Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poupravil jsem si svou koženou bundu, když zafoukal studený vítr a přestal jsem se opírat o své auto. Čekal jsem na Taehyunga, který by se měl každou sekundou objevit venku.
Na univerzitu chodil již měsíc, ale měl pouze distanční výuku, dnes byl ovšem první den fyzicky ve škole. Ráno ho odvezla paní Kim, já byl zatím u nich doma a vyřídil svoje každodenní povinnosti.
Postrádal jsem svého přítele, avšak jsem nesmírně šťastný a především na něho hrdý, že se i přes svou nemoc nevzdával a dostal se takhle daleko.
Na rtech se mi usadil úsměv, když jsem ho spatřil vycházet z majestátní budovy. Měl již zimní bundu, nehledě na to, že listopad teprve teď začal, on musel být v teple a nemohl nastydnout, takže si musel dávat větší pozor.
Zastavil se, jakmile mě spatřil, ale poté se rozeběhl a skočil mi do náručí. Pohotově jsem ho zachytil a automaticky ho políbil do hnědých vlasů.
Krapet se odtáhl, jeho úsměv se rozšířil a já ho stále nepouštěl.
,,Chyběl jsi mi, Jungkookie." vysloví.
Věnoval jsem mu letmý polibek na rty, poté ho opatrně pustil na zem, abych si ho mohl přitáhnout do objetí. Neviděli jsme se přes víkend a dnes měl přednášku pouze tři hodiny, takhle to bude mít pravidelně, takže to není nic hrozného, ale já to i přes to snášel hůř, jelikož jsem si za těch sedm měsíců zvykl, že je neustále se mnou.
,,Taky jsi mi chyběl, Taehyungie." zašeptám.
Pravděpodobně bych se měl cítit zahanbeně, přeci jenom mi bylo již devětadvacet, ale Taehyunga skutečně miluji a ani mi nevadí, že se chovám jako zamilovaný puberťák.
Po chvilce jsem ho pustil a chtěl jsem mu otevřít dveře od spolujezdce, ale on zesílil sevření kolem mého těla a nepatrně si stoupl na špičky, aby byl ve stejné úrovni se mnou.
Zahleděl se mi do očí, ale následně svůj pohled sklopil na moje rty.
Škádlil jsem ho, samozřejmě bych ho políbil nesmírně rád, ale chci mít jistotu, že mu to nebude nepříjemné takhle na veřejnosti, hlavně před jeho univerzitou. Jeho líce nabraly ruměncový nádech, avšak se ke mně naklonil mnohem blíže a mně cukl pravý koutek nahoru.
Levou rukou jsem ho jemně chytl z boku na krku a tou druhou ho objal silněji kolem pasu, přitahující si ho blíže na své tělo a tím pádem jsem již mohl okusit jeho měkký rty.
Svou ruku mi zapletl zezadu do vlasů a něžně mi skousl spodní ret, než jsem mu vnikl jazykem do úst. Užíval jsem si jeho rty, ale po chvilce jsem se odtáhl a políbil ho na tvář, což ho donutilo k úsměvu a já se od něho vzdálil, abych mu mohl otevřít dveře.
