Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Co se takhle podívat na film?" optám se.
V odpoledních hodinách se situace mezi námi vyjasnila, myslím si, že pochopil, že se o něho starám opravdu z toho důvodu, že chci sám, jelikož již neměl další připomínky.
,,To zní dobře." odpoví.
Oba jsme se přesunuli do obýváku, poprosil jsem Taehyunga, aby zatím vybral film a já mu v kuchyni připravil čaj, též něco malého k jídlu.
S úsměvem jsem se vrátil k němu a vše položil na stůl před námi. Chlapec s hnědými vlasy zvolil sociálně sci-fi horor, s čím jsem neměl žádný problém, podobný žánr jsem měl vždy v oblibě.
Posadil jsem se na gauč a Taehyung ještě přinesl polštáře, ale poté se ihned posadil přímo vedle mě. Pro sebe jsem se pousmál, když jsem ucítil jeho vůni, ale po chvilce jsem vzal ovladač, který jsem položil vedle sebe hned poté, co jsem zapnul film.
Bylo období, kdy jsem filmy sledoval velice rád, ale poslední dobou jsem se díval pouze s Taehyungem, jelikož o víkendu, když jsem byl sám, mě to nelákalo.
Během sledování jsem se sem tam podíval na mladšího, zda náhodou nespí, jelikož dneska během dne si nešel lehnout, ale nevypadal unaveně a s nadšením hleděl na obrazovku.
Po přibližně dvaceti minutách jsem se celý napnul, když se Taehyung pohnul, pravou ruku přehodil přes můj klín na gauč z mé levé strany a natáhl se celým tělem, hledající ovladač, který byl kousek ode mě.
Měl jsem výhled přímo na jeho levý bok a v sekundě jsem zatnul pravou ruku v pěst, jelikož jsem měl nutkání si ho chytnout kolem pasu, až mě to samotného zaráželo.
Jakmile nahmatal ovladač, tak se přesunul zpátky na své místo a věnoval mi úsměv, který jsem mu ovšem v tuto chvíli nebyl schopný vrátit.
Zesílil hlasitost, ovladač poté položil na stolek a ještě vypil bylinkový čaj, než si přesednul do tureckého sedu. Film jsem přestal vnímat, jeho levé koleno se opíralo o mé stehno a já tím pádem nemohl ani klepat se svou pravou nohou, abych ventiloval nynější napětí, které jsem pociťoval uvnitř, jelikož by si toho všiml.
On byl zaujatý obrazovkou, já ovšem sklopil pohled a pozoroval jeho černý, úzký kalhoty, který měl ráno v nemocnici, když jsem ho vyzvedával, ale neměl tendenci si vzít tepláky, který nosí většinu času doma.
Měl jsem spoustu slov, která bych si přál vyslovit, ale nechtěl jsem narušit ten klid, který tu vládl. Někdy mám ovšem pocit, že na mě působí jistým způsobem jako magnet, nejde pouze o to, že se na něho rád dívám, poslouchám jeho hlas a vnímám jeho přítomnost, ale zkrátka ve mně vyvolává pocit, který mě nutí ho chtít mít u sebe blíž a ochránit ho před vším.
U Naomi jsem tenhle pocit nemíval, byla soběstačná, sebejistá a vytrvalá, což je samozřejmě skvělé, ale mou ochranu nepotřebovala, Taehyung je ovšem křehký a nejvíce kuriózní na tom všem je, že i když je kluk, tak vedle něho si připadám jako muž, který za něco i stojí.
,,Nebaví tě to? Mám tam pustit něco jiného?" optá se.
Několikrát jsem intenzivně zamrkal, došlo mi, že se na něho celou tu dobu, co přemýšlím, dívám. Nepatrně jsem se pousmál a zakroutil hlavou.
,,Ne, v pořádku." odpovím.
