Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Křišťálový sníh, v té bílé mlze, to jedinečné teplo, bez té to přeci nelze.
Dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce, zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát, odcházím, už ti nemohu nic dát.
-
,,Tak to je překrásné, z tebe bude jednou umělkyně." vyslovím.
Dřepnul jsem si k osmi leté holčičce, která se šťastně pousmála a předala mi papír, kde byla kresba, zobrazující ji a mě. Nora měla downův syndrom, byl jsem její pečovatel skoro rok a tuhle princeznu jsem si nesmírně oblíbil.
Byla kreativní a své srdce by byla schopna věnovat všem.
Ihned mě objala, opatrně jsem ji nadzvedl do náručí a lehce se s ní protočil kolem dokola, jelikož ji to vždycky donutilo k úsměvu.
Pohladil jsem ji po hnědých vláskách a musel jsem začít intenzivně mrkat, jelikož jsem byl opravdu smutný, že ji po roce opouštím. Moje služby již nebudou potřebovat, downův syndrom je genetická vada, takže sama o sobě se léčit nedá, avšak jsem ji vždycky bral na rehabilitace a individuální, speciální vzdělávací programy.
Její mamka si konečně našla jinou práci, i ona byla nesmírně laskavá osoba, pro své dítě by udělala první poslední, ale bohužel na ni byla sama a vzdělávací programy stojí nehorázný peníze, takže mi byla neskutečně vděčná, že jsem ji vypomáhal.
Nasedl jsem do svého auta a naposledy zamával malé princezně, které jsem slíbil, že ji ještě navštívím. Obrázek, který jsem si od ní schválně vyžádal, jsem opatrně odložil na místo spolujezdce a najel na silnici.
Přes ovládací panel jsem si zapnul svůj oblíbený playlist, abych si zaměstnal mozek, především myšlenky, který jsou bohužel vždycky stejný v podobných chvilkách. Zařadil jsem a trochu přidal na plyn, ale náhle hudba přestala hrát a místo ní se ozvala jiná melodie.
Podíval jsem se na dotykovou obrazovku, kdo mi volá a hovor ihned přijmul.
,,Ahoj Jine." vyslovím.
Letmo jsem se podíval na čas, bylo to teprve po desáté hodině.
,,Čau, kdy dorazíš?" optá se.
Měl jsem se stavit v kanceláři, ale pohledem jsem zavadil o kresbu, která byla vedle mě na sedadle a nepatrně jsem se pousmál.
