fall on ice

24.

Celé mistrovství jsem chtěl abychom spolu byli my dva na ledě. Já jako brankář a on jako útočník. Konečně tahle situace nastala, k tomu s námi na tom ledě nikdo nebyl a měli jsme klid, jenže...

Dokola mi v hlavě znělo to, že za všechno můžu já a já jsem ten problém, který má problém.

V tý bráně jsem si připadal jak nicotný panák. Svou hlavu jsem neustále přemlouval aby se soustředila na puky co na mě Rut posílal, moc to však nešlo. Kdyby někdo porovnal mé zákroky ze zápasu o bronz a tohle, nepoznal by mě.

,,Ty seš fakt nějakej vyplej." Vystřelil Rut do horního rohu a síť za mnou se znovu rozvlněla.

,,Já vím. Omlouvám se."

,,Ne, v klidu. Jen jsem nemusel pustit ani tu Taylor a padá mi to tam." Joo tu kdyby ještě pustil, byl bych totálně vyplej.

,,To zkus a bude to ještě horší." Neměl jsem to říkat, protože on dojel ke střídačce, vzal mobil a pustil ji. K tomu hned tu co nás jaksi spojila.

Chtělo se mi brečet.

Ale podařilo se mi sebrat, nemohl jsem vypadat jak největší troska a vůbec ne před ním. Tu písničku jsem přestal vnímat a chtěl chytit ty puky co na mě vystřelil, nic víc mě nezajímalo.

A překvapivě se mi to dařilo. Doopravdy stačilo jen přemoci svou hlavu, škoda že to šlo jen na chvíli.

,,Vidíš že to umíš." Dojel ke mně a hokejkou mě plácl přes bok.

,,No to já vím. Stačí se jen probudit." Snažil jsem se zasmát.

,,To tě probudila ta Taylor?"

,,Já ani nevím, to nějak přišlo." Pokrčil jsem rameny a sundal si brankářskou masku a položil ji na tu branku.

,,Kouzlo."

,,Přesně, já rád kouzlím. Zas víš co, nemůžu chytat při tréninku dobře, to by pak každý věděl, že jsem dobrý brankář, to nejlepší si schovávám na zápasy." Naznal jsem. Jojo, kéž by to tak bylo.

,,Tak to naprosto chápu, každý brankář má svá tajemství. A zítra chytáš zápas ne? To musíš být ready." Věřil mi ty moje výmysly.

,,Přesně, nemohu si dovolit své kouzlo nechat tady a zítra být jak velká díra."

,,To v žádném případě." Každou větou byl ke mně blíž a blíž, teď už se naše těla téměř dotýkala.

,,Kouzlit umím i jinak."

,,To vím moooc dobře." Jeho tělo se dotklo toho mého a jako svou pojistku jsem měl branku o kterou jsem stál opřený.

,,Ještě aby ne. A ta jiná kouzla mám mnohem raději. Především s tebou." Sklopil jsem zrak.

,,To já taky." Chytl mě za boky a tím vrátil náš oční kontakt.

,,Například tohle kouzlo mám rád." Bez váhání jsem naše rty spojil. Třeba tohle mému boji v hlavě pomůže...

,,Znám i jedno lepší, ale to by se sem nehodilo." Uchychtl se, když jsem se odtáhl.

,,Tady bych ho doopravdy nezkoušel." Věděl jsem hnedka co myslí.

,,Tak tohle jsem opravdu nečekala." Ozvalo se z tribuny na pravo. Jezisi on to někdo viděl, slyšel? Doprdele.

,,Kayleigh?" Poznal Rut hned o koho jde. Ta jeho bývalá holka..

,,Co tu dělá?" Špitl jsem mu do ucha. To ji sem jako jentak pustili?

,,Ahoj." Sešla blíže k ledu, načež mě Rut pustil a odjel na střídačku, ke které mířila i ona.