Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

15.

KAYLEEN DOVJE

Zavrčím na něj. Co si to dovoluje? Nikdo mi Lillian nesebere.
,,Fajn, podepíšu, že tu zůstaneme," přestanu se vzbouzet. ,,Ale nikdy nepodepíšu a nedovolím Vám vzít mi Lillian," s tím ho ze sebe skopnu. Během sekundy jsem na nohou, a přestože se mi před očima zatmívá, jsem připravená si svoje podmínky vybojovat. Hledí na mě. Ten perfektně falešný úsměv mu zmizel z tváře. To je dobře. Dřív, než se na mě stihne znovu vrhnout, zarazí nás vlk, který si mezi nás stoupne.

,,Bojů už bylo dost. Tohle se nechá vyřešit v klidu," oznámí nám jeho Beta.

,,Ustup. To je mezi náma," Alfa svou pozornost obrátí k němu.

,,Tentokráte ne. Když vás nechám pokračovat, zabijete se navzájem," v ten moment se oba muži podívají mým směrem. Měl pravdu.

,,Mamí," chytám Lillian do náruče. ,,Maminko, já se bojím," hodím na Alfu naštvaný pohled. Za to, že se bojí, může on. Chvíli nás pozoruje, než si založí ruce na hrudi.

,,Ne," jeho pohled odpověď doplňuje.

,,Můžete nás taky nechat odejít. Nebudete s námi mít starosti. Můžeme na tohle všechno zapomenout," dívám se na Betu a mluvím s ním. Alfa si odkašle. Ignoruji ho. ,,A Adam se ničím neprovinil proti smečce, takže ho můžete nechat jít s námi," věnuji Betovi unavený úsměv. Jsem zvědavá, jak dlouho tohle Alfa vydrží, než bouchne. Řekla bych, že moc dlouho ne.

,,Mámí, já chci domů," zavrtí se mi malá v náručí a nevím, jak ji odpovědět.

,,Půjdeme domů," říkám nakonec. ,,Brzy," dávám jí polibek na čelo. Třese se a má horečku. To není dobré. Od teď už nebude tím, kým byla. Znovu. Jako po smrti naší smečky.

,,Nemyslím si..." začne Beta, ale odpovědět mi nestihne.

,,Se mnou budeš mluvit! Tohle je moje smečka!" začne na nás křičet. ,,Camdeme, vem si vojáky a laskavě vypadněte z místnosti, než někoho zabiju. Ven! Hned!" jen, co všichni urychleně opustí místnost, otočí se zpátky na nás. ,,Ty si vážně myslíš, že vás nechám jen tak odejít?!" křičí tak nahlas, až mě z toho bolí uši. Přitiskávám Lillian své dlaně na uši. Nenávidím ho. Můžu ho zabít?

Proč nás nechce?, ozve se konečně má vlčice. Násilím jí zatlačím do kouta. Ty teď mlč.

,,Musíme to řešit před ní?" obořím se na něj. Sevřu Lillian, která má hlavu zabořenou v mém krku a pláče. Nenávidím Alfa vlky. Egoističtí parchanti, co si silou a hrozbami smrti vynutí své postavení. Otáčím se od něj a i když mu nerada ukazuji svá zranitelná záda, kam může v sekundě zaútočit, jdu směrem ke dveřím. Rozrazím je a zastavím se. Stojí přede mnou postarší vlčice. Usmívá se.

,, Předej jí Marry," ozve se hned za mými zády.

,,Jsem také matka, dítě. Tvé dceři neublížím, přísahám. Pokud mi to dovolíš, postarám se o ní, dokud si jí nebudeš moct vzít zpátky k sobě. Pouze ji dám najíst, určitě musí mít hlad. A pokusím se jí trochu uklidnit," usmívá se. Ona snad neslyšela, co se tu děje? Určitě to muselo být slyšet po celém domě.

,,Předej jí," jeho tón je naléhavější. Je mi jasné, že když to neudělám dobrovolně, sebere mi jí. Dívám se na tu vlčici.

,,Jeden,...." začnu a chci jí vyhrožovat. Přeruší mě.

,,Neplýtvej slovy, děvče. Budeš je potřebovat. Přísahám k Bohyni, že ji nijak neublížím," natáhne k Lillian ruce.

,,Mamí, já nechci," drží se mě jako klíště.

,,Jsi moje statečná vlčice, víš to, že ano? Musíš to zvládnout. Uděláš to pro mě, prosím?" hladím jí po zádech. Chvíli ještě vrtí hlavou. Po několika dlouhých minutách ale kývne.

,,Povíš mi, jak se jmenuješ?" ptá se jí vlčice.

,,Lillian. Jako moje babička," odpovídá Lian nejistě.

