Let's fall in love again II. ✓

-38-

Když jsem se druhý den ráno probudila a stočila jsem svůj pohled na druhou polovinu postele, ulevilo se mi, když jsem tam viděla spící Blake zachumlanou v mém triku. Vše bylo zase tak, jak má být. Obě jsme věděly, že bez sebe žít nemůžeme a upřímně bych si raději ani nechtěla představovat, jak by naše životy vypadaly. Nebýt Blake, nikdy bych doopravdy nepoznala samu sebe a nikdy bych nepoznala, jak vypadá opravdová láska. 

Opatrně jsem se k ní naklonila a jemně jsem jí políbila na tvář. Blake se ze spaní sladce pousmála, ale spala dál. Opatrně jsem se proto zvedla z postele a hodila jsem na sebe nějaké tepláky a volné bílé triko. Vlasy jsem si svázala do drdolu a v tichosti jsem vylezla z pokoje. Když se Liv včera dozvěděla, že jsme se usmířily a Blake se zase vrací sem, rozhodla se s Maxem vrátit do New Yorku. Měla spoustu práce, kterou kvůli mě zanedbala, proto jsem ji odsud skoro až vyhnala. 

Zašla jsem do prázdné kuchyně, kde jsem si pustila nějakou muziku a dala jsem se do přípravy snídaně pro Blake. Hodlala jsem dodržet každé své slovo, které jsem jí včera řekla, počínaje tím, že budu každý den pracovat na našem vztahu a že se budu snažit jí dělat každý den šťastnou. Vesele jsem si prozpěvovala text písničky a přitom jsem míchala vajíčka v pánvičce a otáčela mini lívance na pánvičce druhé. Toustovač opekl tousty do křupava a dokonce jsem vymačkala pár pomerančů na džus. Připravila jsem dostatečné množství ranní kávy a vajíčka, lívance i tousty jsem pracně vyskládala na talíř. Vše jsem pak ještě dozdobila a připravila na jídelní stůl. Bruno samozřejmě celou dobu pobíhal okolo a nedočkavě vyhlížel, zda mi něco neupadne. Proto jsem naplnila i jeho misku a on si tak dal svou snídani. Akorát jsem vytahovala hrníčky a skleničky, když jsem za sebou zaslechla kroky. 

,,Nelíbí se mi, když se ráno probudím a ty tam nejsi." Zamumlá Blake ospale a stále jen v mém tričku obejde linku až ke mně a zachumlá se v mém náručí. Byla po ránu tak krásná a zároveň neskutečně roztomilá. Nejraději bych jí celou zulíbala. 

,,Omlouvám se, ale udělala jsem snídani." Zazubím se a poukážu na stůl plný jídla. Blake se samozřejmě ihned pousměje. 

,,Dobře, vše odpuštěno." Uchechtne se a natáhne se ke mně pro náš dnešní první polibek. Pak se sama usadí na židli a začne uždibovat ze své snídaně. Já nám ještě naliju kávu a postavím před ní její hrnek. Společně se pustíme do snídaně a brzy se k nám přidá i na oko hladový Bruno, který začne radostně skákat Blake po nohách. 

Po snídani mi pomohla s nádobím a daly jsme si společnou sprchu. Nakonec jsme se oblékly a zašly s Brunem na delší procházku. Ruku v ruce jsme procházely parkem, zatímco Bruno kolem nás radostně pobíhal nebo se očuchával s jinými psy. 

,,Děkuju, že si za mnou včera dojela a nevzdala to." Pronese do ticha, zatímco jsme si mlčky vyměňovaly naše zamilované pohledy. 

,,Klidně budu bojovat za nás obě, když bude potřeba." Pousměju se a líbnu jí letmo na tvář. Blake mi na to nic neřekla, jen se zastavila, otočila se ke mně čelem a spojila naše rty v dlouhý a láskyplný polibek. To mi jako odpověď stačilo, protože to řeklo víc, než by to dokázala slova. 

Zbytek dne jsme pak strávily ve vzájemném objetí koukáním na filmy, zatímco Bruno zabíral většinu naší postele. Večer jsme si ještě objednaly jídlo a společně jsem si ho na terase snědly a sledovaly Bruna, jak pobíhá v trávě a honí miniaturní hmyz. Obě jsme se mu nemohly přestat smát. Nakonec jsme se zase vrátily do postele a při filmu jsme obě usnuly. 

Okolo třetí ráno jsem se ale zase probudila, protože Bruno měl zřejmě divoký sen a packou kopal do mé nohy. Blake stále klidně spala, zatímco do našeho pokoje pronikala záře měsíce. Velice pomalu jsem vylezla z postele a hodila na sebe mikinu ležící na zemi. Když jsem sáhla do kapsy, narazila jsem na malou krabičku. Pořídila jsem jí asi dva dny zpět, když jsem ještě nevěděla, jak to s námi s Blake dopadne. Moc dobře jsem věděla, že jednou jsem jí už teoreticky o ruku požádala, ale to mi neodpověděla. Sice jsem pak chtěla počkat na vhodnější čas, ale potom, co jsem si myslela, že jí doopravdy ztratím, jsem už čekat nechtěla. Blake patřila ke mně a já patřila k ní a chci, aby to všichni věděli.