Let's fall in love again II. ✓

-23-

,,A co se změnilo, že tu teď jsi?" Hlesnu po chvíli ticha, co jsme obě jen zamyšleně koukaly do země. 

,,Vlastně nic extra. Řekla jsem ji jen, že odcházím, ať mě nehledá a pokud se pokusí ještě někdy zasáhnout do mého života, ať už sebemenší maličkostí, bude mít se mnou co dělat, protože jsem přeci jen její dcera a pokud je ona schopná takovýhle věcí, já udělám věci ještě mnohem horší. Od té doby jsem ji neviděla a co jsem slyšela od Maxe, který ji občas navštíví, tak má nového přítele a o mě se vůbec nestará. Jen doufám, že to je pravda, protože pokud ti nějak ublíží, udělám ji ze života peklo. Matka nebo ne." Svaly v tváři se ji trochu napnuly, ale když jsem ji jemně pohladila po tvářila, celá se ihned uvolnila a dost zranitelně na mě pohlédla. ,,Nezlobíš se? Já vím, že jsem ti o tom mohla říct, nemusela jsem k tobě být taková mrcha, ale věděla jsem, že ty bys to chtěla zkusit vyřešit a já v tu chvíli byla přesvědčená, že to nejde a že tě musím alespoň ochránit. Kdybych věděla, že to možná půjde, udělala bych to hned a v životě bych nedovolila, abys z mého života odešla." Hlesla. 

,,Blake, jak bych se na tebe za něco takového mohla zlobit? Udělala bych pro tebe to samé a chápu to. Navíc tě díky tomu možná miluju ještě víc, než doteď." Usměju se a stvrdím svá slova polibkem. ,,Spíš mě mrzí, že taková tvoje matka vážně je." Povzdychnu si a jemně ji zastrčím pár vlasů za ucho. 

,,To nic. Nepotřebuju ji, nepotřebuju nikoho, jen tebe." Šeptne a znovu se vrátí k mým rtům, které začne okamžitě zahlcovat polibky. Byly plné lásky i touhy. Tahle upřímnost naše pouta ještě více upevnila a obě jsme to věděly. A obě jsme toužily i po stvrzení tohohle pouta. Jenže jakmile se naše polibky prohloubily a začaly být vášnivější, ozvalo se bouchnutí dveří a následně na to křik Cassie. 

,,Jídlo je tu." Křikla a tím zase přerušila naší chvilku. 

,,Ne, že bych nechtěla pokračovat, protože vážně chci a asi brzy zešílím z toho, jak nám pořád něco stojí v cestě, ale mám vážně pekelnej hlad." Zazubila se nevinně. 

,,Já taky." Přiznám a obě se zasmějeme. Ještě krátce mě líbne, než se obě zvedneme a vydáme se do kuchyně, kde na nás čekalo naše jídlo. Všichni jsme se rozhodli si ho sníst společně a Liv nám k tomu udělala i dokonce skvělý drinky. Chtěly jsme s Blake hned zapadnout do pokoje a vrhnout se na sebe, ale to že tu je, s mými přáteli, jsme spokojení, bavíme se, popíjíme a smějeme se, jsme ani jedna nechtěly přerušit. Proto jsme s nimi zůstaly, snědly si naše jídla, pily drinky a užívaly si času s naší druhou rodinou. 

,,Můžu ti něco říct?" Natáhne se ke mně Max už s trochu přiopilým výrazem, zatímco jsme oba sledovali Liv s Blake, jak spolu s ostatními tančí do rytmu písniček vycházejících z televize. Zvědavě jsem k němu sklonila pohled.

,,Jasně." Uchechtnu se a sama si usrknu ze svého drinku, abych se taky dostalo do větší nálady, protože zatím to cítily jen mé motající se nohy. 

,,Jsem rád, že tě Blake potkala. Že jste se obě potkaly. Vím, že na začátku jsem nebyl úplně podporující, ale to nebylo proto, že se jednalo o tebe nebo proto, že jste holky. Chápej, je to moje mladší sestřička a byl jsem opatrnej okolo každýho, kdo o ní projevil zájem. Musím ale říct, že bych ji nesvěřil nikomu jinýmu než tobě. Navíc bych si nemohl přát lepší švagrovou." Jeho poslední dodatek nás oba rozesmál, ale jakmile jsme se uklidnili, vděčně jsem ho objala. 

,,Děkuju. Vážně to pro mě hodně znamená." Hlesnu, zatímco se stále objímáme.

