fall on ice

2.

Přípravný zápas proti Finsku jsem proseděl na střídačce a byl jsem za to asi i rád. Sice jsem se v hlavě už trochu srovnal, ale na to chytat zápas jsem se necítil a doufal, že Hrabymu to půjde a nikoho nenapadne tam poslat mě.

Naštěstí taky nenapadlo, ale to že jsme prohráli už mi takovou radost nedělalo.

Čekalo se od nás hodně po loňském stříbru, jenže tenhle tým byl úplně jiný a to si většina lidí neuvědomovala.

To ráno po zápase s Finy jsme se probudil brzo. Převaloval jsem se z boku na bok a nakonec pokus o to znovu usnout vzdal. Převlékl jsem se do sportovního a vyrazil se proběhnout.

Zatím jsem to tady moc neznal, ale to mi bylo celkem jedno, takhle brzo ráno tu ve městě nikdo nebyl a ten nejbližší park kam jsem měl namířeno byl celkem kousek.

Běžel jsem si v klidu a cítil jsem jak ze mě opadá ten stres a nervozita, u toho jsem si zpíval ani nevím co, a v tom jsem za sebou zaslechl dalšího člověka co podle zvuku běžel. Trochu jsem se pootočil a jen co jsem postřehl barvu a znak na oblečení, zrychlil jsem.

Byl to nějakej Američan. Supr. Doufám že mě neslyšel jak si zpívám.

Ačkoliv jsem běžel rychle, přišlo mi jakoby se přibližoval a zrovna když jsem se jednou ohlídl, tak nevím jak, skončil jsem na zemi.

Au.

Zkurvený kořen a na něm led. Ani nevím jestli jsem uklouzl nebo zakopnul, ale dost to bolelo.

,,Seš v pohodě?" Ozval se ze zhora americký hlas. Ne tyvole nejsem v pohodě, ani fyzicky, ani psychicky a ty mi vážně nepomůžeš.

,,Jo." Podíval jsem se na něj a plánoval se zvednout.

V tu chvíli ale jakoby do mě něco udeřilo. A to rovnou dvakrát.

Usmíval se jak sluníčko a jeho modré oči zářili jak měsíc při úplňku a kdybych už se na tý zemi neválel,tak se tam složím znova.

A to druhé byla bolest mého stehna a břicha.

,,Nevypadáš tak, pojď." Pomohl mi vstát. Tak jestli jsem byl do teď mimo, tak teď jsem mimo stokrát víc.

Byl o něco menší než já, znal jsem ho, byl to totiž jejich kapitán a hvězdné křídlo z Michiganu,které si draftoval Winnipeg ve stejný rok jako mě Carolina.

,,Auu." Zaskučel jsem, když jsem se postavil na nohy.

,,Co tě bolí?" Zeptal se. Mozek,z toho jak přemýšlí nad tím proč se tak hezky tlemíš a máš tak dokonalý kukuč.. cože? Ne, nad tím fakt nepřemýšlím!

,,Jsem si o ten kořen narazil stehno a tohle, pánev? Prostě bok." Nevěděl jsem jak to anglicky říct a vyhrnul si kousek mikiny abych ukázal to nejbolestivější místo.

,,Ou,tak tohle musíme ošetřit." Vypadlo z něj, když jsme si oba všimli, že ten kousek břicha a boku mám sedřený a špinavý od štěrku. Jo s zrovna na místě kde jsem spadnul, tak led nebyl, ale na tom blbim kořenu jo.

,,To si nedělej starost, to je dobrý. Na hotel dojdu, je to jen trochu špinavý." Pousmál jsem se. Jo Jakube hraj si teď na hrdinu a pak se nezapomeň za rohem rozbrečet.

,,Ne, jdu s tebou. Však se sám neudržíš na nohou."

,,To bych nějak rozhýbal. Je to jen naražený."

,,No myslím, že si chceš na turnaji zachytat, takže se ti pomoc hodit bude." Nenechal toho a vydali jsme se pomalu zpátky s tím, že on mě podpíral. To kdyby někdo viděl.. Oba dva jsme měli oblečení našich týmů a nejmenší jsme také nebyli.