Má ruka se samovolně pohnula, kdybych ji v tu chvíli neovládal a položil jsem ji na jeho stehno. Taehyung se už v tu dobu díval před sebe na obrazovku, ale postřehl jsem, jak pootevřel svoje rty a sklopil svůj pohled, dívající se na mou ruku.
Okamžitě jsem ji stáhl zpátky k sobě, nechtěl jsem mu tolik narušit osobní prostor, nevím totiž, zda mu to bylo nepříjemné či nikoliv.
,,Je mi teplo." zašeptá.
Rázem se zvedl, popadl prázdný hrníček od čaje a přesunul se do kuchyně, sklo položil do dřezu a poté chytl lem od své mikiny, kterou pomalu začal vytahovat nahoru. Na moment mi odhalil svou kůži v oblasti břicha, kde jsem spatřil i malou vločku. Látku si přetáhl přes hlavu a poté si poupravil černé tričko, které měl pod ni.
Můj pravý koutek cuknul nepatrně nahoru, poprvé jsem ho viděl v jednoduchém tričku, které ovšem na něm obyčejně nevypadalo.
Měl jsem tendenci si ho detailněji prohlížet, avšak jsem si všiml, že znejistil a svou mikinu, kterou držel, si přitáhl blíže k tělu.
,,Copak? Už ti je rázem zima?" optám se.
Mykl jsem s obočím, ale pohledem jsem neuhnul, ani jsem nechtěl. Zakroutil hlavou a levou rukou se poškrábal z boku na krku, chvilku mlčel, ale poté přeci jenom promluvil.
,,To ne, jenom někdy se na mě díváš vskutku zvláštním způsobem." vysloví.
Olízl jsem si rty a pousmál se, na pár sekund jsem sklopil pohled, ale během chvilky se na něho opět zadíval.
,,Zvláštně?"
Nenechal jsem se rozhodit, svůj pohled jsem nezměnil, stále ho intenzivně pozoroval, jelikož mě svým způsobem bavilo sledovat jeho výraz, který byl stydlivý.
,,Tak zaujatě, kdybych se ti líbil." zašeptá.
Mluvil potichu, já ho však slyšel perfektně, ale nikdy by mě nenapadlo, že by měl takovou odvahu říct něco takového. Nastalo ticho, nesměle sklopil pohled, aby skryl svoje červený tváře, který jsem ovšem zaregistroval okamžitě.
Uvědomil jsem si, že by bylo nesprávné nyní vycouvat. Myslím si, že mu dalo opravdu velké úsilí vyslovit vůbec něco takového, nebylo by fér, kdybych mu to neoplatil.
Pomalu jsem se zvedl, svůj pohled stále upíral k zemi i ve chvíli, co jsem k němu přistoupil. Vzal jsem si od něho mikinu, aby ji nedržel on a sklonil se k němu blíže.
Po chvilce se mnou chtěl navázat oční kontakt, ale napnul se, když zjistil, že u něho stojím až překvapivě blízko. Avšak neustoupil, zpříma se na mě zadíval a já se nepatrně pousmál při pohledu na jeho oči, který kdyby zářily.
Uvnitř jsem vedl boj sám se sebou, samovolně se mi objevovala slova, která jsem kdysi chtěl nesmírně potlačit, ale po tolika měsících mi došlo, že to již nemá cenu.
Nadzvedl jsem svou volnou ruku, jemně ho pohladil po tváři a sledoval jeho tváře, který znovu pohltila ruměncová barva.
,,To bude tím, že se mi skutečně líbíš, Taehyungu."
-
Zdravím sluníčka 🖤
Začneme romantiku, nicméně jsem přemýšlela nad tím, zda vám nevadí ten desetiletý rozdíl mezi nimi, takhle zpětně trochu lituji, že Taehyungovi není třeba jednadvacet, mně to osobně nevadí, je mu přeci jenom osmnáct, ale spíše kvůli vám jsem nad tím přemýšlela, snad jste s tím v pohodě
