Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Myslíš jsi, že je podceňovaná oprávněně?" optám se.
Taehyung mi povyprávěl o jedné knize, kterou četl před rokem a zrovna dnes narazil na článek na internetu, kde právě zmiňovali onu knihu v negativu.
Nebyl zrovna typ, který by řešil banality, ale z částí ho to nahněvalo, což je normální, přeci jenom jde o obyčejný lidský pocit, kdyby někdo mluvil špatně o Jiminovi, tak jeho názor budu respektovat, protože každý má jiný pohled, ale i tak ho budu mít tendenci obhajovat a přesvědčit toho dotyčného, že je to opravdu skvělý člověk.
,,Rozhodně ne, příběh je podle skutečných událostí o dvou milencích, kteří se postavili nacistickému teroru. Domnívám se, že ten žánr nebude pro každého." vysloví.
Kývl jsem, utřel jsem ještě prach na stole a poté přistoupil k němu ke gauči.
,,Já ten příběh miluji, líbí se mi, že žijí otevřeným životním a milostným stylem, odmítají se vzdát svobody a podřídit se rigidní nacistické morálce i v intimním soužití." řeknu.
Zvedl ke mně pohled, jeho oči se zvětšily a pootevřel svoje rty.
,,Ty jsi tu knížku četl?" optá se nevěřícně.
S úsměvem jsem kývl, je to již dávno, myslím si, že v té době mi bylo tolik, co teď jemu, což mi připadá docela úsměvné.
,,Páni, to bych do tebe neřekl." vysloví.
Mykl jsem s pravým obočím a dřepnul si k němu. Nyní svůj pohled musel nepatrně sklopit dolů a já se jednou rukou zapřel vedle jeho těla.
,,Neřekl by jsi do mě, že čtu?" optám se.
Pousmál se a zakroutil hlavou.
,,Již vím, že jsi inteligentní a rád čteš, jenom mě překvapilo, že jsi vyhledával podobný žánr. Nicméně máš v něčem pravdu, když jsem tě viděl poprvé, tak bych to do tebe jistě neřekl." odpoví.
Nadzvedl jsem svou levou ruku a jedním pohybem mu odstranil pramínek hnědých vlasu z obličeje. Věnoval mi úsměv, který mi dával o to lepší pocit z mého obyčejného činu, který již dělám pravidelně.
,,Zajímalo by mě, na co jsi myslel, když jsi mě uviděl poprvé." řeknu.
Nikdy jsem se ho na to nezeptal, přeci jenom už první den se mnou vedl konverzaci sám od sebe, byl na mě milý a měl jsem pocit, že se rychle sblížíme. Kdybych jenom tenkrát tušil, že až takhle moc.
,,Uhm, že jsi sympatický." vysloví.
Uhnul pohledem, jeho tváře byly rázem červenější a mě donutil k úsměvu. Něžně jsem ho chytl za bradu, aby se mnou znovu navázal oční kontakt a nadzvedl jsem jedno obočí.
