fall on ice

Epilog

Vrátil jsem se do Sudbury a byl v o něco lepším stavu, než když jsem odsud odlétal.

Smířil jsem se s tou realitou, že můj a Rutgerův vztah skončil a doopravdy to bylo jen pobláznění na mistrovství. Nebo nevím jestli pobláznění.. Kdyby to šlo, mám ho u sebe furt to jo.. Spíš mi došlo, že to bohužel nepůjde.

A tak mi začal ten stereotyp co jsem žil do mistrovství. Hokej byl priorita a na blbosti prostor nebyl. Navíc jsem nechytal špatně, byl jsem jeden z nejlepších v lize.

Různými tabulkami a statistikami jsem letěl nahoru a ohlasy od skautů a vedení Caroliny byly docela pozitivní. Aspoň něco se dařilo. Nikdo by asi nepoznal, že jsem uvnitř umíral.

V pokoji jsem měl tu medaili, společnou fotku a tu jeho kšiltovku.. Věděl jsem že takhle to lepší nebude, ale nějak jsem nebyl schopný tu kapitolu s ním zavřít úplně, i když jsem všem tvrdil přesný opak.

Naivně jsem čekal že někdy třeba napíše, odpoví na nějaký příběh nebo prostě něco. Ale nic. Proč by mi psal, když vlastně já jsem to ukončil a já hodil zobrazeno?

Až během naší play off jsem to hodil za hlavu a všechno co mi ho připomínalo uschoval do skříně.

Ano trvalo mi to čtyři měsíce.

Moc daleko jsme to teda v tom play off nedotáhli a proto jsem už koncem dubna letěl domů a měl domluvený sraz s mým milovaným kamarádem panem Hujerem.
Vypadli ve čtvrtfinále stejně jako my, takže letěl domů jen o dva dny později než já.

Moc dlouho jsem se tak doma nezdržel, nebo jako byl jsem tam, ale ten časový posun semnou docela mával a k tomu ta únava po sezóně... Jediný co jsem během těch pár dnů doma stihnul bylo, že jsem rodičům objasnil to s Rutem. Ne neřekl jsem jim to, o tom rozchodu věděla jen ségra. A ani je to nepřekvapilo, brali to jako nějaký můj úlet.

Jedinej kdo věděl jak to celý bylo, byl Hujis.

Kamarád za všechny peníze. Doslova.

Dojel jsem za ním do Liberce a jak jsme se od toho ledna pořádně neviděli, na rozebírání jsme toho měli hodně a proto jsem u něj měl i dvě noci spát.

Především jsme se rozhodli naplánovat společnou dovolenou a to byla záležitost na celou noc. Jako bylo složitější,že on sebou chtěl vzít svou přítelkyni a já neměl koho, ale tak souhlasil jsem s tím vším co jsme vymysleli. Hold pojedeme ve třech a já jim budu dělat z části ocásek, aspoň ale nepojedu sám.

Teda spíš nepoletím. Vybrali jsme si totiž Maledivy. Sice to bylo jakoby až v Asii, ale to nám bylo jedno, zasloužili jsme si to a navíc to byla taková Last minute akce a odlétali jsme už koncem května ani ne po měsíci co jsme to rezervovali.

Těšil jsem se tam jak malý dítě a jen co jsme přistáli, věděl jsem že si konečně odpočinu tak jak bych měl. Takhle dovolenkovou náladu jsem snad ještě nikdy neměl, ani mi proto nevadilo, že jsem těm dvěma dělal asistenta. Nebo nevadilo mi to první den, to jsem si to moře užíval, až pak večer u večeře když jsem viděl je a ještě další páry, jak se cukrují, hlavou mi proletěl Rut..

Byl by tu semnou kdybych to neukončil?

No pravda že to bychom tady asi nebyli, ale i tak, jakýsi smutek se mi do hlavy vkradl.

A Kuba už mě znal, poznal to na mně a další den po snídani to nevydržel a přišel zamnou.

,,Vondry děje se něco?" Vešel do mého pokoje.

,,Eee? Ne?" Snažil jsem se lhát.

,,Tak povídej..." Zavřel dveře.

,,Ale nic, jen jak tu jsou různý páry včetně vás, tak se mi vrátili do hlavy vzpomínky na mistrovství. Chybí mi ten pocit lásky jenom, to je celý."