Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stál jsem u kuchyňské linky, díval se na jeden určitý bod před sebou a zcela ignoroval kávovar, který zapípal, že mám již připravený horký nápoj.
Vrátil jsem se v jednu ráno, byl jsem nucen spát v pokoji pro hosty, který měl být původně dětský pokoj, jak si to Naomi vysnila. Nemohl jsem usnout, tím jsem měl spoustu času na přemýšlení a má hněv, kterou jsem pociťoval ve chvíli, co jsem vstoupil do bytu, se vypařila.
Narovnal jsem se, jakmile se otevřely dveře a objevila se zde Naomi, i s kufrem. Sklopil jsem pohled a raději se začal věnovat kávě, kterou jsem připravil a která mě na moment uchránila před pohledem, skutečností, že doopravdy odchází.
Pomalu ke mně přistoupila, já se musel opravdu hodně snažit, abych byl vůbec schopný se střetnout s jejím pohledem.
,,Odpusť mi Jungkooku, já jenom-"
,,Chceš mít dítě, já vím." přeruším ji.
Chápu ji, opravdu. Nebudu ji obhajovat, přeci jenom mi mohla říct, že si našla někoho s kým může vybudovat život, který si přeje mít a nemusela s ním spát za mými zády bůh ví kolik měsíců. Už se stalo, Taehyung nemá rád historii, nerad řeší něco, co již bylo a já se musí nyní řídit podle něho.
Naomi se zaleskly oči, je to opravdu skvělá holka a nehledě na to, že byla poslední rok více odtažitá a chladnější, to nemění nic na tom, že na ni budu vzpomínat v dobrém, jelikož přišla, když jsem ji nejvíce potřeboval.
,,Kdyby cokoliv, tak jsi u mě vítaná." řeknu.
Rozplakala se, chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem si ji přitáhl do objetí, které již nebylo sice láskyplné, ale ani chladné. Pohladil jsem ji po černých vlasech a po chvilce ji pustil.
Setřela vodu z tvářích a vrátila se ke svému kufru.
,,Pomůžu ti."
Kufr jsem ji vzal a doprovodil ven k jejímu autu, které odemkla. Zavazadlo jsem dal opatrně do kufru a poté ji otevřel dveře, aby mohla nastoupit.
Ještě předtím se na mě ovšem podívala a darovala mi úsměv, který mě kdysi dokázal okouzlit v baru.
,,Jsi skvělý muž Jungkooku a vím, že potkáš někoho, kdo bude dýchat pouze kvůli tobě." vysloví.
Beze slova jsem na ni hleděl, poté se ovšem nepatrně pousmál, zavřel jsem za ní dveře a ustoupil, aby mohla vyjet. Mávnul jsem a sledoval, jak zatočila do vedlejší ulice a tím se mi asi nadobro ztratila ze života.
-
Klepal jsem se svou pravou nohou, protáčel prstenem na svém ukazováčku a hleděl před sebe. Nejde o to, že bych byl zdrcený z toho, že mě opustila, přeci jenom ji přeji krásný a šťastný život, ale užírá mě myšlenka, že až dnes přijdu domů, tak už tam nikdo nebude.
