Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tak co volno?"
Zařadil jsem a zajel do boční uličky, jelikož na hlavní silnici byla zácpa a nemínil jsem stát hodinu v koloně.
,,Asi v pohodě." odpovím.
Poslouchal jsem Jina a přitom se pomalu zastavil, jelikož bůh ví odkud se tu objevila kočka, která zrovna přebíhala a rozhodně jsem ji nemínil přejet. Počkal jsem až bude v bezpečí na druhé straně a opět se rozjel.
,,Že ty se těšíš zpátky do práce? Jen si to přiznej." vysloví.
Pro sebe jsem se pousmál, ovšem měl pravdu. Taehyung musel na tři dny do nemocnice na vyšetření, já měl tím pádem volno, ačkoliv jsem se za ním chtěl stavit, ale bohužel jsem nedostal povolení.
Nicméně jsem se domníval, že ty tři dny utečou jako voda. Měl jsem v plánu vzít Naomi na výlet, abychom spolu opět mohli strávit trochu času, příjemně ve dvou, bez práce a starostí.
Ona ovšem na dva dny odjela ke kamarádce, já byl tím pádem sám a úplně mě to užíralo. Chyběl mi Taehyung svým způsobem, staral jsem se o něho již skoro měsíc, takže na jeho společnost jsem si zvykl.
,,Uhádl jsi to, Jine." odpovím.
Chvilku jsme si ještě povídali, po nějaké době jsme však hovor ukončili, jelikož jsem se objevil opět na hlavní a musel jsem trochu přidat, jelikož bylo několik minut po osmé a paní Kim již jela do práce.
Po deseti minutách jsem zaparkoval, natáhl se na zadní sedadlo, odkud jsem vzal nákup a překvapení, které jsem mladšímu koupil. Popoběhl jsem ke dveřím a ihned zazvonil.
Nemusel jsem čekat dlouho, široce jsem se pousmál, když se přede mnou zjevil chlapec s kudrnatými vlasy a ukázal mi svůj šťastný úsměv.
,,Jungkooku!"
Moc rád jsem ho opět viděl.
Zul jsem se, vydesinfikoval si ruce a společně s ním vešel do kuchyně, tašku jsem položil na barovou židli a zarazil se, když jsem na stole spatřil snídani, též čaj a kávu.
,,Doufám, že jsi nesnídal." vysloví.
Působil rázem nesměle, pravděpodobně jsem za to mohl i já, jelikož jsem neřekl ani jedno slovo. Byl jsem ovšem překvapený, že připravil všechno sám, měl jsem sice pár minut zpoždění, ale opravdu nechci, aby se namáhal.
To však nemění nic na tom, že mě potěšil, sice jsem před odchodem trochu jedl, ale už jenom z principu bych snídani od něho do sebe natlačil i násilím, když už byl tak pozorný.
,,Jsi moc milý, ale nezapomeň, já se starám o tebe." odpovím.
Nepatrně skrčil nos, ale následně se pousmál a kývl. Usedli jsme se ke stolů, Taehyung připravil míchaná vajíčka s celozrnným pečivem a k tomu i mísu s ovocem.
