CRYSTAL SNOW/ taekook

16. what do you want from me?

,,To bude tím, že se mi skutečně líbíš, Taehyungu."

Mým tělem projela jakási úleva, obával jsem se toho, že svá slova budu chtít vzít zpět, ale nic takového jsem nepociťoval, naopak jsem byl kvůli svému nynějším odhodlání na sebe pyšný.

Se svými prsty jsem ho jemně hladil po tváři, pozoroval jeho oči, který byly nesmírně čistý, ale uměl je ovládat jako nikdo jiný a byl schopný mi předvést pohledy, který mluvily za vše.

Neřekl ani jedno slovo a hleděl na mě vskutku vyjeveně, ale já se nehnul, nevyvrátil svá slova a zkrátka přijal fakt, že jsem něco takového doopravdy řekl a mínil stát za svým rozhodnutím, ať se děje cokoliv.

Náhle nadzvedl svou ruku, pomalu mě chytl za zápěstí a mou ruku si sundal z tváře.
Pustil mě a nepatrně se pousmál, ale jiskry v očích ztratil, což mě znejistilo.

,,Pojď se dokoukat na ten film." vysloví.

Ustoupil ode mě a vrátil se na gauč, já se ovšem ani nehnul a tupě zíral před sebe, na místo, kde se ještě nedávno nacházel.

Ten dobrý pocit, který jsem cítil ihned poté, co jsem sebral kuráž mu do očí sdělit, že se mi líbí po těch měsících, kdy jsem proklínal sám sebe, že jsem se zbláznil a odmítal přijmout skutečnost, že by se mi pod kůží dostal kluk, se náhle vypařil.

Chtěl jsem stát za svým rozhodnutím, ale myslel jsem pouze na sebe, odstranil jsem domněnky a včera v nemocnici, kdy jsem se nevědomě rozplakal kvůli tomu, že měl záchvat a já byl strachem bez sebe, jsem pochopil, že k němu doopravdy chovám city, který s kamarádstvím již nemají co dočinění.

Avšak jsem zapomněl se zamyslet déle nad tím, zda se já vůbec líbím jemu.

Ztratil jsem odvahu, cítil jsem se defacto trapně a jakmile jsem se podíval na svoje hodinky, tak se mi sevřel žaludek, jelikož tu s ním musím zůstat ještě dvě hodiny.

Zhluboka jsem vydechl, jeho mikinu, kterou jsem stále držel, jsem sevřel silněji a pomalým krokem k němu přistoupil.
Oblečení jsem položil na gauč, ale nesedl jsem si vedle něho.

,,Poklidně se dívej a kdyby ti byla zima, tak se prosím obleč." řeknu.

Očnímu kontaktu jsem se nyní vyhýbal, měl jsem v plánu jít utřít prach, což jsem dneska udělal již dvakrát, ale momentálně jsem uvítal nějaký útěk.

On mě ovšem chytl za ruku, když jsem se chtěl vzdálit a se svým pohybem mě donutil se na něho podívat.

,,Proč jsi mi to řekl?" optá se.

Byl jistě zmatený a já tomu naprosto chápal, byl jsem zbrklý a pravděpodobně nezvolil správnou chvíli, abych mu sdělil něco takového.
Popravdě nevím, co jsem čekal, že mi řekne to stejné nebo se bude snažit tu situaci odlehčit, cokoliv. On však mlčel a absolutně se k tomu nevyjádřil, což bylo pro mě hrozné.

,,Zapomeň na to." odpovím.

Snažil jsem se o úsměv, který se velice lišil od mých běžných, nenucených úsměvu, který jsem však v tuto chvíli nedokázal vykouzlit.

Byl jsem zklamaný, opravdu ano.

Jednou se mi o tom kdysi zdálo, zdálo se mi, že jsem vyřkl tato slova, ale ve snu to bylo jiné, vzpomínám si, že se jeho oči rozzářily a daroval mi jeden ze svých hřejivých úsměvu, který mi dával pocit, že je vše v pořádku.

Tato situace ovšem v pohodě nebyla, ani zdaleka.

,,Já ale nezapomenu, vzpomínám si na každou větu, kterou jsi mi řekl a která mi v hlavě vytvářela zmatek, Jungkooku."

