Let's fall in love again II. ✓

-21-

,,A to je jako konec? Přeci to nemůžou takhle ukončit! Vždyť pokračování je až za rok sakra." Začal se vztekat Max během toho, co se na televizní obrazovce objevily titulky, což značilo konec filmu. Po snídáni jsme se rozhodli se společně na něco kouknout, takže jsme byli zase rozsáčkovaní po křeslech a gauči. Já seděla na gauči vedle Liv a Charlieho, protože Blake si sedla s Maxem do křesla. Chápala jsem to, chtěla si užít svého bratra než zase odejde. Nemohla jsem ji ale celý film přestat sledovat. A taky to moc dobře věděla, protože mi mé pohledy oplácela. 

,,Počkej, ještě tam určitě bude podtitulková scéna." Ujistí ho Will a tak všichni nedočkavě sledují táhnoucí se titulky. Film mě ale nijak nezajímal a vlastně jsem ani nevěděla, o čem to pořádně bylo. Když se ale Blake zvedla a významně na mě pohlédla, zpozorněla jsem. Nevěděla jsem, jestli chce, abych šla za ní, nebo naopak chce být sama. Každopádně jsem to ale riskla. Chvíli jsem jen poklepávala nohou a vyčkávala, aby to nebylo moc nápadné a nepřilákalo to ničí pozornost, když jsem ale uznala, že už uběhla dost dlouhá doba, se slovy, že jdu na záchod jsem se zvedla. Jemně jsem zaťukala na své dveře a pak vešla dovnitř. 

,,Vážně jsi teď ťukala na dveře od svého vlastního pokoje?" Zasmála se hned, jak jsem za sebou zavřela dveře. 

,,Nevěděla jsem, jestli se třeba nepřevlíkáš nebo tak." Pokrčila jsem s protočením očí rameny a sedla si na kraj své postele, zatímco ona dřepěla v křesle u okna. 

,,Jako bys pozvání potřebovala." Hlesla a zvedla se na nohy. V ústech mi okamžitě vyschlo a srdce se mi rozbušilo světelnou rychlostí. Opatrně přešla celý pokoj až ke mně a aniž by nějak zaváhala, sedla si mi do klína a ruce spojila za mým krkem. Sebevědomě mi pohlédla do očí a v tu chvíli jsem si toho všimla. Poprvé od doby, co jsme se rozešli. Ty tolik známé a naprosto dokonalé jiskřičky v očích. Věděla, jak moc je zbožňuju i jakou moc nade mnou pak má. Chtěla toho docílit. Bylo to jasné i ve chvíli, kdy pohledem zavadila o mé rty a pak se pekelně pomalu nahnula k mému uchu. ,,Ty víš, že se mnou si můžeš dělat, co chceš, protože jsem celá tvá." Šeptla, přičemž se její horký dech odrážel o mou kůži. Po celém těle mi vyskočila husí kůže a srdce se mi rozbušilo snad ještě rychleji. Má reakce se ji ale očividně líbila, protože když se ode mě odtáhla, spokojeně se pousmála. Prsty mě chytla za bradu a lehce mou hlavu pozvedla směrem k její tváři. Bez jakýchkoliv dalších okolků si olízla své rty a propojila je s mými. Naše polibky byly jemné, ale zároveň plné touhy. Obě jsme vzájemně věděly, na co ta druhá myslela a možná by k tomu i došlo, kdybychom věděli, že hned za těmi dveřmi nesedí banda mých spolubydlících, který by celou tuhle chvilku mohli jednoduše narušit. Proto jsem ji jen opatrně držela za její boky, oplácela jí její měkké polibky a užívala si tuhle chvíli. 

,,Ne, že bych tenhle moment chtěla nějak narušit nebo zničit, ale-" Na vteřinu jsem se od ní odtáhla a pohlédla ji do jejích oči. 

,,Tak to nedělej." Šeptla a znovu se natiskla na mé rty. 

