fall on ice

26.

Možná jsem s Hujisem na ten jeho zápas jezdit neměl. Zbytečně moc mě sžíralo, že nechytám já.

K tomu si ségra všimla, že dva zápasy za sebou nechytám a spamovala mě různými zprávámi, na které jsem nevěděl co odpovědět.

To ji mám na férovku napsat co se stalo?

Ta by mě akorát sjela za to, že mi hráblo, mám se srovnat a nemůžu dělat takovýhle hlouposti. Jako ne že by na mě někdy byla hnusná, ve všem měla většinou pravdu a to se mi právě nelíbilo.

Co si budem tahle terapie u pana Hujera nefungovala tak skvěle jak jsem si myslel. Takhle to dál nešlo.

V noci jsem spát nemohl a Kuba byl po těch zápasech úplně hotovej. Nemohl jsem ho budit kvůli tomu, že jsem se cítil jako hromádka neštěstí. A tak jsem se uprostřed noci zvednul, odešel do koupelny a projížděl fotky z mistrovství.

Chybělo mi to. Všechno.

Možná jsem tam nadával na náš tým, na ledě jsem být nechtěl a přál si být jinde, ale byly tam i hezké chvilky. Vlastně všechno tam bylo hezký.

Seznámení s Rutem.. Ochutnávání sladkostí v kabinkách.. Muchlování se ve sněhu a nebo v posteli... Různé nesmyslné hádky... Ta naše suprová společná snídaně... A pak určité tři noci... 

Ačkoliv jsem tam měl i fotky z různých zápasů a pak i něco s našimi kluky a z oslav bronzu, stejně mě nejvíc zajímal on.

Ze vší té zoufalosti jsem rozklikl ty zprávy od něj.

Omlouval se mi snad za všechno co kdy udělal či řekl, pak se ptal kde jsem, jestli jsem v pořádku, jestli vůbec žiju a pak už bylo z jeho zpráv čitelné i menší naštvání že ho ignoruju. Bylo mi ho líto..

jakub_vondras
To já se omlouvám...
Ale stejně by to dál
nešlo, promiň.

To bylo celý co jsem odpověděl na těch jeho tisíc zpráv. Završením všeho byla ta tečka na konci. Tou jsem to chtěl uzavřít.

Ale ne že by mně tímhle spadl kámen ze srdce, ba naopak mi bylo ještě hůř.

Znova mě to dovedlo k slzám.

Tohle bylo přesně to, čemu jsem se chtěl vyhnout a čeho jsem se bál. Zlomené srdce, které jsem si ale zlomil tak nějak sám. Když jsem si to v hlavě přebíral, on nic neudělal, jen já jsem asi psychicky narušený člověk a nevím jak sám se sebou pracovat.. nebo možná, ne nevěděl jsem. Byl jsem zmatený, unavený, vyčerpaný, naštvaný, smutný a s tím obrovským maglajzem v hlavě tam v tý koupelně usnul.

,,Pro boha Jakube co se stalo." Probudilo mě ostré světlo a hlas Hujise. Ne, prosím nech mě spát.

,,Seš v pohodě?" Sklonil se ke mně.

,,Jo.. ne? Dobrý ráno." Dostal jsem něco ze sebe.

,,Tyvole dobrý, no to teda, co děláš tady sakra?"

,,Spím."

,,Proč si spal tady, když si usínal v posteli? Co se během noci stihlo stát?" Zajímal se. To mu mám jako říct, že jsem fňukal nad tím co nemůžu vrátit?

,,Nešlo mi spát a sakra já nevím." Posadil jsem se a raději nechci vědět jak otřesně jsem vypadal.

,,Kubo, já ti chci pomoc, tak sakra komunikuj. Když to furt všechno budeš dusit v sobě, bude to jenom horší. A vůči tomu že si vyhodil několik tisíc za to, abys tu byl teď semnou, tak mluv prosím." Sedl si naproti mně. Měl pravdu.

,,Dobře.. Já ho mám asi fakt rád a došlo mi že to co jsem udělal byla totální píčovina. Vlastně celkově mé chování vůči němu je hnusný a ta chyba je doopravdy ve mně, což jsem si nechtěl připustit. Nějak to na mě postupem času dolehlo, a když jsem si v noci projížděl společné fotky, vrátili se mi všechny vzpomínky. Nakonec jsem si přečetl ty zprávy od něj a odepsal krátkou omluvu a teď se bojím podívat jestli na to nějak reagoval. Potřebuju se od něj odprostit a ukončit to."

