Všichni se mě na Keylu neustále vyptávali, já však ale největší pozornost věnovala nenápadně Blake, která stála opodál, upřeně sledovala svůj prázdný kelímek a ani se na mě nepodívala. Nick si za ní povídal s nějakými kluky, takže jsem toho využila a zašla si s ní promluvit.
,,Nebavíš se?" Houkla jsem směrem k ní, přičemž mi ale nevěnovala ani pohled.
,,Ne tolik, jako ty." Odsekla a natáhla se k lince pro nějakou láhev, kterou naplnila půlku svého kelímku a to do sebe postupně srkala.
,,Blake, to co jsem ti řekla na mole, myslím vážně. Nechci se s tebou kamarádíčkovat ani se o tebe nějak zajímat, ale vážně nechápu, o co ti dneska jde? Proč se sakra nestaráš o Nicka, svého přítele a věnuješ raději celou svojí energii do mě a mého dnešního sexuálního zážitku? Jasně, spím s jinými lidmi, stejně tak ty, tak o co sakra jde? Tak to v životě funguje, takže promiň, jestli jsem ti překazila nějaké tvé plány na další hru, kterou by si mě ještě víc zničila, ale tohle nemám za potřebí. Chtěla jsem normálně pokecat, ale ty jsi pořád prostě stejná. Takže končím." Chtěla jsem se k ní prudce otočit zády, ale znovu to byla její dlaň obmotaná kolem mého zápěstí, co mi to znemožnila. Rozhlédla se kolem nás, ale nikdo si nás momentálně nevšímal, jelikož Nick byl zabraný do konverzace s kluky a stál k nám zády a ostatní hráli nějakou picí hru. Nakonec se rozešla někam do středu domu, až narazila na první dveře, které otevřela a strčila mě do nich. Hned za mnou vešla i ona a zavřela za sebou. Byla to nějaká spíš, jelikož všude bylo jídlo. ,,Blake, říkám ti, že se s tebou už nehodlám o ničem bavit." Stála jsem si za svým a krok od ní odstoupila.
,,Proč myslíš, že mi to tolik vadí? Proč myslíš, že mě tak štve, že si se před pár minutami vyspala s někým jiným? Proč myslíš, že za tebou pořád někam chodím? Proč sakra myslíš, že na sebe neustále narážíme? Tohle není nějaká pitomá hra, Alex. Mě to totiž vyloženě sere! Sere mě, že nějaká cizí cuchta sahala na tvoje tělo, že tě líbala, že tě přivedla k orgasmu, i že si vůbec měla tu potřebu to vyhledávat u někoho jinýho. Štve mě, že se mi vyhýbáš, že se mnou nemluvíš, nekoukáš na mě a odstrkuješ mě od sebe, když to hlavně kvůli tobě jsem právě v New Yorku." Všechno to ze sebe chrlila, ale já si pamatovala každé slovo. Všechno se mi to vrylo do mozku, možná i pod kůží a s každým dalším slovem se mé tělo chvělo o to víc. Zároveň ale ve mně rostl nějaký vztek.
,,To kvůli mě jsi v New Yorku? Sakra Blake, už mi s tím dej pokoj. Docílila jsi svého, vidím tě, mám tě zase na očích a zase jsem mimo, spokojená? Chtěla si mi zase ublížit? Vidět to na vlastní oči a pořádně si to užít? Myslela sis snad, že ti padnu kolem krku, znovu se z tebe budu moct zbláznit, ty mi pak zlomíš srdíčko a budeš spokojená? Nebo co si chtěla? Reálně čeho jsi chtěla docílit tím, že za mnou přijdeš a ještě mi představíš svého přítele? Co si čekala?" I já jsem to ze sebe chrlila strašně rychle. Dusilo se to ve mně dost dlouho a prostě už to chtělo honem ven.
,,Já vím, že jsem ti ublížila. V životě si nevyčítám nic víc jako tohle, ale proto tu nejsem. Prostě jsem tě chtěla zas vidět. Chyběly mi ty naše konverzace, tvoje oči i ten tvůj šílenej filmovej vkus. Chybělo mi tvoje oblečení, ve kterém jsem prostě vždy usnula nejrychleji i-" nejistě se zasekla ve větě a opatrně sjela zrakem na mé rty. Věděla jsem, co chtěla říct, ale zároveň jsem nechtěla, aby se to stalo. Už jsem to viděla, opatrně se ke mně přibližovala, až jsem zase cítila její vůni, rty lehce pootevřela. Měla jsem je tak blízko. Takový kousek a mohla jsem je znovu cítit, znovu ochutnat. Bylo to neskutečné pokušení. V životě jsem asi nechtěla nic ani nikoho víc, ale věděla jsem, jak moc mi ublížila a to už prostě znovu nedopustím.
,,Tohle nejde, Blake. Nevěřím ti nic z toho a na žádný z tvých plánů neskočím. Navíc kousek odsud stojí tvůj roční přítel, se kterým jsi přeci tolik šťastná." Odstoupila jsem od ní a založila si ruce na prsou, abych si udržela odstup. ,,Tohle se už v životě nestane, já to nedopustím." Pronesu rozhodně. Na vteřinu jsem v jejích očích zahlédla něco jako bolest a smutek, ale než bych stačila tomu podlehnout a odměkčit se, jsem ji bez dalších slov obešla a vylezla ven z místnosti. Vrátila jsem zpět k ostatním, kteří si ani nevšimli, že jsem tam nebyla a přidala se k jejich hře. Zbytek večera jsem ale nemyslela na nic jiného, než na její slova, její pohledy i ten skoro polibek, co se málem stal. Blake hned po tom s Nickem odešla, ale ve dveřích mi ještě věnovala jeden pohled. Dnešní večer byl až moc. Stalo se toho tolik, takže vlastně absolutně nevím, co si myslet, na čem jsem ani jak to bude dál. Můj plán nakonec zničila sama Blake a tak snadno, až to bylo neuvěřitelné.
Doufám, že jste si užili včerejší Silvestr a dnešní Nový rok :))
