Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

17.

KAYLEEN DOVJE

Betu jsem hledala poměrně dlouhou dobu. Mezitím jsem se stihla i několikrát v tom ohromném domě ztratit. Smečkové domy jsou zlo. Ani můj čich mi tu moc nepomáhal. Bylo tu takové množství pachů, že se mi začínaly splývat. Nakonec mě našel on sám, Alfa ho musel zajisté poslat, aby nás odvezl domů. Nechám ho tedy, aby šel před námi a zavedl nás k připravenému autu. To určitě dostal také rozkazem.

Za celou dobu té dlouhé cesty ani jeden z nás nepromluvil. Lillian se jen občas na něco zeptala a já jí v rychlosti odpověděla. Proto jsem měla pocit, že celá ta cesta musí být snad nekonečná. Kámen ze srdce mi spadl až v momentě, kdy s přicházející nocí spatřím náš domek. Nemohu však přestat myslet na Adama. Musím vymyslet způsob, jak ho odtamtud co nejdříve dostat.

V momentě, kdy Beta zastaví, mám pocit, že už téměř spím. Jsem tak unavená, že by mi stačilo ještě pár minut sedět v tom prokletém autě a doopravdy bych usnula. Spánek je to jediné, co teď potřebuji. A také klid.

Lillian okamžitě vyskočí z auta a rozeběhne se k domu. Až když mi Beta podává batohy, vzpomenu si na to, že jsem je celou nehledala. ,,Děkuji," odpovídám mu. Jen kývne. Otáčím se a rozejdu se k domu, než mě zarazí.

,,Kayleen, můžeš ještě na chvilku?"otočím se a vidím ho, jak pomalu shazuje svou masku. Už se netváří jako Beta vlk, který zastává svou roli zástupce vůdce, je to jen muž, který je unavený a zajisté touží po klidu, jako já.

,,Musím uložit Lillian a...," v ten moment mi dojde, že Lillian uložit nemůžu. Sakra. To rozbité okno. Zavřu oči a pořádně se nadechnu. Normálně nebývám tak mimo, to musí být tou únavou.

,,A?" ptá se. Rozejde se ke mně. ,,Mně to nevadí, já počkám. Chtěl bych s tebou něco probrat."

,,Jestli to má být o tvém Alfovi, tak to tu čekat nemusíš. S ním jsem skončila," nechám ho tam stát a jdu za Lillian. Ta už je dávno v domku. To tu nebylo ani zamknuto? Nevadí, stejně musím vše zkontrolovat. Čeká na mě v kuchyni, kde si už i rozsvítila. Rychle domek zkontroluji.

,,Dojdu zatopit, počkáš tu?" zavrtí hlavou a jde se mnou. Snažím se udělat vše co nejrychleji. ,,Máš hlad?" ptám se jí, jakmile vejdeme nahoru. Znovu jen zavrtí hlavou. Prosím jí, aby na mě počkala. Musím najít něco, čím zadělat to okno. Lillian bude spát u mě v ložnici, ale ať domek prochladá co nejméně. Chodím po domě a hledám, čím bych tu díru zandala. Nakonec mě nenapadne nic lepšího, než vzít náhradní madraci, co mám schovanou v malém kutlochu, přiložit jí na prostor okna. Zůstává problém, jak ji tam udržet. Viděsím se, když Beta vejde dveřmi a nakloní hlavu na stranu.

,,Nebude lepší, když dnešní noc strávítě někde jinde? Zítra ráno vyřídím opraváře a do večera to budeš mít nové," rázně zavrtím hlavou.

,,Ani omylem," odseknu mu. ,,A opravu si zajistím sama. Přece nemůžu zdržovat členy vaší veledůležité smečky," odfrknu si. Už jsem přešla do fáze, kdy jsem tak unavená, že začínám být na všechny hnusná. Super, teď se musím hlavně hlídat před Lillian.

Beta si ode mě bere madraci a druhou rukou si přitáhne šatní skříň, kterou jí zapře. Zůstávám stát na místě s nechápavě na něj hledím. Jako vážně?

,,Počkám v kuchyni," oznámí jen, než se kolem mě protáhne a odejde z místnosti. Ještě chvíli tam zmateně stojím, než vyndám Lillian pyžamo. Napínám svůj sluch, abych slyšela, jestli je v pořádku. Když se ke mně donese jejich rozhovor, uvědomuji si jediné. Že Beta není zlý muž, jen musí od jednoho takového poslouchat rozkazy. Dojdu dát rychle napouštět vodu do vany, než se vracím do kuchyně pro Lillian.