,,A nebylo by lepší si promluvit než to hnedka ukončovat? Kubo ty ho miluješ, tím si jsem po těch tvých scénách a nápadech jistej, jestli to s ním ukončíš, bude těžký si pak najít někoho jiného." Divil se tomu co říkám.

,,Já vím, ale vem si to.. On je velkej slavnej hokejista. Holky po něm šílí a navíc, tím že si našel mě, zklamal své rodiče a já vím, jak moc je má rád. Pro něj je lepší, když bude mít nějakou hubenou hodnou blondýnu co s ním bude furt, než mě... Pochybuju že on je na mé výlevy zvědavý."

,,Ty máš ty výlevy jenom kvůli tomuhle. Pokud o všem moc přemýšlíš a nebo nemyslíš vůbec, chce to najít nějaký balanc v tý tvoji makovici. A to že jeho rodině se to nelíbí vám může být úplně u prdele, ta ségra byla fajn a k tomu je hezká, takže jako, ehm, Rut je dospělej, nemůžou za něj rozhodovat rodiče, takže teď si hezky vem telefon a něco s tím musíme provést." Usmál se. Nechtěl by donést třeba jídlo? Mám hlad.

,,Nee, k tomu mě nenuť. Nemůžu mu teď najednou napsat, že jsem si to celý promyslel, omlouvám se za svoji debilitu a chci ho hned zpátky." Namítal jsem.

,,To je jedno, apsoň se podívej jestli něco odepsal."

,,Toho se bojím.." Vytáhl jsem z kapsy telefon.

rutgermcgroarty
To má být konec?

,,Ne vole začátek. Musí to být začátek, jinak tady někdo nepřežije." Zanadával Hujis. Myslím že tu nepřežije nikdo.

,,Co teď?" Zeptal jsem se ho.

,,Máš asi dvě možnosti. Pokud to zachránit a nebo to celý pohřbít."

,,Díky." Povzdechl jsem si. Co jsem měl teď dělat? Když to ukončím, budu na dně, ale třeba se z toho časem vyhrabu.. A kdybych to nějak zachránil, možná bych se trápil dál a časem by se to pravděpodobně rozpadlo..

,,Pořádně si to promysli." Poznamenal a já začal ťukat odpověď.

jakub_vondras
Asi... Omlouvám se, ale
ta nejistota by mě sežrala,
ano vím že chyba je
hlavně ve mně, a já nevím
co jsem si myslel.. Sakra
moc mi na tobě záleží,
proto bude pro oba dva
lepší, když naše cesty
rozdělíme a vybudujeme
si kariéry zvlášť. Děkuji za
vše a zároveň se omlouvám..
Miluju tě

,,Jakube ty bys nemohl být být poetik"

,,Já bych neměl být vůbec." Zahuhlal jsem a telefon strčil zpět do kapsy.

Byl konec.

Konec všeho krásného.

,,Když už si tohle napsal tak nic nezměníš. Je na čase se vrátit do starých kolejí. Vím, bude to teď těžký, ale to se časem spraví." Uklidňoval mě.

,,Jo já vím."

,,Tak vidíš, je na čase se tedy sebrat a vrátit se zpátky jako super gólman Jakub Vondraš, co je jak zeď v bráně." Podpořil mě. Jo tak to bych rád.

,,Joo.. No tak já tady u tebe ještě do pozítřka zůstanu a pak poletím zpátky. Zítra můžeme někam vyrazit ne? Abych se z toho fakt dostal." Naznal jsem.

,,Jooo, konečně jsem to nenavrhnul já."

,,Neboj ty vymyslíš program, když to tady já neznám." Pousmál jsem se. Věděl jsem že nastane doba přetvařování. Musel jsem vypadat že jsem s tím vším v pohodě a třeba se to postupem času stane realitou.

Ani nevím co mi Rut odepsal, řekl jsem Hujisovi ať mi to zobrazí a tím to bylo vyřešeno.

Začala jakási moje terapie a osvobození.

Během toho druhého dne jsme společně i zavolali ségře a celé ji to řekli. Chápala to, dokonce řekla, že to jaksi možná čekala. Jojo, super podpora. V tu dobu to však asi bylo lepší, když mi říkali tohle a nevyčítali mi to a nedávali další naděje, neměl jsem takové nutkání si všechno vyčítat a tolik na něj myslet.

Potřeboval jsem na něj zapomenout.