19.

249 28 6
                                    

Na ráno jsem si dal budík na sedmou. Chtěl jsem tý mojí hvězdě udělat překvápko. Psal mi, že v osm stejně musí vstávat a tak jsem vzal u nás snídani a ve třičtvrtě se mu vloupal do pokoje. Jo měl si schovat svoji druhou kartu od pokoje, jeho chyba.

Nechtěl jsem mu ale způsobit šok, a tak jsem snídani položil na stolek a opatrně si vlezl k němu do postele. Chudáček vypadal, že má ještě půl noc.

Ruku jsem položil na peřinu na jeho bok a pomalu ji posouval nahoru. Čekal jsem jestli ten dotek ucítí. Po nějakých deseti centimetrech se zavrtěl, to bylo však vše a já tak posouval ruku dál až k jeho ramenům. Nemohl jsem ho začít lechtat, to by mě beztak něčím bouchl, tím jak by se lekl, a tak jsem se naklonil a na tvář mu dal malou pusu.

,,Hmm.. ještě chvíli." Zavrtal se víc pod peřinu.

,,Žádný takový, budíček." Špitl jsem.

,,Ne... Kubo?" Došlo mu to a rychle otevřel oči.

,,Dobré ráno."

,,Co tu děláš?" Zívl.

,,Přinesl jsem snídani. Dneska je poslední den.. chtěl jsem být s tebou aspoň chvíli."

,,Ty seš miláček. Děkuju." Usmál se, nechal jsem mu čas na to se probrat, napít se a už chtěl jíst.

Snídali jsme v tichosti, vypadal hodně unaveně a ani se nedivím, na hotel se musel dostat nejdřív v jedenáct.

To ticho jsem narušil až já, když se mi na mobilu rozsvítilo upozornění od ségry.

Makulinda
Poznáváš tohle místo?
>Fotka

,,Tyvole ségra přijela!"

,,Cože?" Nechápal mou reakci Rut, který si žvýkal svou houstičku.

,,Koukej, to je pohled z letiště, poznám."

,,Takže ti přijela rodina?" Snažil se vyredukovat a já během toho ségře odepsal.

,,Jo, a to říkali že nepřijedou. Tak to ten bronz musíme získat. A vy zlato."

,,No to bych rád, protože já už tu rodiče a ségru taky mám. Musíme se jim ukázat."

,,No já asi těžko, ale ty jooo. To já na ně maximálně zamávám ze střídačky." Zamumlal jsem. To nevím co by se muselo stát abych se do brány dostal.

,,Je to škoda, i když nikdy nevíš co se může stát. Ale budu se na vás koukat! Možná bych mohl jít i do arény, ale nevím jestli bych to nějak stíhal všechno."

,,S tím si hlavu vůbec nelámej, když nebudu v bráně, nemá to cenu. To spíš já na vás bych mohl přijít." Zamyslel jsem se. Ale scénář večera jsem si vůbec neuměl představit. Když vyhrajem, budem slavit, když prohrajem, budeme balit. Jiná verze asi neexistovala.

,,Všechno bude záležet na situacích. Ale ať se děje cokoliv, tuhle noc chci být s tebou, klidně tě ukradnu a odnesu sem." Pousmál se. Haha, ne já ukradnu jeho.

,,To jsem zvědavej jak ty bys mě uzvedl."

,,Mužem klidně zkusit." Na oko se urazil.

,,Tak pojď, dělej." Vylezl jsem z postele a čekal jestli to vážně zkusí.

,,No možná bude dobře, že jednička je Hrabal, když tě přizabiju nebude to mít takové následky." Vylezl dneska poprvé z postele.

,,Haha, i když pravda, chyběl bych tak možná jen ségře a.. tobě? Zbytek by byl asi jen rád."

fall on iceKde žijí příběhy. Začni objevovat