Hierarchie /Adventní kalendář 2021/ ✓

20.

CONAN FEARGHALL

Heren byl radostí bez sebe. Proto jsem ho také raději držel zkrátka a stálo mne to velkou míru úsilí, abych skrýval úsměv, který se mi sám objevoval na tváři. Sledoval jsem, jak Kayleen přechází po kuchyni. Otevřela ledničku a zamračila se. Byla očividně velmi nespokojená tím, co v ní našla.  Nebo spíše nenašla. Chvíli tam jen tak stála a očividně přemýšlela, než nakonec popadla nějakou krabičku s něčím. Dál už jsem jí nepozoroval, uslyšel jsem totiž, jak se Lillian probouzí. Také to slyšela a brzy již opouštěla prostor kuchyně.

Zůstal jsem raději sedět a čekal, až se vrátí. O několik minut později vběhla do kuchyně Lillian a okamžitě se zarazila. Napočítám v hlavě do tří, než se rozhodnu se otočit. Stála kus ode mě a pomalu couvala. Zvedám se ze židle a podávám jí ruku.

,,Ahoj. Jsem Conan a ty jsi?" odpovědi se nedočkám, protože v ten moment, kdy do místnosti vkročí Kayleen, je u ní a zvedá ruce, aby jí vzala do náruče. Ta se na ní jen pousměje a vyhoví jí. Pak už i s Lillian  v náručí přechází místnost a jde jí posadit na židli k opačnému konci stolu, kde měla připravenou snídani.

,,Já se bojím," matně uslyším. Bylo mi to jasné, že po tom, co všechno viděla, mě nebude mít za svatouška.

,,Neboj, on ti neublíží. A kdyby se o to pokusil, ochráním tě, ano?" Lillian zběsile kýve, ale dál jí tahá za rukáv. Kayleen se na ní jen usměje. Naleje čaj, který předtím uvařila, do tří hrnků a položí je na stůl. Pak už si sedá vedle Lillian. ,,Sněz si snídani. Dnes vyrazíme na nákupy," pokývá hlavou a přisunuje malý talíř plný jídla.

Pak celý domek ztichne. Akorát Lillian snídá, zatímco my s Kayleen upíjíme svého pití. Nikdo z nás nemluví. V hlavě mi to šrotuje a snažím se přijít na to, jak si získat Lillian na svou stranu.

,,Mamí, co je to děvka?" ozve se Lillian do ztichlého prostoru kuchyně. Zaskočí mi čaj, který mi Kayleen předtím nabídla. Rozkašlu se. Sakra, to musí mít tak skvělou paměť? Střetávám se s jejím pohledem, pak už se ale otáčí na malou.

,,To je ošklivé slovo, které se neříká," rychle vysvětluje a vrtí přitom hlavou.

,,Ale ten pán ho řekl. A tobě," ukazuje na mě malým prstem.

,,No..., to řekl," Kayleen odpovídá rezignovaně, neví co jiného na to říct. Dívá se na mě a je mi jasné, že si z toho mám vybruslit sám.

,,Ale neměl jsem. Maminka má pravdu, Lillian, tohle je doopravdy moc ošklivé slovo, které se neříká. Ani já jsem ho neměl říkat, víš? Ublížil jsem tím mamince," nejsem si jistý, zda stále mluvím já, nebo spíše Heren. Druhá možnost je o dost pravděpodobnější.

Povzdychnu si. Děti jsou ty nejúnavnější stvoření. Přesto potřebuju tuhle malou dostat na svou stranu, abych pak měl větší jistotu, že by se Kayleen mohla stát mou Lunou. Je mi totiž jasné, že i když se mi to u Kayleen podaří nějakým způsobem, na který jsem zatím nepřišel, urovnat, i kvůli Lillian by to nefungovalo, pokud se mě bude pořád bát. Takže na to musím jít opačně. Nejdřív získat Lillian a s ní pak i Kayleen.

Camdeme?, nervózně se trochu ošiju. Kayleen si toho okamžitě všímá a povytáhne jedno obočí.

No?, nezní moc nadšeně, spíš naštvaně, ale to se velmi rychle změní v zuřivost.

Vem si smečku na starost ještě na pár dní. Musím si to tu ještě dovyřešit, brzy se mi díky vlčí frekvenci dostane takové salvy nadávek, až bych si měl pořídit nějaký seznam, čím vším mě nazval.

