Prolog

517 32 8
                                    

Jedna střela, druhá, třetí, čtvrtá, zprava, zleva...

Lítalo to na mě ze všech stran, ale já všechny puky chytil a ani jeden neskončil za mými zády.

Cítil jsem se v bráně skvěle a věděl, že tohle mistrovství je šance na sebe upozornit jak kvalitní a dobrý brankář jsem.

Čekal nás přípravný zápas proti Lotyšsku a já věděl že si zachytám, přestože startující brankář byl Šnaty, měli jsme to domluvené že nás v polovině vystřídají a taky že se tak stalo.

Jenomže v tom jakoby moje hlava vypla a já se rozklepal.

Během třetí třetiny jsem odpočítával sekundy do konce, nechtěl jsem být v bráně. Chtěl jsem konec.

Necítil jsem se vůbec dobře a Lotyšům pustil dva góly. Naštěstí teda jen dva..

Ačkoliv jsme vyhráli, moc velkou radost jsem neměl a letěl hned do šatny.

Potřeboval jsem klid na urovnání svých myšlenek a nechtěl s nikým mluvit.

Helouuu! Ačkoliv jsem na letošní dvacítky příběh psát nechtěla, stejně jsem dostala nápad na takový trochu jiný příběh než je asi zvykem a rozhodla se ho tedy sepsat. Možná to bude uplná blbost, ale snad se vám to bude líbit 😁❤️

fall on iceWhere stories live. Discover now