Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Kim Namjoon bude k dispozici po svátcích. Nicméně dle mého názoru je chlapec v pořádku, šlo o běžný záchvat, který byl poněkud silnější, ale jeho stav je stabilizovaný a může se poklidně vrátit domů."
Nemocniční chodba byla prázdná, ač na konci stál vánoční stromeček, aby zde udržovali tu správnou atmosféru. Doktor, který působil velice mladě, nám věnoval prostý úsměv, snad za účelem nás uklidnit, ale já byl vynervovaný a nahněvaný.
,,Běžný záchvat? Zvracel krev, to s normálním záchvatem nemá nic společného. Nejste jeho doktor, jestliže je v pořádku, tak o tom rozhodne jedině pan Namjoon, kterého laskavě zavolejte do ordinace!"
Byl jsem natolik pod tlakem, že jsem dokonce nechtěně zvýšil hlas, což nikdy nedělám, ale opravdu mě jeho lhostejnost frustrovala. Netvrdím, že je špatný lékař, jistě byl dobrý ve svém oboru, ale Taehyunga nemá na starosti, neví, jaký záchvaty zažíval a jak zvládal celkový průběh.
Věnoval mi poněkud překvapený pohled, ale následně nastavil svoje ruce do obranného gesta a kývl hlavou.
,,Chápu Vaše obavy, ale pochopte prosím, že ho nyní nemohu vyrušit. Udělali jsme několik testů, výsledky Vám osobně sdělí již pan Joon, ale nepřipadá mi adekvátní, abychom zde chlapce drželi o svátcích, když je jeho stav stabilní. Podle záznamu aktivně chodí na chemoterapie, jeho žaludek je podrážděný, nevolnost bohužel patří k léčbě, stejně tak jako zvracení a zvýšená teplota." řekne.
Měl jsem opravdu pocit, že vybuchnu, udělal jsem krok blíže k němu a schystal se pouštět do dalšího argumentu, ale paní Kim mě lehce chytla za rameno a věnovala mi prosebný úsměv, takže jsem se okamžitě stáhnul a již se nevyjadřoval.
Nechtěl jsem ji tvořit větší nátlak, sama musela být psychicky vyčerpaná, takže jsem ji pohladil po paži, věnující ji úsměv, ale ihned jsem se rozešel do pokoje, kde nyní ležel Taehyung.
Zaklepal jsem a následně vešel, aby se náhodou nepolekal, ale jakmile jsem se objevil uvnitř, tak se na mě podíval a na jeho rtech se objevil nepatrný úsměv.
Posadil jsem se na židli, vedle jeho postele a opatrně ho chytl za ruku.
,,Mrzí mě, že jsem pokazil Štědrý večer." vysloví.
Mluvil potichu, jistě byl vyčerpaný a i z toho důvodu jsem se snažil vnitřně uklidnit, myslet pozitivně a nepředvést mu hněv.
Nadzvedl jsem jeho ruku, věnoval mu polibek na hřbet a se svými prsty jsem posunul jeho náramek, který měl nyní na druhé ruce, jistě si ho musel sundat kvůli rentgenu, ale natočil jsem sněhovou vločku dopředu.
,,Přestaň už konečně nést vinu za něco, co nemůžeš ovlivnit. Nic jsi nepokazil lásko, hlavní je, že jsi v pořádku." řeknu.
Díky němu jsem zažil ty nejkrásnější Vánoce vůbec a byl bych šťastný, kdyby se mu nic takového nepřihodilo, ale doopravdy nemůže ovlivnit zdravotní stav, hlavně záchvat.
