Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jungkookie."
Vnímal jsem hlas v dáli, avšak jsem nebyl schopný svoje oči rozlepit a vzdát se spánku. Domníval jsem se, že jsem stále v polospánku a pouze se mi sní o Taehyungovi.
,,Lásko, vstávej."
Jakmile můj mozek začal vnímat, tak jsem se v sekundě posadil, jelikož jsem se lekl, že se něco děje. Přede mnou se zjevil Taehyung, který se po mém činu zasmál a chytl mou ruku.
,,Sněží." vysloví.
Mé srdce se uklidnilo, došlo mi, že je všechno v pořádku, pouze byl můj přítel unešený, že padají sněhové vločky a své nadšení mi chtěl předat.
Zvedl jsem se a následoval ho k oknu, chvilku jsem si musel zvyknout na to ostré světlo, jelikož celé město bylo pokryté sněhově bílou dekou.
Podíval jsem se na svého přítele, který s jiskřičkami v očích sledoval tu krásu před námi. Miloval zimu.
Objal jsem ho kolem pasu a věnoval mu polibek na tvář.
,,Tak to abychom si udělali horkou čokoládu." řeknu.
S nadšením kývl, což mě vskutku potěšilo. Čokoláda je schopna dodat organismu potřebnou dávku protirakovinných látek, především tedy ta hořká.
Provedl jsem ranní hygienu, zatím Taehyung seděl na parapetu a stále hleděl ven z okna. Oblékl jsem si tepláky a bílé tričko, on měl na sobě to stejné a společně jsme došli do kuchyně, kde posedávala paní Kim, která za chvilku odcházela do práce a zrovna chtěla dopít kávu, ale jakmile nás spatřila, tak zamrzla v pohybu.
Včera večer jsme se s ní neviděli, Taehyung byl k večeru unavený a oba dva jsme usnuli během čtení.
Pravděpodobně se tedy postarší slečna zarazila, jelikož nevěděla, že jsme se oba ostříhali.
,,Dobré ráno mami."
Taehyung k ní došel a objal ji, jako každé ráno, žena mu objetí opětovala, ale stále byla značně překvapená a podívala se mým směrem. Na moment jsem se napnul, měl jsem krapet obavy a raději jsem se podíval na Taehyunga.
,,Dojdi si pro mikinu prosím, ať ti není zima." vyslovím.
Ihned s úsměvem kývl a opustil místnost. Já jsem si zatím odkašlal a pomalým krokem přistoupil k paní Kim, která se za tu chvilku zvedla.
,,Čí to byl nápad?" optá se.
Na mé překvapení nemluvila rázně, hleděla na mě a trpělivě vyčkávala na odpověď, nehledě na to, že již teď měla zpoždění do práce.
,,Taehyung si to přál." odpovím.
Bál jsem se, že je nahněvaná, pravděpodobně nebyla psychicky připravená vidět svého syna takhle.
