Křišťálový sníh, v té bílé mlze,
dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce.
To jedinečné teplo, bez té to přeci nelze,
zůstaň prosím se mnou, drž se mě za ruce.
Teplo lásky začíná tát,
už ti nemohu nic dát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Chci ti pomoct, prosím." vysloví.
Zasmál jsem se, zněl kdyby až zoufale a s očekáváním mě sledoval z barového židle. Já jsem stál u kuchyňské linky, měl jsem v plánu začít vařit a Taehyung mi chtěl být nápomocný. Dny s ním utíkaly neskutečně rychle a i když je každý týden svým způsobem stejný, tak s ním i přes to jedinečný.
,,Dobře, můžeš nakrájet zeleninu." odpovím.
Jeho obličej se úplně rozzářil a spěšně se zvedl, já mu zatím připravil prkénko a nůž, též na linku položil zeleninu, kterou má za úkol nakrájet.
Vyhrnul si rukávy od své mikiny a ihned se pustil do práce. Já během toho umyl maso pod tekoucí vodou a po chvilce si stoupl k němu, ale do nosu mi udeřila vůně, kterou jsem neznal.
Koukal jsem se na chlapce s hnědými vlasy po mém boku, který bezstarostně krájel, ale jakmile vycítil můj pohled, tak se mnou navázal oční kontakt a nepatrně se pousmál.
,,Copak? Dělám to špatně?" optá se.
Absolutně jsem se nesoustřeďoval na jeho krájení, nýbrž na jeho vůni, která byla cítit po citronu, šalvěji a bergamotu, což mi připadala jako velice příjemná kombinace.
,,Vůbec ne, jenom voníš moc krásně." vyslovím.
Svá slova jsem již nemohl vzít zpět, ačkoliv nyní bych si to přál sebevíc. Taehyung přestal krájet, jeho úsměv pominul, tvářil se překvapeně, ale já se začal tvářit naprosto identicky, jakmile jsem si všiml, že jeho tváře nabraly červenější nádech.
Ale já byl ten, který se vzchopil dřív, přeci jenom vím, že jsem neřekl nic špatného, voněl hezky vždy, měl svou typickou vůni, kterou jsem cítil dennodenně, ale dnes použil voňavku a zkrátka jsem měl touhu mu ji pochválit.
On se po chvilce pousmál a svou pozornost začal věnovat opět krájení.
,,Děkuji, i ty voníš nádherně, jako vždy." odpoví.
Z nějakého důvodu mi tato chvilka připadala zvláštní, ale z jisté části velice milá i když mě dokázal značně rozhodit. Defacto mi jenom vrátil laskavá slova, ale nikdy by mě nenapadlo, že se budu cítit v rozpacích.
Měl jsem u něho pocit, že všechno co řekne, myslí zcela upřímně a i z toho důvodu jsem jeho slova bral na větší váhu, i když bych pravděpodobně neměl.
Častokrát prohodí něco a nejspíše ani nepředpokládá, že bych jeho slova tolik vnímal, ale skutečně tomu tak bylo a párkrát jsem si je přehrával v hlavě, když jsem byl sám doma.
Nakrájel jsem maso, umyl si ruce a na moment se rozhlédnul, přemýšlející, kde by mohla být větší miska. Již se u nich doma orientuji dobře, ale stále jsou chvilky, kdy musím po něčem pátrat v kuchyni.
,,Nevíš, kde je velká mísa?" optám se.
Taehyung v sekundě přestal krájet, utřel si ruce a s úsměvem kývl.
,,Podám ti ji." vysloví.
Otočil se a přešel na druhou stranu, kde otevřel horní skříňku a já v té vzdálenosti ihned uviděl skleněnou nádobu, úplně na horním patře, společně se skleničky na víno.
Pousmál jsem se, když se Taehyung natáhl a stoupl si na špičky. Nebyl malý, to rozhodně ne, ale byl menší než já a horní polička byla opravdu vysoko.
,,Počkej." vyslovím.
Prsty se již dotkl průhledného materiálu, ale tím pohybem ji pouze popostrčil více dozadu. Ihned jsem k němu přistoupil a natáhl se, ale on se rázem otočil, čelem ke mně, což mě překvapilo.
