fall on ice

17.

Den kdy se mělo vše rozhodnout.

Poletíme domů nebo budeme hrát bitvu o medaile?

To zatím viselo ve hvězdách. Porazit Kanadu by byl super zázrak, to věděl celý tým. Nebo já nevěděl jestli si to oni mysleli, všechno mi říkal Kuba, protože já se s nima nebavil a naopak se jich bál. Dokonce jsem se snažil i vymyslet jak si sednout v jídelně jinam, jít tam v jiný čas nebo jakkoliv jinak se jim vyhnout, jenže to nešlo.

Překvapivě ale během snídaně bylo ticho. Což jsem nečekal. Nikdo neměl žádné kecy,a když se někdo s někým bavil, tak pouze šeptem a já za to byl vlastně rád.

,,Kubo, můžu s tebou mluvit?" Doběhl nás cestou zpět na pokoj za Hamič.

,,S jakým?" Otočili jsme se oba dva.

,,Vondrym. Ale ty to můžeš slyšet taky." Ajaj to co po mně může zrovna on chtít?

,,Se bojím co na mě vybafneš." Vešli jsme k nám do pokoje.

,,A já jsem zvědavej." Dodal Hujis.

,,No, včera jsem zaslechl něco z tvého hovoru se ségrou. Byl jsem totiž venku s mamkou, a když jsem se vracel, slyšel jsem tě." Vypadlo z něj. O kurva.

,,A co přesně si slyšel?"

,,Něco sis tu s někým začal. A když si spojím jedno a druhé, musí to být nějaký Američan." A je to v prdeli. Jakmile to ví on, bude to vědět celý tým.

,,Eeee.. má cenu lhát?"

,,Ne, slyšel jsem docela dost na to abych věděl jaká je pravda."

,,No dobře. Jo, mám tam někoho." Přiznal jsem mu.

,,A koho mi asi říct nechceš že?" Usmál se.

,,Ne, to bys mě asi zabil."

,,Hej ale, já to zjistím i tak. A vyredukoval jsem dobře, že je to hráč?" Hodil po mě tázavý výraz.

,,Tyvole tak logicky asi jo, ne?"

,,Tak seš debil Jakube.?" To byla otázka nebo?

,,Proč?"

,,Neříkej, že sis doopravdy začal něco s nějakým Amíkem. Bez prdele, vážně?" Najednou jakoby tomu nevěřil.

,,Jo? Kurva Hujer zachraň mě." Tahle situace se mi vůbec nelíbila.

,,Já? Mě to baví poslouchat." A co takhle mi pomoc? Ne to se mu nechce.

,,A to jako jak dlouho to s tím někým táhneš?"

,,Sakra Tome. Je to důležitý? Není, neřeš to, prosím." Chtěl jsem to zachránit.

,,Tohle řešit musím. Ty s někým něco máš a neřekl si nám to, navíc je to náš soupeř."

,,Bla, bla, už nebude. Kdyby to bylo něco vážného, včas se to dozvíš."

,,Ne, protože ty nám nic neříkáš.." Namítal.

,,A měl bych snad? To je to nějaká povinnost?.. Tomášku ty se soustřeď na čtvrtfinále a tohle nikomu neříkej, dokud to nebude nějaký vážnější."

,,S tebou doopravdy není slušná řeč." Protočil očima.

,,Protože se zajímáte o věci, do kterých vám nic není, já se vás taky furt neptám co s kým máte."

,,To je pravda, ale mezi sebou si to říkáme, to je tvá chyba že u toho nejsi." Kolik argumentů ještě má?

,,Mě to ani nezajímá jako vás."