Let's fall in love again II. ✓

-O šest let později-

Blake

Dobrých pár minut jsem jen tak stála před dveřmi a mnula klíč od naše společného bytu mezi prsty. Nesla jsem dnes domů velice dobrou zprávu, ale i přes to jsem se bála, jak na to Alex bude reagovat. Navíc jakmile to vyslovím nahlas, bude to znamenat, že je to vážně skutečné. Všechno se změní. 

Zhluboka jsem se nadechla a zatřásla trochu dlaněmi, abych ze sebe setřásla ten stres. Nejistě jsem strčila klíč do zámku a jedním pohybem dveře odemkla. Tiše jsem vstoupila dovnitř a skoro okamžitě jsem zaslechla klapání klávesnice notebooku. Alex samozřejmě pracovala, jako většinu dnů. Snažila se co nejdříve dopsat pokračování její první knihy, která byla veliký úspěch. Díky tomu na ní tlačilo vydavatelství, aby co nejdříve napsala pokračování a nejlépe ještě jedno. 

Mlčky jsem si zula tenisky a tichými kroky jsem přešla z chodby až ke dveřím její pracovny, které byly dokořán otevřené. Blond vlasy jí padaly do tváře, ale její soustředěnost jí nedovolila s tím něco udělat. Horlivě klepala prsty od jednotlivé klávesy a sem tam si trochu usrkla ze své sklenice s vodou. Když jsem přešlápla na místě, zavrzala pode mnou podlaha, což mou drahou vyrušilo z toku myšlenek a prudce se ke mně s úsměvem otočila na židli. 

,,Kdopak je doma o hodinu dříve?" Uchechtne se blondýnka a ještě víc se pousměje. Ani na chvíli neváhala, zaklapla notebook a přešla ke mně. Dlaněmi jemně ovinula mé boky a něžně si mě k sobě přitáhla. Když se její rty dotkly mých, okamžitě to probralo roj motýlků v mém břiše, který i po tolika letech, lítal jak splašený. Srdce mi samou láskou málem vyskočilo a tep dosáhl snad hladiny, která je pro lidský život možná. Ani nevím, jestli je vůbec zdravé někoho milovat tak moc, jako já miluju právě Alex. 

,,Tvá žena měla dnes velice důležitou schůzku, která skončila poměrně brzo, tak jsem si říkala, že bychom si mohli něco objednat a naobědvat se společně na střeše." Pronesu, když se od ní odtáhnu, zatímco jí ze rtů stírám svou rtěnku. Alex je to zřejmě ale jedno a znovu se ke mně přivine pro další polibek. A pak ještě jeden. A jeden.  

,,Skvělý nápad. Co si dáme? Itálii, Asii nebo indickou?" Její ruce opustí mé boky, vytáhne z kapsy telefon a s otázkou v očích se na mě podívá. 

,,Nechám to na tobě." Hlesnu s úsměvem na rtech. Chvíli si mě se zvednutým obočím a přimouřenýma očima prohlíží, ale nakonec zrak znovu sklopí k zářící obrazovce a objedná nám naše jídlo. Vím, že to bylo podezřelé, obvykle rozhoduju já, co budeme jíst. Chtěla jsem ale, aby tentokrát jedla to, co chce ona. Aby se jí na jazyku rozplývalo její oblíbené jídlo, zatímco jí budu říkat mou novinku.  

,,Všechno v pohodě? Dopadla ti dobře ta schůzka?" Zastrčí si svůj telefon zpět do kapsy a znovu vrátí svou pozornost k mé maličkosti. Rukami mě opět obejme, přitáhne k sobě a vtiskne mi několik polibků na krk a tvář. 

