Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nora, krásné jméno." vysloví.
Napil jsem se ze skleničky a poté mu věnoval úsměv, po hodině se úspěšně odloučil od Hoseoka a připojil se ke mně. Bavili jsme se o všem, ale nějak jsme se dostali k závaznějším tématům a ptal se na dětičky o kterých jsem se v minulosti staral.
Samozřejmě jsem mu musel povyprávět o malé princezně, kterou budu moci příští týden navštívit.
,,Kdysi jsem četl článek, kde psali, že všichni lidé s Downovým syndromem jsou šťastní a veselí." řekne.
Na moment jsem se zahleděl na jeho tvář, pozoroval jeho pihu, kterou měl na špičce nosu a až po chvilce jsem se zamyslel nad tím, co nyní řekl.
,,Člověk s Downovým syndromem je jedinečná osobnost, ale má problém jako každý jiný, i oni prožívají smutek." odpovím.
Nora měla úsměv na rtech každý den, stejně jako Taehyung, ale i u ní nastal bod, kdy prožívala pocity, který jsem ji nikdy nepřál, ale musí je prožít, aby byla silnější a vážila si těch krásných chvil mnohem více.
Hnědovlásek vedle mě se pousmál a nepatrně kývl.
,,Ovšem jsou emocionálně a sociálně velmi zdatní, jedná se o milé, přátelské a empatické osobnosti, které vyloženě těší dělat ostatním radost a které si dokážou velmi snadno získat své okolí." podotkne.
Vystihl je opravdu přesně, mluvil milým tónem a ani jednou neztratil ten vřelý úsměv, který měl nepřetržitě. Mám pocit, že o každém má svůj ojedinělý pohled, myslím si, že by byl lepší pečovatel než já, mluvil s takovou něhou a stejně jako Nora, i on má tu schopnost okouzlit každého kolem.
Odebral mi všechna slova, díval jsem se pouze na něho a když si toho všiml, tak mykl se svým obočím.
,,Copak?" optá se.
Jimin mi řekl, že tomu mám dát čas. Myslím si, že se moje myšlenky zbytečně ubíhaly špatným směrem, domníval jsem se, že jsem se zcvoknul, protože jsem ho nedokázal dostat z hlavy.
Možná to tak má prostě být, známe se již několik měsíců a je normální, že mi přirostl k srdci.
Dlouho mi však nebylo jasné proč zrovna on, proč jsem si vytvořil tak silný citový vztah ke stejnému pohlaví, ale jak ho poslouchám každý den, dívám se na něho a především vnímám každé jeho slovo, tak mi došlo, že jsem se nezbláznil, pouze on má ten dar a zkrátka by nebyl nikdo, kdo by ho neměl rád.
,,Nic, jenom jsem se zamyslel." odpovím.
Na moment svraštil obočí, z ničeho nic se ke mně naklonil blíže a svou hlavu dal nepatrně do strany.
,,A nad čím?" optá se.
Snažil skrývat svůj úsměv, ale já se o to nesnažil, jelikož působil opravdu zábavně a zase dal najevo svou dětskou stránku, zvídavost a neústupnost.
