fall on ice

20.

Ještě než jsem se vydal zpět na hotel, jsem si vzpomněl na rodiče a ségru. Ano zapomněl jsem na ně.. mozek mi moc nemozkoval.

Rychle jsem si vzal mobil a bezmyšlenkovitě vytočil ségry číslo.

,,Kubí! Gratulujuuu! Čekáme kdy se ozveš." Zvedla to po pár sekundách.

,,Děkujem, hele kde jste? Rád bych vás viděl ještě než půjdu na hotel." Snažil jsem se nějak slušně vyjádřit.

,,Nevíme kam můžeme.."

,,Běžte na tribunu nad střídačku, já si vás najdu." A tak jsem se vrátil tam, odkud jsem před pár sekundami přišel.

,,Jdeš taky za rodinou?" Přidal se ke mně Hamič, hrdina dnešního zápasu, protože to byl on, kdo otočil to skóre.

,,Jooo. Ještě když jsem toho schopnej."

,,Jo, právě, haha, i když u sebe už pochybuju, před chvílí jsme si s Melákem a Hujdou udělali rozhovor, to byla prdel." Smál se. Chudák ten toho v sobě měl o dost více jak já.

,,Tyvole tak to se bojím co z toho vzniklo."

,,To možná brzo někde uvidíš." Naznal a v tom jsem uviděl mamku, tátu a ségru. Rychle jsem k nim doběhl a vyposlechl jsem si další gratulace a slova jak jsou na mě pyšní a podobně. Moc dlouho jsem se s nimi nezdržel,věděli že mám naspěch. Jako já ani neměl, ale oni to tak brali, protože si mysleli, že s týmem budeme hodně slavit. O to mi však ani tolik nešlo.

Sice ano, jen co jsem se dostal na pokoj, odhodil jsem věci a už jsem běžel s Hujisem do jídelny kde se to rozjelo. Ano byl to vlastně "jen" bronz, ale potom jak ten zápas probíhal, měl pro nás cenu zlata.

Nikdo jsme se moc nešetřil, písničky byli puštěný nahlas, že to musel slyšet snad celý hotel a různé přípitky, ochutnávky a celkově alkohol tekl proudem. Nechtěl jsem moc pít, ale nevyhnul jsem se tomu, nešlo to.

Ještě než vůbec začal zápas Ameriky, tak už jsme byli všichni v dost veselém stavu. To kdybyste slyšeli a věděli co říkali a nebo dělali ostatní kluci, byli jsme jak blázni. Ani já se neudržel a přidal se k Hamičovi, který rozjížděl slepičí tanec. Ano, takovou tu kraviny jak tancují slepice na diskotéce, znáte to ne?

K tomu jsme strhli celý tým, pak přišla na řadu Macarena, Baby Shark, Mňam Mňam Bobík a takhle to pokračovalo dál, než někteří únavou začali odpadat a nálada klesala.

V tu dobu jsem se i já začal vracet mezi normálně smýšlející lidi a došlo mi, že Rut hraje to finále. No já jsem debil, jak mi to mohlo vypadnout z hlavy jako nic?

Rychle jsem popadl mobil a viděl, že se hraje druhá třetina. Vedli 3:1.

Jooo, musí vyhrát, prosím.

V záchvatu další energie, jsem si vzal flašku něčeho sladkého, a protože jsem ten zbytek zápasu chtěl vidět, bez myšlenkovitě jsem se odpařil na pokoj. No první věc potom co jsem to zapnul, jsem viděl Švédský snižující gól, což mi moc radost neudělalo.

Do třetí třetiny šli s náskokem jednoho gólu a já věděl, že žluťásci budou tlačit, vždyť to je jejich domácí mistrovství, chtěli vyhrát, to nám ukázali v tom semifinále.

,,Jakube doprdele proč si zas zmizel?" Rozlítli se dveře do pokoje a v nich Hujis.

,,Co? Hraje mi Rutík." Ukázal jsem na televizi kde ale běžela mezi třetinová reklama.

,,No já teda tvého manželíka nikde nevidím."

,,Tyvole ale, tak já za to nemůžu." Protočil jsem očima.