Let's fall in love again II. ✓

-30-

,,Páni, tady se to absolutně nezměnilo!" Vydechne Blake, když spolu vstoupíme do mého pokoje. Já na to byla zvyklá, protože jsem odsud kromě oblečení a nějakých knih nic nebrala a vše si kupovala nové. Navíc táta mi slíbil, že tenhle pokoj zůstane vždycky pro mě. Odložila jsem kufr a naše tašky na stranu a sama se také rozhlédla. ,,Bože, tolik vzpomínek." Uchechtla se, když pohledem zavadilo o mou postel, které oproti mé současné je o dost menší. 

,,Jo, tooooolik vzpomínek." Zasměju se laškovně a čapnu její ruku. Přitáhnu si ji k sobě blíž a pak ji sladce políbím. ,,Některý bychom mohli zopakovat, co myslíš?" Zakmitám obočím, což Blake rozesměje. 

,,Možná, ale rozhodně ne teď, když je tvůj táta i Kat hned vedle. Někdo tu musí být ten rozumný." Vyplázne na mě jazyk a pak mě ještě jednou líbne na rty. 

,,Ale notak. Ty jsou stejně zakoukaný do sebe, takže ani neví, co se děje kolem nich." Každé slovo velice důkladně protáhnu, abych dala jasně najevo svůj nesouhlas s jejím rozhodnutím. 

,,Alex, věř mi, že při každém pohledu na tebe myslím jen na samé tyhle... vzpomínky, ale myslím to vážně. Nebudu s tebou spát, dokud jsou všichni vzhůru." Zvonivě se rozesměje a pobaveně po mě hodí mou mikinu. 

,,Jak myslíš, ale až budeš škemrat, budu neoblomná." Pronesu uraženým hlasem, což Blake zase rozesměje. 

,,Dobře a teď vybaluj, ať můžeme jít za nimi." 

,,Takže jste nervozní?" Nadhodí Blake téma, zatímco jsme všichni seděli na terase a žvýkali jsme tátovi domácí veganské burgery. Já i táta jsme mezi loky spokojeně usrkávali naše oblíbené pivo, zatímco Kat s Blake si otevřely víno. V životě by mě nenapadlo, že se tohohle vážně dožiju, ale opravdu to tak je a vážně se to děje. Nemohla jsem být šťastnější. A když si se mnou Blake pod stolem propletla prsty a položila si naše spojené ruce na stehno, přičemž palcem přejížděla po mé ruce, nemohla jsem se přestat culit. Navíc táta vypadal tak moc zamilovaně a spokojeně, což mu strašně moc přeju. 

,,Upřímně, mám-li mluvit za sebe, tak vlastně ani ne. Vím, že dělám tu nejlepší věc v mém životě, takže se spíše těším. Na zítřek i na celý život s tvým tátou." Zazubí se Kat a hned na to jí táta zamilovaně políbí. 

,,No dobře vy hrdličky." Vypísknu a všichni se hned na to zasmějeme. 

,,Vy dvě máte teda co říkat." Vrátí mi to táta a pohledem přitom spočine na našich rukou. ,,Každopádně nevím, jestli jsem se o tom zmínil, ale dneska je taková menší společná rozlučka se svobodou. Už jsme sice měli každý tu svojí zvlášť, ale jelikož jste nu nebyly vy dvě, tak nás napadlo udělat ještě jednu společnou." S nadšením jsem se na oba pousmála a pak si s tátou přiťukla láhví s pivem. Ještě jsme u zbytku večeře probírali zítřejší harmonogram, až jsme dojedli a chtěli vyrazit na rozlučku. ,,Blake, pomůžeš mi naložit nějakou výzdobu do auta?" Mrkne na mě táta. 

,,Já pomůžu s nádobím." Nabídne se Blake a Kat se děkovně pousměje. Obě jsme se tedy rozdělily, já šla do garáže s tátou a ona s Kat do kuchyně. Při odchodu se po mně Blake ještě ohlédla a s jiskřičkami v očích se pousmála. 

,,Takže, chtěl si se mnou mluvit?" Začnu, načež se táta zasměje. 

,,Ne, chtěl jsem pomoct s věcmi." Stojí si za svým, ale po mém pochybovačném pohledu se nadechne. ,,Chtěl jsem s tebou být sám a trochu se o tobě pobavit. Jak to všechno jde? Co škola? Zvládáš všechno?" Bylo mi jasné, že to není ten hlavní předmět rozhovoru, ale s klidem jsem mu na vše odpověděla. 

,,Tati, k věci." Převezmu si od něj nějakou krabici, kterou naložím do kufru auta, zatímco táta za mnou nesl druhou. 

,,Já jen, zdá se, že jste s Blake vážně víc než v pohodě. Jen se chci ujistit, že to tak doopravdy je. Mluvili jste o tom všem?" Nahodil svůj starostlivý tón hlasu. 

,,Neboj, tati. Mluvily, vyříkaly jsme si to a pracujeme na tom, aby náš vztah fungoval tak, jak má. Vlastně si myslím, že funguje ještě líp." Uculím se a můj mozek ihned zaplaví všechny obrázky s Blake.

,,Dobře, to jsem moc rád. Upřímně jsem celou dobu doufal, že se tohle stane. Věděl jsem už od první chvíle, kdy jsem Blake viděl stát v naší kuchyni jen v ručníku, že neexistuje nikdo, kdo by k tobě pasoval tak dokonale, jako ona." Po jeho slovech jsem se musela prostě zastavit v činnosti a skoro se slzami v očích jsem ho pevně objala. ,,Mám tě moc rád, to ty víš, že?"

,,Jasně. A já mám moc ráda tebe." Šeptnu nazpět.

,,A jak se cítíš? Myslím ohledně zítřejší svatby. Asi to není úplně jednoduché, co?" Promne si starostlivě své vypracované a upravené křoví na tváři a zkoumavě se zahledí do mých očí. 

,,Upřímně vlastně ani ne. Kat je skvělá a mám ji vážně ráda. Pokud máš být s někým jiným, než je máma, jsem ráda, že to je zrovna Kat. Vážně." Pronesu s naprostým klidem a upřímností. Táta se úlevně usměje a líbne mě do vlasů. 

,,Ani nevíš, co to pro mě znamená." Vydechne. ,,Dobře, ještě tahle krabice a mělo by to být vše. Musíme se připravit, ať dorazíme včas a stihneme to tam připravit, než přijdou první hosté." Tleskne a hodí mi krabici plnou krepáků, kterou jsem hodila do kufru auta. Pak jsme se oba vrátili do domu, kde se akorát Kat i Blake hlasitě smály. 

,,Vsadím se, že nás hezky zdrbnuly." Šťouchne do mě táta loktem a sám se uchechtne. 

,,Prosím tě, ne všechno se točí jen kolem vás." Ušklíbne se Kat a hodí po tátovi mokrou utěrku. 

,,Všechno dobrý?" Přejdu k Blake, zatímco se táta bavil s Kat. 

,,Naprosto. Ty?" Přejede mi dlaní po tváři, přičemž mi zastrčí pár vlasů za ucho. 

,,Dobrý." Přikývnu a pak ji krátce líbnu. ,,Měli bychom se připravit, abychom co nejdřív vyrazili." Zkonstatuju, načež se všichni vydáme do pokojů se převléknout a připravit. 

Omlouvám se za menší pauzu, ale blíží se mi zkouškový, takže mám teď práce nad hlavu xp