fall on ice

3.

,,To kde si byl, už jsem po tobě chtěl vyhlásit celostátní pátrání." Otevřel jsem dveře a Hujis vyskočil z postele a hned šel ke mně.

,,Byl jsem běhat. Mám hlad, pojď." Nebral jsem jeho slova v potaz a jak rychle jsem do pokoje přišel, tak rychle jsem odešel.

,,Byl jsi pryč nějak dlouho." Jo, protože jsem ještě stihl udělat Američanům o dvě patra níž koncert a skámošit se s jejich kapitánem.

,,Jo? Ani nevím." Pokrčil jsem rameny. Kuba už radši nic víc neříkal, věděl, že mu víc neřeknu, jako obvykle.

,,Tak Vondry má zas nějakou dobrou náladu." Rýpnul si do mě u snídaně Hamič.

,,Tebe jsem si broukat písničky a u toho se usmívat dlouho neviděl." Přitakal mu Cíba.

,,Byl běhat asi dvě hodiny, mu to asi dost okysličilo mozek." Řekl Kuba. Nechtěl by být příště Šticha?

,,Dvě hodiny? Tak to jsi nebyl jen běhat, normálně remcáš i když máš běžet jen půl hodiny." Divil se Hami.

,,Jo byl, ale rozsekal jsem se a cesta zpět mi trvala trochu dýl."

,,Nevěřím." Zamumlal Šapy.

,,Čum. Jsem si to musel ještě ošetřit, proto jsem byl tak dlouho pryč." Vyhrnul jsem si mikinu a ukázal jim to sedřené místo.

,,Tyvole to ses dobře proletěl."

,,Já vím." Přikývl jsem a od té doby si své chování hlídal. Žádný zpívání, ani přehnané usmívání.

rutgermcgroarty vás začal sledovat

,,No doprdele." Utrousil jsem, když mi přišlo tohle upozornění během toho co jsem si chystal na trénink.

,,Co se stalo?" Byl zvědavý ten můj supr spolubydla.

,,Ale nic. Jen, taková maličkost." Usmíval jsem se jakoby nic.

,,Proto seš vytlemenej na celý Švédsko?"

,,Eh, jo? Mám dobrou náladu." Zakecával jsem to.

,,Konečně."

,,Jo, ty můžeš být jenom rád, protože v depresích mě tady znova vážně nechceš."

,,Ne to prosím už ne, to s tebou není žádná sranda." Uznal. A víte co je zvláštní? Já se na tom tréninku cítil zas jako dřív. Chytil jsem skoro všechno a to jsem se ani tak nesnažil. A ani mi nevadilo, když trenéři na konci tréninku rozkázali, aby jim každý ukázal co nejlepší samostatný nájezd. A já nedostal ani jeden, haha.

,,Tyvole ses nějak vrátil do formy." Přijel zamnou Hamič, když jsem se chystal k odchodu z ledu.

,,Viditelně.. Ale pokus si měl dobrej."

,,No ale trefil jsem akorát tvou lapačku, super." Zabrblal.

,,Lepší lapačka než ta dělovka od Kulicha, kterou mi napálil přímo na ten odřený bok, docela to štíplo."

,,Říkal někdo moje jméno?" Objevil se za námi zmiňovaný.

,,Ano Kulíšku, týhle naší náladový dámičce si trefil puk přímo do toho odřeného místa."

,,Já nejsem náladová dámička." Ohradil jsem se.

,,Poslední dny docela jo."

,,S tím souhlasím. Poslední tři dny si byl jak kdybys měl krámy." Zasmál se Kulich.

,,Tyvole ale. Ne, neměl jsem krámy."

,,Ještě aby jo." Chechtali se oba dva.

,,Nebo je snad něco co nám tajíš?"

,,No? Nejsi náhodou slečna Vondrašová?" Přeměřil si mě pohledem Kulda.

,,Cože? Vondry má holku?" Nakoukl mezi nás Šalé. No ten tu ještě chyběl.

,,Ne, on je holka." Vysvětlil mu Hamič.

,,Já nejsem holka doprdele a ani holku nemám."

,,A pozor, slečna Vondrašová má asi zas krámy, během pěti minut už po desáté změnila náladu."

,,Spíš ji ještě neskončili." Smáli se tomu všichni tři jako blbci a já nad tím pouze protočil očima, na tyhle jejich vtípky náladu nemám.

Nutili mě se však zamyslet. To mě doopravdy tak ovlivnil on, Rutger?

Cestou na pokoj jsem si projel jeho instagram. Proč se furt musí všude smát? Vypadá jako ten nejpozitivnější člověk na planetě a nějak tu energii přenášel i na mě. Celou tu dobu co jsem si projížděl ty fotky, jsem se usmíval taky.

,,Jakube?" Vyrušil mě z mého "stalkování" Hujis.

,,Ano?" Odpověděl jsem mu a zastavil na posledním příspěvku, kde byl s nějakou holkou. No počkat.

,,Kdo ti píše?" Zeptal se.

,,Nikdo, něco hledám."

,,Od té doby co jsem přišel se do toho telefonu tlemíš jak zamilovanej. Že by sis má a ségry slova vzal k srdci?" Mrkl po mně.

,,Co? Ne? Ach jo.."

,,Jaký ach jo? Tak objevil se někdo?"

,,Ne, to vážně nehrozí." Zamumlal jsem. Byla to jeho holka, ale proč mě to štvalo? 

,,Tak čemu se tam směješ?"

,,Říkám že jsem něco hledal, ale to je jedno, kurva já jsem debil." Zanadával jsem si.

,,Vondry co se děje? Sakra už s námi mluv a nenechávej si všechno pro sebe."

,,Nic, je to jedno." Položil jsem mobil na stolek a jak jsem dělal rád, zachumlal se do peřiny. Došlo mi to. On se mi líbil. Ne, to nemohl. Však to je kluk a můj soupeř a Američan, to nejde k sobě ani trochu.

,,Není to jedno. Je to tady zas, zase jsi během vteřiny úplně změnil náladu."

,,Jo, protože jsem debil."

,,Nejseš a jestli si myslíš že ti tohle nadávání pomůže, tak seš pěkně na omylu. Musíš se trochu srovnat v tý tvoji makovici." Naznal. A jak se mám asi srovnat, když mi právě došlo, že se mi líbí kluk a o tomu hráč USA?

,,Jo já vím sakra, ale tohle nejde. Jdeme jíst, to je jedno že tam budem dřív." Vystřelil jsem z postele a letěl do jídelny. Potřeboval jsem ty svoje starosti zajíst a chudák Kuba si to odnášel semnou, jako asi mu to nevadilo jíst dřív, ale moje nálady tu vadili asi všem. Jenže já se neuměl ovládat, přišel jsem si jak v druhý pubertě a s touhle myšlenkou bojoval celý další den, noc a ráno. Byl jsem z toho zoufalí a na jiné myšlenky přišel pouze na ledě.

Jak se toho zbavím prosím?

Tohle co se ve mně dělo se mi totiž vůbec nelíbilo.

,,Hele večer hraje Amerika s Kanadou přípravný zápas, a když teď máme jen videorozbor odpoledne, tak nás napadlo, že bychom si tam zašli." Řekl Kuba, když přišel od maséra po obědě.

,,Tyjo tak to bych se šel taky podívat."

,,Supr, konečně taky jednou neodporuješ." Hopsl si do postele. Neodporoval jsem z jediného důvodu, věděl jsem že tam bude on.