,,A pamatuješ tenkrát, jak jsme načapaly tvého tátu a Katherine na Vánoce, jak se na sebe vrhali v obýváku?" Vybouchla Blake smíchy, načež se mi ihned vybavila vzpomínka, o které mluvila.
,,Pane bože. Děkuju. Na to jsem se snažila zapomenout a až do teď mi to vycházelo. Bože!" Vyjekla jsem a obě jsme se od srdce rozesmály. Chvíli nám trvalo, než jsme se zklidnily.
,,Byla skvělá, měla jsem ji ráda. Jsou ještě spolu?" Blake trochu zvážněla a stočila svůj pohled ke mně.
,,Jo, už u nás bydlí. Vlastně se na tátovi narozeniny zasnoubily." Blake okamžitě otevřela překvapeně pusu a pak radostně vypískla.
,,Pane bože, gratuluju! To je skvělý." Ani nad tím nepřemýšlela a radostně mě objala. Bylo zvláštní ji znovu cítit u svého těla, znovu jsem se celá rozechvěla, ale byla jsem ráda, že se spolu můžeme bavit tak uvolněně. Když se odtáhla, věnovaly jsme si takový nejistý pohled, ale pak se vše vrátilo do normálu. ,,Tvůj táta je dobrej chlap. Zaslouží si být šťastný. Obzvlášť po tom, co musel vychovávat tebe." Pronesla provokativně a trochu do mě dloubla bokem.
,,No ty máš co říkat." Vrátila jsem ji to a znovu jsme se zasmály. Bylo to celé jako dřív. Smály jsme se spolu, provokovaly se a zase jsem se na chvíli cítila šťastná. Už dlouho to nebylo takové. Užívala jsem si té chvíle, my obě. Proto jsme na chvíli ztichly a mlčky šly vedle sebe. ,,Takže New York, co? Proč zrovna sem? Nikdy si mi neříkala, že by si tu chtěla studovat." Nadhodila jsem téma. Chtěla jsem vědět pravou příčinu, proč sem přišla.
,,Než jsem tě poznala, tak jsem neměla ani odvahu o vysoké vážně uvažovat, brala jsem to jen jako plán B. Takže jsem nelhala, jsem tu díky tobě." Uchechtla se a na vteřinu se naše pohledy střetly. Cítila jsem to pouto, které se mezi námi obnovovalo a děsilo mě to i těšilo zároveň. ,,Já vlastně ani nevím, proč sem. Bude to znít zvláštně, ale tak nějak mě to sem táhlo. Škola tu je fajn, Max sem celkem často jezdí a navíc tu jsi ty." Pronese uvolněně, ale po chvilce se zastaví. ,,Promiň, to jsem neměla říkat." Prohrábne si frustrovaně vlasy a pak mi pohlédne do očí. ,,Víš, je strašně těžký tu takhle s tebou být, být zase jako dřív, ale nechovat se úplně stejně. Přeci jen spolu nechodíme, takže některý věci říkat nemůžu. Je to ale vážně těžký, protože s tebou to jde prostě samo." Povzdychne si, ale ani na vteřinu neuhne pohledem. ,,Vlastně tohle bych ti asi taky neměla říkat a stejně to dělám. Já- nevím. Prostě i po takové době mi to přijde tak přirozené." Její pohled byl intenzivní a v jejích očích se toho dost odehrávalo. Bylo těžké to všechno zachytit. Jakmile jí ale zase sklouznuly její oči k mým rtům, bylo mi jasné, co byla ta hlavní myšlenka, která v ní vyhrávala. Oběma nám bylo jasné, že to mezi námi bylo až podivně jednoduché. Jako bychom se nikdy nerozešly. Měla jsem pocit, že je ke mně po extrémně dlouhé době zase upřímná, ale stále jsem si nebyla jistá, jestli to myslí vážně nebo jsem ji opět skočila na její plán. I přesto jsem to propojení mezi námi vnímala. Nejen já, celé moje tělo. Chvěla jsem se stejně, jako vždy, když byla poblíž. Měla na mě pořád stejný vliv, což mě i trochu děsilo. Stačil by jeden pohled a zase bych ji padla k nohám. A ona to moc dobře věděla.