V sekundě jsem sklopil pohled, hleděl na mě, oči měl nepatrně přimhouřený a já si uvědomil, že jsem mu extrémním způsobem narušil osobní prostor, jelikož jsem se nalepil na jeho tělo a volnou rukou jsem se opíral o linku, takže jsem mu zcela odebral možnost, aby se ode mě mohl vzdálit.
Vypadal být pokojně, ale trhaně vydechnul a jeho horký dech mě pošimral přímo na krku, což mě rozhodilo a nepatrně jsem cuknul, tím jsem ale bohužel shodil skleničku na víno z poličky, která dopadla na zem a ihned se rozbila.
Taehyung se vylekal nad tím zvukem, já jsem to ovšem očekával, ale i tak se cítil špatně.
,,Omlouvám se." vyslovím.
S úsměvem zakroutil hlavou a již se chtěl rozejít, ale já ho jemně chytl za pas, aby zůstal. Střepy byly všude a opravdu jsem nechtěl, aby si ublížil.
Bez přemýšlení jsem ho nadzvedl do náručí, automaticky mi obmotal ruce kolem ramen a já se koukal na zem, vyhýbal se sklu a položil ho až u kuchyňského stolů, kde nebyly střepy.
Stejně tak jako ten večer, když jsem ho po baru odnesl do postele, i nyní mě pohladil po rukách, jakmile mě pouštěl kolem ramen. Odkašlal jsem si a ustoupil od něho o pár kroků, abych mu po delší době mohl opět dopřát osobní prostor, který jsem mu na pár minut odebral.
Uklidil jsem nepořádek, který jsem způsobil a poté se vrátil k vaření.
-
,,Už nemůžu." řekne.
Překvapeně jsem se podíval na jeho talíř, který byl ještě poloplný. Dneska neměl moc velkou chuť k jídlu, což mi dává nehezký pocit.
Ráno měl velkou snídani, jako vždy, ale oběd do sebe soukal a nebylo to kvůli tomu, že mu to nechutná, zkrátka hlad neměl.
Myslím si, že není důvod k obavám, to, že jednou nechce jíst neznamená nic špatného, ale opravdu bych byl rád, kdyby ještě něco snědl.
Prosebně jsem se na něho podíval a svou hlavu naklonil lehce do strany.
,,Dej si ještě trošku, prosím." vyslovím.
Chvilku se na mě beze slova díval, jemně drtil svůj spodní ret, ale po nějaké době uchopil opět vidličku a přeci jenom se vrátil k jezení.
,,Hodný kluk." zašeptám.
Zarazil se, navázal se mnou oční kontakt a jeho líce byly náhle rudý. To byl pro mě varovný signál, polil mě ledový pot a já si uvědomil, co jsem to řekl.
Takhle jsem to absolutně nemyslel, ani jsem nad svými slovy nepřemýšlel a samovolně je vypustil ze svých úst, kdyby to mělo být přirozené.
Taehyung se však náhle potichu zasmál a mykl se svým obočím.
,,Já jsem vždycky hodný kluk, Jungkooku." vysloví.
Věnoval mi jeden ze svých širokých a vřelých úsměvu, řekl to tak mile až mě to zaráželo a já jsem si připadal jako debil, jelikož já v našem momentálním rozhovoru nalezl něco, co bych jistě neměl.
Pokojně se vrátil k jídlu, ale já chuť ztratil a má levá noha se pod stolem začala mírně klepat, takže jsem se rozhodl se zvednout od stolů a umýt po sobě nádobí.
Myslím si, že jeden z nás by se měl zklidnit a ten někdo budu já.
-
Zdravím sluníčka 🖤
Jungkook je rozhozený, Taehyung se chová ovšem vřele a bezstarostně, nicméně v příští kapitole navštívíme s Jk bar, společně s yoonmin, ale poté se samozřejmě vrátíme k taekook.
Zítra jdu na tetování, takže pokračování bude v úterý, též přidám Singularity a můžete se těšit i na oneshot, který připravuji.
