Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Děkuji Vám."
Žena ve středním věku mi věnovala úsměv, který byl sice upřímný, ale zcela vyčerpaný. Promíchal jsem kávu, kterou mi připravila a pohledem si projel byt, který byl snad ten nejsterilnější ze všech.
Všude parkety, vysoký stropy, všechno čisté a vzduch byl mnohem svěžejší. Též jsem si všiml toho, že zde nemají kytky, což jsem samozřejmě chápal, jelikož rostliny v noci přijímají kyslík a vzhledem k tomu, jakou má chlapec nemoc, by to nebylo zcela ideální.
,,Jsem Vám nesmírně vděčná, že jste tu, pane Jeone." vysloví.
Usmál jsem se, stavila se u nás v kanceláři, abychom podepsali papíry a již v tu chvíli prokázala vděk. Bohužel jakožto většina žen i ona byla na svého syna sama, ale nebyla finančně zajištěná, moderní léky jsou většinou účinnější, avšak také výrazně dražší než do té doby běžně užívané přípravky. Stát to ovšem neplatí, takže si musela najít jinou práci, která ji sice dá více peněz, ale zkrátí čas se svým synem.
,,Smím se zeptat v jaké fázi léčby je nyní Váš syn? Říkala jste, že nechodí na chemoterapii."
Pomalu jsem se napil kávy a sám jsem se nesmírně snažil, abych se ničeho moc nedotýkal. I během příchodu jsem si musel změřit teplotu, její syn nesmí onemocnět, takže se musím hlídat a udělat vše proto, abych ho neohrozil ani obyčejnou rýmou.
,,Používají cytostatika, která napomáhá ke zmenšení nádoru." odpoví.
Kývl jsem a porcelán položil zpátky na své místo. Vskutku doufám, že cytostatika pomůže, má tu schopnost nádor nejenom zmenšit, ale v nejlepším případě zcela vyléčit. Pokud ovšem nezabere, tak se chemoterapii neunikne.
,,Je to moc silný a chytrý chlapec, jistě si ho oblíbíte." vysloví.
Neubránil jsem se úsměvu, bylo vidět, jak je na něho pyšná. Spíše jsem měl obavy, zda si on oblíbí mě, jelikož jsem se o dospělé nikdy nestaral a bojím se, že bude hodně uzavřený a nekomunikativní.
,,Mohu za ním?" optám se.
Ihned s úsměvem kývla, zvedli jsme se a já si ještě potřel ruce dezinfekcí, abych je měl čisté. Dům měl dvě patra, paní Kim mi ovšem sdělila, že ona pobývá nahoře a syn dole, což jsem i chápal, jelikož schody vyžadují úsilí a vzhledem k tomu, že v noci používá oxygen, tak by byly pro něho namáhavé.
Nejdříve zaklepala a jakmile se ozvalo povolení, že můžeme dál, tak jsem byl krapet nervózní. Žena dveře otevřela a mně se naskytl pohled na pokoj, který byl minimalistický, ale stejně čistý jako ostatní místnosti.
U okna, na prostorném parapetu, který byl níž a všude byly polštáře, seděl chlapec s knížkou, který předmět ovšem ihned zavřel, jakmile jsme vešli.
