umlčí mě jedním pohledem. ,,Lillian, pojď, něco ti ukážu," chytá jí za ruku a odcházejí po chodbě dál. Jdu za nimi až do přízemí. Camdem se na mě otočí a pokýve směrem na terasu za mnou.

Nacházím Conana stát opřeného o zábradlí zády ke mně. Zastavím se několik kroků za ním. Proč musí být loučení vždy to nejtěžší? Rozhodnu se zatím nemluvit. Dojdu k němu a obejmu ho. Sevře mě v pevném objetí a hlavu si položí na tu mou. Nějakou dobu stále nemluvíme. Tiskne mě k sobě jako kdyby to bylo naposledy, co se vidíme.

Jakmile chci začít mluvit, omlouvat se mu, přiloží mi prst na rty. ,,Udělej vše, co potřebuješ, Kayleen. Já si na tebe počkám. Počkám si, až Lillian vychováš. Chci, abyste byly šťastné. I když to znamená, že budu trpět já sám. Nic jiného si však po tom všem ani nezasloužím.

Kayleen Dovje, přestože ty jsi nás odmítla, nechtěla si nás, já i Heren ti přísaháme svou věrnost. Budeme čekat, dokud nebudeš připravená stát po našem boku," zaboří mi hlavu do vlasů. ,,ale upozorňuji, že pokud mě po tom, co Lillian opustí doupě, nevyhledáš sama, udělám to za tebe. A budu připravený o tebe bojovat s kýmkoliv, kdo se mi postaví do cesty," nastane dlouhá odmlka, protože nevím, jak reagovat.

,,Prozatím sbohem, Kayleen," políbí mě na čelo a odchází.  Dívám se za ním když se mění do své vlčí podoby a vbíhá do hustého lesa. Brzy na to je slyšet vytí. Ponechávám prostor nicotě, která mě neodvratně naplňuje.

Prozatím sbohem, Conane.

KONEC