Pak už nastává naše dřívější rutina. Vykoupat, vyčistit zuby, učesat vlasy a spát. Nechávám jí, aby si vlezla do mé postele, než jí dávám pusu na čelo a říkám přání na dobrou noc. Než však stihnu odejít z ložnice, zarazí mě. ,,Mamí, zazpíváš mi?" nemám srdce na to, abych ji odmítla, takže si sedám na postel vedle ní a zpívám jí ukolébavky do té doby, než nakonec usne. Potřebuje si po tom všem odpočinout. Ale vím, že bude mít dnes znovu noční můry. Jen doufám, že se zvládne alespoň trochu vyspat.

Za Betou dorazím až po nějaké době. To už jsem ráda, že sotva stojím na nohou. A mám taky strašný hlad, ale únava mě ničí podstatně víc. Sedí u stolu, před sebou má poloprázdnou sklenici vody a něco si dělá na telefonu. Hlavu však zvedne, jakmile vstoupím do místnosti.

,,Můžeme?" ptá se nejistě. Nejistota u tak vysoce postaveného vlka nebývá každodenností. Podívám se na něj a setkáme se pohledem. Přikývnu a jdu se podívat, jestli tu máme něco jedlého. Zkontoluji obsah ledničky a dojde mi, že jsem před tím vším chtěla jít druhý den nakoupit. Nakonec sahám do spižírny pro nějaké energetické sušenky a s horkým čajem usedám naproti němu.

,,Conan není takový, jen je toho na něj v poslední době doopravdy dost. Ale není to špatný muž," sevře skleničku v ruckách a dívá se na mě.

,,Kdo?" ptám se, jako kdybych nevěděla o kom mluví. Přesto to vím naprosto jasně. Unikne mu smích, který rychle zamaskuje kašlem.

,,Alfa naší smečky a tvůj budoucí druh," pokývne mi hlavou.

,,Říkala jsem Vám, že jestli máte v plánu mluvit o něm, nemusel jste vůbec čekat. Já se o něm s vámi bavit nebudu. U mě skončil," naštvaně rozbaluji druhou sušenku.

,,Odhoďme formálnosti stranou. Říkej mi normálně Camdeme a tykej mi," napije se, než dodá ,,a i když mě s největší pravděpodobností Conan zbije, až zjistí, proč jsem se tak zdržel, jsem ochotný to podstoupit. Jen chci, abys věděla, že to, co udělal, si nikdy neodpustí. Byl unavený a zraněný, i když je to chabá výmluva. Ale záleží mu na tobě, jinak by tě nenechal se sem vrátit. Navíc si myslím, že jeho vlk mu teď musí dávat pořádně zabrat," začne se smát ,,což si také za své chování zaslouží. Ale nechci, abys zahodila celou svou budoucnost kvůli jednomu nedorozumění. Něco takovéhleho se dá ještě normálně vyřešit a urovnat. Copak netoužíš patřit znovu k nějaké smečce? To chceš dál žít takhle? Pořád sama jen s malou, ve strachu o její bezpečí a život, pracovat celé dny, abys vás obě uživila?"

,,To před ním mám padnout jako na kolena a omlouvat se mu za jeho vlastní chyby a počiny?Ani omylem. Ale naopak, já nechci celou dobu žít takhle, a v tomhle domku. Ale ani nechci žít jako žena v domácnosti, která jen čeká na rozkazy od svého druha. Nebudu se před ním, ani nikým jiným, krčit, i kdyby si to přál. Momentálně s ním nechci mít nic společného. Jen ať si užjie to, co způsobil. Jediného, co teď chci, je klid," kývám a raději si znovu kousnu do sušenky.

,,Jak myslíš. Ale být tebou, připravím se na to, že se tu velmi brzy objeví," zvedne se, zbytek vody vyleje do dřezu a skleničku tam nechá položenou. ,,Raději se vydám na cestu zpět, než udělá něco dalšího, čeho by mohl později litovat," kývne mi na rozloučenou a odchází. Během chvilky jsou slyšet vchodové dveře.

Dívám se na místo, kde před chvilkou seděl. Ať si zkusí přijít, vyřídím to s ním. Cuknu sebou, když mi dojde, že usínám v sedě. Rychle proto dojdu ještě znovu přiložit ke kotli, pak už jen vykoupat, zamknout a mířím za Lillian k sobě do ložnice. Přestože se bolest celého těla ozve okamžitě, jakmile si lehnu, únava je větší. Během chvilky usínám.

Usínám bez vědomosti toho, že v okolí se pohybuje na tři desítky vlků, kteří hlídají, abych neutekla. Nad ránem mě nevbudí ani zvuk motoru, když velký terénní vůz zastaví před domkem.

Krásný večer přeji,

Lillian a Kayleen jsou zpět ve svém, ale nevíme, co je s Adamem. To se dozvíme zítra.

Mějte se krásně,

Aish