,,Víc než dobře." Zazubím se, ale ještě jsem jí nechtěla prozrazovat, o co jde. Zřejmě byla ráda, že jsem já ráda, proto se ke mně jen natiskla a schovala svou tvář v mé šíji. Objímaly jsme se tam dobrých pár minut, než nás vyrušil zvonek s naší objednávkou. Obvykle tak rychlí s naším jídlem nebyli. Jelikož je to ale restaurace, která je jen jeden blok odsud, není divu, že to zvládli doručit během pár minut. 

Vezmu naše jídlo, zatímco Alex popadne dvě skleničky a naší oblíbenou limonádu. Společně vyšplháme několik schodů na požárním schodišti a ocitneme se tak na naší střeše. Bylo to tak trochu naše místo a trávili jsme tu i hodiny. Jelikož jsme měly byt úplně v posledním patře nahoře, měly jsme tu výhodu, že sem máme přístup. 

Usadily jsme se na naší deku, kterou jsme si tu schovávaly v menší bedně a Alex mi hodila i jeden polštář, abych měla sezení měkčí. Sama si sedla tak, aby mi byla co nejblíž, takže jsme se lokty téměř dotýkaly. Dala se do jídla, zatímco já vyčkávala a přemítala, jak jen začít. 

,,Zlato, děje se něco?" Optala se s plnou pusou, když já se stále nedotkla ani příboru. Znovu jsem se zhluboka nadechla a celým tělem jsem se k ní otočila. 

,,Asi nikdy nebudu tak dobrý řečník jako ty. Přeci jen tvojí žádost o ruku nikdo nepřekoná, takže to prostě udělám podle svého." Skousnu si dolní ret a zalovím ve své zadní kapse kalhot. Opatrně vytáhnu malý přehnutý papírek, který podám Alex. Nejistě si mě, i následně papírek přeměří pohledem. Nakonec odloží své jídlo a opatrně ho rozloží. Pár vteřin přejížděla očima po ultrazvuku, než jí došlo, na co to vlastně kouká. 

,,Počkat!" Vyhrkne a prudce ke mně zvedne svůj pohled. ,,Je to-?" Spíše se ptala očima než zrakem, proto jsem začala horlivě přikyvovat.  

,,Jsem v šestém týdnu. Čekáme miminko, Alex." Pousměju se a její oči se zaplaví slzami. Byl to náš první pokus o umělé oplodnění a vyšlo to hned napoprvé. ,,Samozřejmě se ještě může stát cokoliv, ale pokud to půjde dobře, tak by tu za pár měsíců s námi byl další človíček." Dodám rychle, ale to už si mě Alex přitahuje do slzavého objetí a následně mě dlouze políbí. 

,,Miluju tě. Vás oba." Vydechne a opatrně položí svou dlaň na mé bříško, načež mě znovu políbí. Tentokrát vášnivěji, než předtím. 

,,A já miluju tebe." Hlesnu mezi polibky. ,,Víš, že těhotný ženy jsou mnohem víc náruživější než ostatní?" Řeknu svým provokujícím hlasem mezi polibky, načež vím, že spolu s mými jiskřičkami v očích jí dostanu ihned do kolen.

,,Ou, vážně? Nevšimla jsem si." Zažertuje, za což jí praštím do ramene. ,,Takže? Uděláme si ještě druhé miminko?" Zakmitá obočím, zatímco už mi přes hlavu přetahovala triko. 

,,Ano, prosím." Zasměju se jejímu vtipu a znovu se natisknu na její rty. 

Dobře, tak teď mi je trošku do breku... Psaní téhle knížky i prvního dílu jsem si strašně moc užila a hrozně jsem si oblíbila všechny postavy tady a upřímně mi to bude chybět. Každopádně jep, tohle je konec. Všem děkuju za veškerou podporu, všechno to pro mě moc znamená. Kdo by řekl, že i po 6 letech budu stále tady, psát pro vás příběhy a pročítat si vaše krásné komentáře a zprávy? Nechápu to, ale jsem strašně moc vděčná. Doufám, že se brzy sejdeme u mých dalších příběhů. S láskou vaše Lisa :)))