Jeho ruka mě stále něžně svírala, já však neměl slov a již jsem ani nevěděl, co bych mu na to měl říct.
Myslím si, že jsem náš blízký vztah nevědomě pokazil a to pouze jednou větou, která i přes to vše, musela být z mého úsudku vyřknuta.

,,Sdělil jsem ti něco, co mi v tu chvíli připadalo správné." odpovím.

Netušil jsem, že já v něm vyvolal zmatek, ovšem on nemá ani ponětí, jaký chaos způsobil v mé hlavě.

,,Mně to správné nepřipadá, ty jsi ten, který měl dívku a též jsi mi to jednoho večera velice rázně zdůraznil, tak co po mně chceš?" optá se.

Nemluvil svérázně, ale potichu, pomalu a stále laskavě i když byl evidentně kvůli mně pod tlakem.
Vzpomínám si na ten večer, velice dobře. Poprvé jsem měl pocit, že se mnou doopravdy flirtoval, ale tu noc jsem ještě nebyl odhodlaný a neměl jsem všechno srovnané v hlavě, takže jsem ohavně vycouval s tím, že jsem měl partnerku.

Omlouvat se mu nyní již není patřičné, především i já bych potřeboval jistotu.

,,Nejdřív jen chci vědět, zda se já líbím tobě, Taehyungie."

Poprvé jsem ho oslovil zdrobnělinou, všiml jsem si, že se jeho zorničky rozšířily a jeho tváře byly krapet červenější, ale stále udržoval neutrální výraz a nenechal se rozhodit.

Náhle se zvedl, nepatrně se otřel o mé tělo, jelikož jsem kvůli stolku za mnou neměl kam uhnout, ale ani bych nechtěl.
Ruku, kterou mi do této chvíle držel, pomalu pustil a zpříma se na mě zahleděl.

,,A když ti řeknu, že ano? Že se mi nesmírně líbí tvá povaha, to, jak se ke mně chováš? Že jsi ten nejkrásnější muž, kterého jsem kdy v životě viděl? Tím se ale stále nevysvětlí to, co po mně chceš." vysloví.

Mého těla se zmocnil krásný pocit, klidu a vyrovnanosti.
Konečně mi vyvrátil domněnky, to, jak jsem si neustále myslel, že já jsem ten, který se zcvoknul.

Nebyly to nesmysly, ani tenkrát, když řekl, že má slabost pro tetování, narážel tím na mě, flirtoval se mnou, ale nedával to najevo a schovával se za vřelostí, úsměvem, který je tak nevinný.

Objal jsem ho se svou rukou, jedním pohybem si ho přitáhl blíže k sobě a žasl nad tím, jak má úzký pas.
Bylo tak příjemné ho držet, působil nyní ještě více drobněji, byl o půl hlavy menší než já, ale o to hezčí mi to připadalo.

,,Chci prozatím po tobě čas a trpělivost, líbíš se mi, myslím to skutečně vážně, ale stále je to pro mě nové." vyslovím.

Chtěl jsem být zcela upřímný, přeci jenom nechci, aby si myslel, že si nejsem jistý tím, co ve mně vzbuzuje, ale musím na to jít pomalu.

Jeho laskavý úsměv ovšem vyvrátil mou nejistotu, nejistotu z toho, že by mě snad nepochopil, ale on byl chápavý vždy a ani v tuto chvíli tomu nebylo jinak.

,,Zníš pochybně, kdyby jsi se bál, že bych ti odmítl dát čas." vysloví.

Poznal to, jak jinak, byl všímavý a empatický, což se mi na něm opravdu moc líbilo.
Rozpačitě jsem se pousmál a nepatrně zesílil sevření kolem jeho pasu.

,,Slíbil jsi, že tu se mnou budeš každičký den a já ti slíbil to stejné. Máme spoustu času, Jungkookie."

-

Zdravím sluníčka 🖤

Kniha má být sice vážná, ale následující kapitoly vážný opravdu nebudou, budu se snažit psát cute scénky, což mi dělá většinou problém, protože buď nejsou moc romantické nebo naopak extrémně, musím naleznout rovnováhu

Luv u🖤