,,Vezmu vás na nákupy. Autem to bude pohodlnější," prohlásím a opřu se do židle. Lillian už dojedla a zmizela někam do jiné místnosti domku.

,,Nemáš snad jiné povinnosti? Smečku, o kterou by ses měl starat?" oboří se na mě okamžitě Kayleen. Usměji se na ní a zavrtím hlavou. Brzy na to pochopila, že se mnou se nemá cenu dohadovat.

,,Tak fajn no... ale musím nejřív zavolat do práce, abych si poslechla vyhazov," povzdychne si. V ten moment se však naježím.

,,Ty pracuješ?" zavrčím. Práce není úděl žen, ale mužů. My se staráme o peníze, finanční chod domácnosti, zatímco ženy by měli být doma a starat se o dům, vaření a pak ldyž přijde čas, tak i o potomky. Nelíbí se mi představa, že chodí do práce. Prostě už nebude.

,,Pracovala jsem. Za to, že jsem se tam z ničeho nic neukázala a ani se neomluvila, mě stejně vyhodí," protočí oči a také odchází.

,,Pracovat už nebudeš!" zavolám rázně za ní. Odpovědí je mi pouhé "si myslíš."

Když po chvíli uslyším auto, které zastvuje před pozemkem, vyskočím na nohy. Opraváři. Kayleen  a Lillian se mezitím stihli už připravit a my můžeme vyrazit. Kývám na jednoho z vlků, se kterým se osobně znám, než opouštím i s ženami domek. Ponecháváme opraváře, aby opravili to rozbité okno. Očekávám, že to dnes bude vše hotové.

Odemknu auto a otevřu dveře pro Lillian. Chci jí pomoct do auta vlézt, když se na mě zamračí a jde za Kayleen. To už má v očích slzy. Čím si získáte na svou stranu malé dítě, které se vás bojí? To by mě také zajímalo. Hračky, dojde mi. Daždé dítě má rádo hračky. Raději ustoupím a nechám Kayleen, aby jí pomohla do auta a připoutala.

Pak už nasedáme i my dva a já mohu nastartovat motor. Místo hledání obchodu v tomto místečku alá městečku, se rozhodnu je rovnou vzít k nejbližším bývalým hranicím mé smečky a území nikoho.

Rozdíl mezi vzdálenosti k městu, které se tam nachází a smečkovým domem, je velká. Smečkový dům je položen více na sever a  do středu smečkového území. Proto cesta tam trvá podstatně déle, než do tohoto městeška. Kayleen ani Lillian nic nenamítají. Raději však malou zkontroluji v zpětném zrcátku. Dívá se ven, pozoruje  míhající se krajinu.

Ve městě zamířím rovnou k obchodnímu domu. Lillian vypadá nadšeně už od prvního kroku, co jsme sem vkročili. Kayleen hledá, do kterých obchodů že to vlastně vůbec potřebuje. Pak jí ale Lillian zatáhne do nějakého obchodu s dětskými hračky. 

Čekám na ně venku. Brzy se vrátí. Lillian však podstatně víc naštvaná. ,,Co se děje?" ptám se. I když jí na očích vidím strach z mé osoby, touha po té hračce byla očividně větší.

,,Maminka říká, že ta hračka stojí moc peněz a že mi ty peníze potřebujeme na důležitější věci. Ale já jí chci," smutně se dívá na Kayleen. Ta však jen smutně zavrtí hlavou.

,,Potom ti jí koupím, až budu mít dané nějaké peníze na straně. Teď to ale bohužel není, maličká," zašeptá a pohladí jí po vlasech, ale to očividně Lillian nestačí.

Než se stihne rozkoukat, beru jí donáruče. Kayleen na nás nechápavě kouká. Musím jednat rychle, než začne Lillian křičet a vysloveně se mě bát.

,,Jdeme pro tu hračku, ano? Ukážeš mi jí a já ti jí koupím,"usměju se na ní a ona se přstane vzbouzet mi v náručí. Stále, i když se začne trochu usmívá, je poznat, že se mě bojí.

,,Jó!" křičí přes celé nákupní centrum. Tohle je terpve první krůček. A já se nevzdám.

Ahoj všem,

Conan na to jde zatím formou úplatků. Povede se mu to? Uvidíme.

S pozdravem,

Aish