Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Vůbec mi to nevadí, hlavně si to užij."
Hovor jsem po delší době ukončil a vrátil se k vybalování potravin. Dneska byla sobota, já jsem se nacházel ovšem u Taehyunga, protože jeho mamka byla pozvaná na oslovu narozenin její kamarádky a byl jsem to já, který ji musel přemlouvat, aby vůbec šla.
Byla to skvělá žena, též máma, ale taky si potřebuje někdy odpočinout a od té doby, co Taehyungovi diagnostikovali rakovinu, tak neměla absolutně volný čas pro sebe.
Nechtěla mě obtěžovat o víkendu s tím, že bych musel dávat pozor na Taehyunga, ale přeci jenom je to můj přítel a jsem s ním nesmírně rád.
Uklidil jsem nákup a poté mladšímu připravil bylinkový čaj s jahodovým sirupem.
Nacházel se ve svém pokoji, pouštěl si písničky a během toho si četl na svém nejmilejším místě. Dnes bylo krásné, podzimní počasí a Slunce stále příjemně hřálo, ale vzduch byl již mnohem svěžejší a místo zeleně, jsme mohli sledovat různé odstíny žluté a oranžové.
Horký nápoj jsem odložil na noční stolek a s úsměvem pohlédl na chlapce, který knížku ihned zavřel a odložil vedle sebe, jakmile jsem k němu po delší době opět zavítal.
Pozoroval jsem ho, jak seděl na parapetu, z boku na něho svítilo Slunce a on mi věnoval svůj typický úsměv, který se pomaličku stává smyslem mého života.
Přistoupil jsem k němu, pomalu si dřepnul, takže nyní byl krapet vyšší a svou pravou ruku jsem položil na jeho koleno.
,,Jsi neskutečně krásný." vyslovím.
Alabastrová pokožka, pihy, který více podtrhávaly jeho krásu, tmavě hnědý vlasy, který měl lehce kudrnatý, oči, který září každičký den a úsměv, který je kouzelný.
Připadá mi zpětně opravdu směšné, že jsem byl tolik nejistý, zda ho mám doopravdy více rád či nikoliv, když nyní z něho sotva spustím oči.
Jeho tváře nabraly rudý odstín během sekundy, nesměle se pousmál a své čelo si opřel o to mé. Nadzvedl jsem se a letmo ho políbil na rty, jemně ho pohladil po noze a poté jsem se zase zvedl.
On mě ovšem následoval, svoje ruce mi obmotal kolem ramen a já ho v sekundě chytl kolem pasu.
Došlo mi, že místnost stále obklopuje hudba, takže jsem ho bez přemýšlení něžně uchopil za ruku a dvakrát se s ním protočil dokola. Ozval se jeho upřímný smích, který mě pohladil po duši a svůj čin jsem provedl ještě jednou.
Náhle jsem si ho ovšem přitáhl zpátky k sobě, zády se nalepil na mou hruď a já ho jednou rukou objal kolem břicha. Bez ostychu jsem mu věnoval polibek na odhalený krk a on po mém doteku trhaně vydechnul.
Poslední dobou mi vystavoval na obdiv svou kůži, krk a klíční kosti, jelikož již nosil úzký džíny a obyčejné tričko, což se mi moc líbilo, ale mám takový pocit, že to dělá schválně.
