Let's fall in love again II. ✓

-25-

,,-dobře, to je pro dnešek vše. Děkuji za pozornost a všem přeji hezký zbytek dne." Ozvalo se konečně, čímž mi končila má dnešní přednáška a já tak mohla domů za Blake, která už bylo doma několik hodin a strašně se mi po ní stýskalo. Posledních pár týdnů jsme neustále spolu a vlastně kromě školy se od sebe nehneme, což je možná hlavní důvod, proč jsem na její přítomnosti tolik závislá. 

Rychle jsem si sbalila věci a vystřelila ze třídy. Lidi kolem mě si povídali o nějakém pátečním mejdanu, což mě trochu zaujalo, ale jelikož jsem chtěla vážně rychle domů, nemohla jsem se jich zeptat oč jde. 

,,Alex, můžu s tebou mluvit?" A v tu ránu se přímo přede mnou zjevila Debby. Už to bylo pár měsíců, co jsem ji neviděla a co jsme to, ať už to bylo cokoliv, mezi námi ukončily. Vypadala ale dobře, vážně dobře. Vlasy měla o něco kratší a zesvětlené, na rtech měla tmavou rtěnku a i byla jinak oblečená, respektive ne jen v černé. ,,Promiň, nechci tě zdržovat, ale mohla bych s tebou jen na minutku mluvit?" Všimla si, že trochu váhám i toho, že jsem mírně zoufale kmitla pohledem k východu školy. Nakonec jsem ale souhlasila a poodešla s ní trochu stranou. 

,,O co jde?" Pokusila jsem se znít mile a přátelsky, ačkoliv moje tělo zuřilo z toho, že mě tu zdržuje. 

,,Já- možná to bude znít divně a věř mi, že to není myšleno tak, jak se možná zdá, ale zkrátka jsem se chtěla zeptat. Zaslechla jsem, že teď s někým jsi. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli to je pravda. Ne že bych nějak toužila s tebou být a žárlila, pokud je to pravda, vážně ti to přeju, jen- bože teď to bude znít fakt strašně, ale- zkrátka mě zajímá, která je ta šťastná, co si doopravdy získala tvé srdce a které si dala tu šanci." Zdála se trochu nervózní. Zřejmě byl pro ní tenhle rozhovor dost nepříjemný, což vzhledem k tématu, naprosto chápu. Trochu mě zarazilo, že chce mluvit zrovna o tomhle. Přeci jen jsme se neviděly dobrých pár měsíců, byla do mě zamilovaná a nedopadlo to mezi námi nijak zvlášť dobře, takže bylo dost divný, že za mnou jen tak přikráčela a zeptala se mě zrovna na tohle. 

,,No jo, s někým teď chodím. Vlastně u mě i bydlí, ale je to komplikovaný." Přikývnu, přičemž jsem si všimla, jak se její výraz změnil na překvapený. 

,,Páni, to je fofr. Ale přeju ti to, vážně. Vím, že my dvě jsme se k sobě prostě nehodily a popravdě se teď taky s někým vídám, ale jak říkám, spíš mě to zajímalo ze zvědavosti." Uchechtla se. Z části znělo opravdu upřímně a uvěřitelně, ale něco málo mi na tom úplně nehrálo a bylo to prostě zvláštní. ,,A můžu vědět, o koho jde?" Po tomhle jsem se ale už začínala cítit trochu nepříjemně. Dávala najevo, že to vážně chce vědět, což mohlo znamenat jen dvě věci. Buď už to dávno ví a chce mě v tom jen vykoupat a nebo to vážně neví, ale z nějakého důvodu tu informaci potřebuje. 

,,Blake." Hlesla jsem nakonec a přešlápla jsem na místě. 

,,Počkej, ta Blake? Tvoje bejvalka Blake? No to mě poser." Tak to zřejmě nevěděla. Překvapeně vydechla a opřela se o teď vedle nás. Pak vzhlédla ke stropu a párkrát se nadechla. ,,Takže ty si teď s člověkem, který de facto zničil náš vztah." Uchechtla se ironicky, ale já v tu chvíli přestala chápat. 

,,Zničil náš vztah? Tak to počkej, my žádnej vztah neměly. Pokud vím, tak to celé bylo jen o sexu, ale to ty si do toho pak začala cpát city, čímž sis ublížila. A i kdyby, tak Blake nebyla ta, kdo to zničil, ani neví, že mezi námi něco bylo. To mezi námi skončilo proto, abychom se toho obě ušetřily a v podstatě to bylo tvoje rozhodnutí. Takže to nesváděj na někoho, koho se to netýká." Vyjela jsem po ní. Její poznámka mě vážně naštvala a ačkoliv jsem se snažila být milá, cítila jsem, že uvnitř zuří a chce se hádat.