fall on ice

4.

Ta radost z toho, že Rutgera uvidím hrát však opadla cestou do arény. Na zápasové soupisce napsaný nebyl a já měl milion chutí se vrátit na pokoj.

Ten smutek zas ale brzo zmizel, když jsme přišli na tribunu. Seděl tam ještě s pár dalšími hráči.

,,Vondry kam si chceš sednout?" Zeptal se mě Hamič, když jsme stáli na těch schodech a jedna část naší party zůstala v poslední řadě, ale já byl pohlcenej tím blbim Američanem a šel si pomalu dál.

,,Vy se mě ptáte? Já bych šel tam." Ukázal jsem na sedačky dvě řady za těmi Američany. Hádejte proč.

,,Jo ptáme se, slečno Vondrašová." Zasmáli se a sedli jsme si, já tak nějak takticky abych dobře viděl na Rutgera.

,,Tyvole ale už dost." Protočil jsem očima.

,,Až ti skončí krámy tak přestanem." Zazubil se Kulich.

,,Jenže já je ani nemám."

,,Tak to je blbí, abys ještě nebyl těhotnej."  Ušklíbl se Šalé.

,,Ajoo, ne ale počkejte, tady Vondry neměl vztah snad nikdy, nemá jak." Zamumlal ten kecal co semnou sdílel pokoj.

,,Oh, vážně?"

,,Co tak vím tak ne, chtělo by to někoho ti najít."

,,Hej, já už s vámi nemluvím. Kreténi." Urazil jsem se. Co to do nich vjelo s tím dohazováním? Jako vím, že takhle jedou do sebe často a takovýhle srandy tu jsou na denním pořádku, ale když se to týkalo mé osoby, tak mě to štvalo. A vůči tomu jak jsme byli hluční, tak si nás ti Američani museli všimnout. Jako jo, už na nás koukali při příchodu, akorát v tu dobu koukal Rutger do mobilu, takže se jako jediný na nás nepodíval.

Místo toho mě obdaroval svým úsměvem teď a nepatrně kývl na pozdrav a já na oplátku udělal to samé.

,,A zase se směje. Takhle to je furt dokola. Deset sekund je nasranej, pak se směje, pak brečí, zas se směje, pak má deprese, pak má hlad, pak je zas spoko a u toho si zpívá a pak se zas nasere." Rýpnul si do mě znovu Hujis. Já ho zabiju na tom pokoji.

,,Všímáme si toho všichni." Přikývl Hamič.

,,Nechcete řešit už někoho jiného než mě?"

,,Tak jako mužem, to mi i řešíme když nejsi s námi, ale tak tohle téma je nejlepší." Odpověděl mi Kulich.

,,On s námi není skoro nikdy, proto neví co všechno my řešíme a slyší jen to co je o něm." Přidal Bary.

,,Víte co? Já si vezmu sluchátka a melte si co chcete." Vytáhl jsem je z kapsy a rázem byl klid. Ideální řešení.

A místo zápasu co se hrál na ledě jsem poslouchal písničky a po většinu času měl oči spíše na hráči dvě řady přede mnou.

Po druhé třetině jsem se odebral na záchod, potřeboval jsem se projít, můj mozek zbytečně moc šrotoval a to se mi vůbec nelíbilo. Víte co mě napadalo, když si třeba dal ruce za hlavu, smál se a nebo naopak nadával? Ne to nikdo vědět nechce.

,,Čauu." Ozvalo se vedle mě, když jsem vyšel ze záchodů a leknutím jsem poskočil.

,,Ah, jee ahoj." Dělal jsem jakoby nic a snažil se usmát. Nikde tu nikdo nebyl, naštěstí.

,,Tak co, seš v pohodě?" Zeptal se. Ne nejsem, protože tu teď stojíš předemnou, debilně se směješ a já poslední hodinu přemýšlel jen o tom jak se mě dotýkáš po celém těle a já patřím jen tobě.

,,Myslíš tu odřeninu? Jojo, sice to občas štípne, ale naštěstí si to ošetřil dobře."

,,Tak super."

,,Měl bys být doktor, už vím kam půjdu až mi zas něco bude." Stáli jsme tam naproti sobě a já byl trošičku nervózní z toho abych neřekl zas nějakou srajdu.

,,To nevím jestli je nejlepší nápad, se zlomeninami bych ti asi nepomohl." Zasmál se. V tu chvíli jsem chtěl říct že jeho úsměv by vyléčil vše.

,,Třeba jo, ale doufám že se nic takového nestane."

,,To já taky, protože to bych ti nevyléčil." No ale třeba by sis mě mohl vzít do domácí péče, haha. Jo jsem strašně vtipnej já vím.

,,Škoda."

,,A vůbec co že jste se sem přišli podívat?"  Pokračoval jiným tématem. To začal jiné téma záměrně?

,,Musíme omrknout konkurenci, vy si zjišťujete údaje o hráčích a my jsme šli raději na zápas."

,,Nezjišťujeme, to jen zrovna tebe znám jako jednoho z mála." Hájil se.

,,Tím jsem polichocen, taková hvězda jako ty zná někoho jako já."

,,Oba dva jsme prošli draftem a jsme tady, takže jsme na stejné vlně." Doopravdy si tohle myslel? Jako být to nějaký jiný hráč, mele jen o tom že byl draftovanej v prvním kole a mě by snad ani nepozdravil.

,,Skoro. Uvidíme.."

,,Za deset let se potkáme proti sobě v NHL, jasný?"

,,Už se těším." Pousmál jsem se a od ledu se začal ozývat hluk, třetí třetina začala.

,,Asi je na čase se vrátit, nevím jestli se ještě uvidíme, ale přeju vám hodně štěstí do turnaje." Rozešli jsme se k ledu.

,,To já vám taky, kromě toho zápasu s námi."

,,Hah, pustím ti Taylor a bude to. Nenamlouvej si nic, oba dva víme jaký tým je silnější." Provokoval mě.

,,Proto by ten tým měl porazit někdo jako my, aby vám srazil ego."

,,No to se teprve uvidí kdo je lepší." Nenápadně jsme se od sebe oddělili, ale teda ty výrazy našich kluků,že jsme přišli spolu stáli za to.

,,To jste si ho tam spolu celou přestávku honili nebo co?" Rýpl si hnedka Hamič.

,,Co? Ne? Fuj, pro boha jak tě to napadlo."  Nechápal jsem.

,,Odešel hned po tobě a jako nevím co jiného by jste mohli dělat 20 minut na záchodech a vrátit se tak vysmátý."

,,My se ani neznáme. Jen jsem mu říkal, že doufám, že je porazíme a on se semnou začal hádat."

,,Tak to jo, to bude čumět až je rozválcujem." Uchychtl se Kulda.

,,Spíš až oni rozválcujou nás.." Opravil ho Cíba.

,,Houby, máme na to je porazit."

,,Bylo by to super, rád bych se mu pak vysmál." Naznal jsem. Tak tahle lež se mi povedla, já jako moc lhát neuměl, ale myslím, že během tohohle mistrovství se to budu muset naučit.