Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Přeješ si to stále?" optám se.
Otřel jsem se o jeho rty, ale stále ho nepolíbil a trpělivě vyčkával na jeho definitivní svolení. Sledoval jsem vodu, která mu tekla po tváři a dodávala jeho pokožce větší porcelánový nádech.
,,Ano." odpoví.
Pousmál jsem se, skutečně doufám, že tohle slovo od něho uslyším znovu. Moje myšlenky ovšem nyní nedokázaly odbíhat jiným směrem, nechtěl jsem myslet na něco jiného, pouze na tenhle okamžik.
Zesílil jsem sevření se svou pravou rukou a zpříma se mu zadíval do očí.
,,Tak se ještě zhluboka nadechni, lásko."
Chvilku se ani nehnul, stejně tak jako já a ve chvíli, kdy instinktivně cuknul oproti mému sevření, doprovázející hluboký nádech, tak jsem se sklonil k jeho krku, který jsem silněji skousnul.
,,Jungkookie"
Jeho hlas se rozlehl po koupelně tak lehce, zněl tak čistě a zřetelně i přes tu tekoucí vodu. Rukou jsem ho chytl něžně na krku, palcem přejel v místě, kde jsem mu zanechal podlitinu a pomalu jsem postupoval do strany, hladící ho po ohryzku, který jsem následně jemně skousnul a poté olízl se svým jazykem.
Neustále se hýbal rukama, kdyby se mi chtěl vytrhnout ze sevření, ale jakmile cuknul více, tak kdyby si uvědomil svůj pohyb a trhnul hned zpátky, aby se dotýkal kachliček.
Pousmál jsem se a otřel naše klíny o sebe, ve chvíli, kdy jsem olízl jeho lalůček.
,,Jsi tak hodný kluk, Taehyungie." zašeptám.
Rád jsem mu tohle říkal, ale jenom kvůli tomu, že jsem věděl, že ho to vzrušuje, avšak již teď vím, že až se uzdraví a já se vrátím do práce, starající se o nějakého nemocného chlapečka, tak tuhle větu ze svých úst už nikdy nevypustím, jelikož ve mně vsugerovala zcela jiný směr.
Jeho vzdych projel mým tělem, tvořící husí kůži a místo toho, abych ho požádal o to, aby se otočil zády ke mně, jak bych tomu učinil jindy, tak jsem pustil jeho ruce a druhou rukou otočil.
Zezadu jsem se nalepil na jeho tělo, tím se on více přitlačil na zamlžený kachličky a já postřehl jeho dech, který byl nepravidelný, takže jsem chvilku zůstal v klidu, líbající jeho pravou lopatku, aby měl čas nabrat dech.
Nechtěl jsem přemýšlet ani nad tím, zda by ho má starost v tuhle chvíli zklamala, protože i přes to, že si přál náruživější milování, tak jeho zdraví je stále na prvním místě.
Jeho tělo bylo horké, ale jakmile se jeho dech zklidnil, tak jsem ho něžně chytl pod krkem a zatlačil dozadu, aby se nyní opíral o mou hruď, nikoliv o kachličky.