,,Tak bacha, bráško. Tohle je moje holka, takže si nech zajít chuť." Ozve se vedle nás, což nás donutí se od sebe odtáhnout a upřímně se zasmát. Blake se svým drinkem přitančila k nám a pak si mi sedla na stehno a objala mě kolem krku. 

,,Neměj obavy, já mám chuť jen a jen na jednu holku." Spočine pohledem na Liv, která se ihned ze široka usměje a doběhne k němu pro polibek. Blake se opře svým spánkem o mé čelo a dál spokojeně sleduje svého bratra se svou přítelkyní. ,,Vlastně, když jste zase spolu, tak můžeme podnikat konečně něco ve čtyřech. Co takhle dvojitý rande?" Vyhrkne Max a nadšeně na nás pohlédne. 

,,Hej, my tu máme taky vztah. Mohli jste chodit s námi!" Ozve se Cassie, což nás zase rozesměje. 

,,No jasně, ale s Vámi jsme už byli tolikrát. Tohle je má sestra, chápeš?" Ospravedlní se. 

,,Vlastně bych ráda nejdřív zašla na rande s Blake sama. Po takových čtyřech, pěti, se pak můžeme pobavit." Rýpnu si do Maxe, který se na oko zatváří ublíženě, ale pak se sám usměje. 

,,Mám to brát jako pozvání na rande?" Odtáhne se Blake kousek od mé tváře, aby mi mohla pohlédnout do očí a vyzývavě pozvedne obočí. 

,,Rozhodně." Upřímně se pousměju a pak ji už dnes po milionté políbím. 

,,Ty, já, pokoj. Hned." Šeptne a aniž by mi dala prostor se k tomu nějak vyjádřit, se vymrští na nohy a mě zvedne sebou. Nikdo nám v pokoji nevěnoval nijak extra pozornost, takže jakmile si mě odtáhla do pokoje, nikdo to nijak nekomentoval. Hned, jak jsme ale zapadly do pokoje a já za námi zavřela dveře, Blake je pohotově zamknula a nalepila se na moje rty. 

,,Víš, že všichni jsou hned vedle?" Uchechtnu se překvapeně do jejích rtů, což ji ale v žádném případě nezabránilo v tom pokračovat.

,,Už to čekání nevydržím. Chci tě a chci tě úplně celou." Na pár milimetrů se ode mě odtáhne, pohlédne na mě zpod řas tím svým chtivým a lehce přiopilým výrazem. Na vteřinu jsem ji sledovala, jak přede mnou poslušně čekala, až ji dám to, co ode mě chce. Byla dokonalá a já se toho pohledu nemohla nabažit. Nakonec jsem to tedy byla já, kdo tu mezeru mezi námi zminimalizoval a tentokrát mnohem vášnivěji se natiskl na její rty. Obě jsme to chtěly a hodně, proto jsme nijak extra neváhaly. Ve vteřině bylo triko Blake někde na zemi, stejně tak to moje. Za nimi brzy letěly i kalhoty. Jemně jsem Blake popostrčila, aby zacouvala a lýtky narazila na kraj postele. Sama do ní padla a nedočkavě mě očima prosila, ať se k ní přidám. Neváhala jsem a tentokrát jsem to byla já, kdo byl nad ní. Po dlouhých a vášnivých polibcích, jsem konečně velmi pomalu začala od jejích rtů mířit ke krku, který jsem obsypávala velmi jemnými a žhavými polibky. Věděla jsem, že se pod nimi Blake doslova rozplývá, ale zároveň ji dráždily o to víc, o čemž mi napověděly její nedočkavé vzdechy. Ještě chvíli jsem ji napínala, než jsem ji doopravdy dala to, co chtěla. A pak ona mě. A já zase ji a naopak. Upřímně, možná to trvalo déle, než by člověk předpokládal. Ale stálo to za to. Vlastně to bylo mnohem lepší, než kdy předtím. Bylo to jako s ohňostrojem. Znáte takový ten pocit, kdy ho zapálíte, kousek poodskočíte a napnutě čekáte, až se začne něco dít? Ta chvíle, kdy si všimnete, že konečně něco vystřelí do vzduchu, několikasekundové, ale pro vás nesmírně dlouhé ticho a pak... BUM! Všechno exploduje a vy cítíte tolik pocitů najednou, jakoby jste taky vybuchli. A to je ono. Přesně ten pocit, který jsme obě tu noc cítily. Obě jsme uvnitř explodovaly. 

Omlouvám se, že jsem pár dnů nic nevydala, měla jsem nějakou nic nedělající náladu :P