O trochu ke mně přistoupila a dotkla se studenou dlaní mé tváře. Ta se ale naopak celá rozhořela. Srdce mi bylo jako o závod, tělo se chvělo nedočkavostí a plíce mi vyhlásily stávku. Opatrně prsty přejížděla po mé tváři a přitom si prohlížela každý můj detail. Jako bych se za tu dobu o tolik změnila. Rty se mi automaticky pootevřely, což mě trochu překvapilo, ale Blake si toho ihned všimla a lehce se uchechtla. Pamatovala si, jaký má na mě vliv. Hrála si se mnou, ne ale tím způsobem, kterým mi ubližovala, ale tím, který jsem na ní tolik milovala. Provokovala mě, čímž se vášeň mezi námi zvyšovala. Užívala jsem si ten moment. Tu chvíli předtím, než se dva lidé políbí. Ta touha, vášeň, napětí a motýlci v břiše. Nepatrně si olízla rty a zrovna ve chvíli, kdy se mi podívala do očí, čímž žádala o povolení, nás vyrušil něčí hlas.
,,Blake! Co tu děláš?" Obě jsme se od sebe prudce odtáhly a pohlédly na rozcuchaného kluka, který přeběhl silnici a mířil k nám.
,,Nicku," vydechla Blake, ale v jejím hlase bylo slyšet zklamání. Byla snad naštvaná, že nás její přítel vyrušil? Opravdu by se to stalo, kdyby se tu neobjevil? Když k nám konečně došel, objal ji kolem ramen a na můj vkus až moc dlouze ji políbil. Když se ale Blake odtáhla, okamžitě se na mě omluvně ohlédla.
,,Alex, že? Rád tě zase vidím." Stočil svou pozornost ke mně a falešně se pousmál. Nevěřila jsem mu ani pohled. Věděla jsem, že tu něco nesedí a nikomu z nás tahle situaci nebyla příjemná. ,,Co tu spolu zrovna vy dvě děláte? Neříkala si, že půjdeš někam ven." Znovu se podíval na Blake a bylo na kilometry cítit, jak uvnitř zuří. Viděl nás, jak jsme se skoro políbily? Ví o mě a Blake nebo to alespoň tuší?
,,Promiň zlato, bylo to spontánní rozhodnutí. Chtěla jsem zajít na kafe a narazila jsem na Alex, takže jsem šli spolu." Lhala mu. Nevěděla jsem ale proč přesně. Nick si ji přeměřil pohledem, nevěřil jí, ale nakonec dělal, že ano.
,,Zrovna mířím domů, doprovodíš mě? Nevadí Alex, že už ti jí ukradnu?" Uchechtne se ke mně, jakoby vůbec potřeboval mé povolení.
,,Ne, jasně. Já mám stejně ještě nějakou práci do školy, takže se mi to hodí." Plácnu a rozhodím rukama, čímž si málem rozliju i ten zbytek kávy.
,,Vážně?" Tentokrát se po mě ohlédne Blake, která zřejmě doufala, že ho pošlu někam a budu s ní chtít zůstat. A možná dokončit tu předchozí věc. Vlastně bych si to možná i přála, ale očividně to není dobrý nápad a musím si to celé nechat projít hlavou. Přeci jen ještě včera jsem na ní měla vztek a de facto mi zničila celý život. Nemůžu ji přece jen tak odpustit a hodit to za hlavu.
,,Jo. Navíc vám nebudu dělat křoví. Hezky si to užijte. Mějte se." Mávnu na ně a rozejdu se pryč.
,,Alex, počkej ještě!" Blake ke mně doběhne a, ačkoliv nás Nick upřeně a trochu vražedně probodával pohledem, mě objala. ,,Omlouvám se." Šeptne přitom a pak se jen odtáhne a vrátí se k Nickovi. Nechtělo se mi ji s ním nechávat, ale věděla jsem, že to, co mezi sebou mají, není moje věc, takže jsem se znovu rozešla směrem do centra, hlavně co nejdál od téhle trapné situace.
Hezký den/večer všem :P
