fall on ice

1.

,,Děje se s tebou něco?" Zeptal se mě můj spolubydlící Hujer, když jsem se ráno probudil a nebylo mi o moc lépe, než včera.

,,Ne." Odsekl jsem.

,,Hele včera si po zápase hned zdrhul sem, a když jsem přišel, už si spal."

,,Já nevím, co se děje, nech to být a pojď se najíst, mám hlad." Zamumlal jsem a vylezl z postele.

,,To půjdeš jen v kraťasech?"

,,Co? Ne, tyvole." Jo byl jsem vážně mimo, jako klidně bych na snídani šel jen v kraťasech, ale myslím že ostatní mě tak vidět nepotřebovali a kdo ví, koho bychom mohli potkat že.

,,Ty máš vážně dost." Protočil očima, ale já tuhle jeho poznámku ignoroval.

,,Hej Vondry, vnímáš mě?" Probudil mě na snídani Hamič. Ne nevnímal jsem, ani jsem nevěděl co jím a seděl tam utopený ve svých myšlenkách.

,,Co?"

,,Už třeba pět minut tu piješ čas pomocí lžičky a toho müsli co máš vedle ses ani nedotkl." Naznal a já se podíval na to jídlo. Místo müsli jsem jedl čaj, který nepiju,protože mi nechutná.. To proč jsem si ho nalil?

,,Ajoo. Díky." Odpověděl jsem mu.

,,Hej nad čím tak přemýšlíš." Drkl do mě.

,,Já? Jo, nad tím zápasem včera."

,,Však si nechytal špatně." Vložil se do toho Šapy.

,,Přesně, ty dva góly za to si nemohl jen ty a i tak byla to jen příprava a vyhráli jsme." Přikývl Hamič.

Jo super, jenže mě bylo celkem jedno, že jsme vyhráli, nelíbilo se mi jak během toho pracovala moje hlava.

,,Hmm..."

,,Hele na tréninku chytáš neuvěřitelně, za dvě hodiny ti to připomenu klidně." Řekl Hamič a já to znova nechal bez odpovědi. Nevnímal jsem ani dál co si říkají a na ten trénink jsem šel jak mrtvola. Potřeboval jsem zavolat ségře, ta mě uměla uklidit.

Jenže předtím jsem musel strávit dvě hodiny s týmem a z toho hodinu na ledě. Snažil jsem se soustředit, ale prostě to nešlo. Občas jsem teda něco chytil, ale určitě víc jak polovina střel skončila zamnou v brance.

,,Vondraš, pojď sem." Zavolal si mě trenér a já věděl, že bude něco špatně.

,,Co se děje? Včera si byl jak zeď a dneska jak rozbitej cedník." Zeptal se.

,,Cedník? To je to až tak špatný?" Ne Jakube, to je úplně v pohodě, že nechytíš ani jeden puk.

,,Jo, hele jestli ti není dobře, tak to řekni, ale takhle chytat, spíš nechytat nemůžeš."

,,Jsem nějakej unavenej po tom včerejšku a blbě se mi spalo. Omlouvám se."

,,Mně se neomlouvej, mazej zpátky a zkus se trochu soustředit." Jo tak to mi teda pomohl, kdyby mě poslal zpět na hotel udělá stokrát lépe. Přeci jenom jsem po zbytek tréninku už nějak koncentraci udržel a snad to trenéry přesvědčilo, že to doopravdy bude jen únava.

,,Marky slyšíš mě?" Popadl jsem telefon, jen co jsem přišel na pokoj a zas odešel pryč, někam kde mě nikdo neuslyší.

,,Ano Kubí, proč voláš? Jaké to tam je?"

,,Hrozný, já to tu nezvládám, počkej ještě, musím najít místo, kde mě nikdo neuslyší."  Zrychlil jsem krok a nakonec skončil u recepce na pohovce. Jediný kdo tam byl, byly dvě recepční a myslím, že ty mi nerozuměli ani slovo.