,,Jméno pro velkou bojovnici. Tak tedy Lillian, máš ráda palačinky?" na to jen začne kývat. ,,Tak já ti je udělám, ano?"

Když jí vede pryč, stahuje se mi hrdlo a třesou se mi ruce. Nepostřehnu ani, že Alfa již sedí v jednom z křesel a nedočkavě podupává nohou. ,,Zavři," rozkaz... To nic jiného neumí?

,,Z této smečky neutečeš." 

,,Můžu se o to pokusit."

,,Zabiju je," dívá se nepřítomně do místnosti. ,,Sednout!"

Zatnu zuby, ale poslechnu ho. Musím se dostat k Adamovi. Ten bude vědět, jak se odtud dostat. Určitě. Nemůžeme tu zůstat. Potlačuju slzy, které se derou na povrch. Spřízněné duše by měli být pro sebe dokonalé. Měli by se od prvního okamžiku milovat, utrpením by pro ně mělo být, když nejsou spolu a ne tohle. Přeruší můj tok myšlenek.

,,Ty se jí nevzdáš," konstatuje. ,,Tak tedy fajn. Klidně si jí nech," spadne mi kámen ze srdce. Jen kdybych věděla, co přijde dál. ,,Ale budeš mi sloužit," vstane a než se naději, jsem pod jeho tělem přišpendlená k sedačce. Než však stihnu něco udělat, oči se mu ztmaví.

,,Má milá," zní jak někdo jiný. Odstrčím ho od sebe. Vyděsím se, když se nechá a sedne si hned vedle mě. Jakmile vezme jednu mou ruku a vtiskne mi do špinavé dlaně polibek, konečně mi to dojde. Tohle je jeho vlk. Vidím v tom příležitost. 

,,Nech nás jít domů," šeptám a modlím se, aby byl jeho vlk silnější, než lidská stránka.

,,Nemůžu tě nechat jít. A ani on tě nenechá odejít. Musíš..." větu nedořekne a chytne se za hlavu. Okamžitě od něj odskakuju. Během momentu se na mě upřou znovu hnědé oči.

,,Nechat vás jít domů?" ušklíbne se. ,,Aby sis mohla najít zase někoho jinýho a mít s ním další dítě?!" odfrkne si. Já ztuhnu.

Pak se mi ale začne vařit krev v žilách. Jsem k smrti vyděšená a mám dost těch jeho her. ,,Nechceš mě! Nechceš svojí spřízněnou duši. Nechceš svojí budoucnost! Tak proč mě tu chceš sakra držet? Vyhrožuješ mi? Fajn, ale proč ze mě, doprdele, chceš udělat svojí vlastní děvku?!" křičím na něj. Je mi fuk, že to musí slyšet celý dům. Ať mě klidně zbije, je mi to jedno. Vím, že by mě asi nezabil, a to mi stačí. Stejně dýchám jen pro Lillian.

,,Máš, kurva, dceru s někým jiným! To ti nepřijde jako dostatečný důvod?
Původně jsem chtěl jen zabít Samotářku a její dítě, protože mi napadla člena smečky,"

,,Já jen bránila Lillian, na to mám sakra právo!" skáču mu do řeči.

,,Buď zticha, když mluvím! Měl jsem v plánu tě jen zabít a mít hotovo! A místo toho zjistím, že jsi moje, ale nikdy nebudeš, protože tady mladá dáma otevírá nohy pro každýho vlka, kterej okolo ní projde. Co Adam, hm, s tím dítě náhodou nemáš někde?! Nepřežila si náhodou ty a tvoje dcera ten útok jen proto, žes to hrála na obě strany, co?
Co jinýho mám asi dělat, když mám za svou spřízněnou duši děvku?" cítím se ještě hůř, než kdyby mě zbil. To bych přijala lépe. ,,Tak mi řekni, co s tebou a tím tvým bastardem mám asi kurva dělat?!"

,,Děvka, jo? Tak to je to, co si o mě myslíš?"

,,Jo!" zavrčí na mě.

,,Tak mě teď koukej poslouchat," dojdu k němu a v momentě překvapení mu vrazím pěstí. Je tak rozzuřený, že se jen chytne za nos a nevěřícně na mě kouká. Jedno pěstí je však málo. Vím ale, že druhé by se mi mu dát už nepodařilo. ,,Ty si říkáš Alfa téhle smečky? Vůdce? Ty? Nejsi nic jiného, než každý jiný vlk. Seš mi odpornej!" hlasitě polknu. ,,Tohle si budu pamatovat. A ty si pamatuj tohle: Lillian není moje dcera. Je to moje neteř, sakra!"

Zdravím,
tak toto hodně bolelo. A Conan se nám v příští kapitole pěkně zapotí.

Mějte se hezky,
Aish