,,Měly bychom si promluvit." Řekla jsem do polibku, díky čemuž okamžitě skončil. Blake mi dlouze pohlédla do očí a nakonec přikývla. Zvedla se ze mě a posadila se zpět do křesla. To si ale přitáhla blíže ke mně. Obě jsme věděly, co bychom měly probrat, jen jsme ani jedna nevěděla, jak začít. 

,,Nechci o tom začínat, ani na to zase vzpomínat, ale ty a Nick, skončilo to?" Zeptala jsem se nejistě. Měla by to být samozřejmost, ale jelikož si pamatuju, jak mi tenkrát Blake popisovala, jak s ní kluci zachází a ona si to nechávala líbit, nebyla jsem si ničím tak úplně jistá. 

,,Proč jinak myslíš, že se to všechno včera stalo? Řekla jsem mu o mých pocitech a že už s ním nechci být. Kdyby šlo o kohokoliv jiného, tak by to asi ani tolik nevadilo, ale jelikož moc dobře věděl, že to dělám kvůli tobě, naštvalo ho to ještě více." Přiznala. Díky tomu jsem se ale cítila ještě víc provinile, čehož si Blake všimla a zase pokračovala. ,,Řekla jsem mu o tobě. Ještě než jsme spolu začali chodit. Mluvila jsem s ním o tobě a moc dobře věděl, jak silné city k tobě cítím. Myslím, že se toho taky vždycky bál. Od té doby, co jsem se s tebou začala vídat, byl jen protivný a šíleně majetnický. Věděl, že k rozchodu dojde a o to víc ho to pak štvalo." Jakmile to dořekla, vše mi začalo dávat smysl. Měla jsem pocit, jakoby to tušil, z toho, jak se na mě díval, jak se mě snažil přehlížet, ale zároveň mě neustále hlídal. Cítil se ohroženě. 

,,Mrzí mě, že to kvůli mě se to stalo. Takhle jsem to nechtěla." Šeptnu a sklopím zrak k zemi. 

,,Alex, tak jsem to nemyslela." Vyhrkla a svezla se z křesla na kolena přede mě, přičemž vzala mé ruce do svých dlaní a donutila mě se na ní podívat. ,,Ty za nic nemůžeš. Prvně jsem si s ním vůbec neměla nic začínat. Moc dobře jsem znala své city k tobě a věděla jsem, že s ním nikdy nebudu šťastná. Byla to moje blbost i moje volba se s ním rozejít." Na konci své věty na potvrzení svých slov jemně políbila mé ruce, které byly dosud schované v těch jejích. 

,,A stálo to za to? Chci říct, co s námi bude? Jak na tom jsme?" Upřeně jsem jí pohlédla do očí a snažila se v nich najít jakékoliv odpovědi. Blake chvíli mlčela a jen mi pohled oplácela. 

,,Nevím, jak tohle mezi námi nazvat. Přeci jen jsem se teprve před pár hodinami rozešla se svým přítelem a nemůžu jen tak skočit do dalšího vztahu. Navíc nechci to uspěchat. Vím, co k tobě cítím a vím, že s tebou chci být, ale zároveň ti chci dokázat, že toho jsem vážně hodna. Hodně jsem ti ublížila a nikde nemáš jistotu, že to neudělám znovu. Chci ti ale dokázat, že neudělám." Mluvila upřímným a odhodlaným hlasem, takže jsem věděla, že svá slova myslí vážně. 

,,Souhlasím, ale pořád v tom mám zmatek." Uchechtnu se.

,,Co takhle prostě být spolu, ale nijak to nenazývat. Můžeme se postupně vracet k našemu normálu a až si budeme jisté, že jsme obě připravené tomu říkat vztah, tak to pojmenujeme. Upřímně mi ale nesejde na tom, jak tomu budeme říkat. Stačí mi jen být s tebou, nic víc nechci." Jemně mě pohladí po tváři a ještě pevněji stiskne mé ruce. ,,Takže souhlasíš?"

,,Nemám žádné námitky." Ušklíbnu se a na důkaz svých slov se k ní skloním a dlouze ji políbím. 

Jaké bylo pondělí? :P