fall on ice

6.

Víte jak hnusný pocit je když vás budí budík v půl sedmý ráno a vy musíte jít běhat? Nebo já nemusel, šel jsem dobrovolně, ale vůbec se mi nechtělo. Mezitím co si Kuba na vedlejší posteli v klidu spal, stejně asi jako zbytek týmu, já za pět minut sedm čekal na recepci.

,,Dobré ráno." Smál se na mě už z dálky.

,,Taky přeji. Doufám ale že bude lepší jak to před třemi dny." Vyběhli jsme ven z hotelu.

,,S tím poskytnout ti doktora problém nemám, ale myslím, že pro tebe by to ideální nebylo."

,,To asi ne. I když stejně, zítra chytat asi nebudu, takže pohoda." Mávl jsem nad tím rukou.

,,Tak to nene, musíš, zrovna proti Slovensku, máte mezi sebou docela rivalitu."

,,Docela dost. Vždycky to je s nimi zajímavý zápas, ale možná bych byl radši kdybych ho viděl ze střídačky."

,,Rozumím. To my hrajeme s Nory, takže pohoda." Jo tak takovou jistotu ve výhru bych taky někdy rád měl.

,,No aby vás nepřekvapili."

,,Tak jako člověk nikdy neví, ale Norové? Bez urážky k nim, nejsou to žádný hvězdy." Věděl a takhle jsme o tomhle turnaji debatili dál, dokud mistr Groarty neodbočil na tu cestu, kde jsem před ním utíkal a rozsekal se.

,,And every day is like a battle
But every night with us is like a dream
Baby, we're the new romantics
Come on, come along with me
Heartbreak is the national anthem
We sing it proudly
We are too busy dancing
To get knocked off our feet
Baby, we're the new romantics.." Popoběhl předemne a začal zpívat.

,,Baby, we're the new romantics..." Zopakoval jsem potichu.

,,Co? Jeee koukej! Kořen!" Ukázal před nás.

,,Fuj, ten už nechci nikdy vidět."

,,Tak se nekoukej, ale hlavně o něj nezakopni."

,,Dobře." Zakryl jsem si oči dlaněmi, což moc příjemný pocit nebyl.

,,Potleeesk. Ty ses nerozsekal." Zatleskal, když jsme byli za tím kořenem.

,,To bych neříkal dvakrát nebo sebou seknu někde jinde."

,,Dobře,tak ti pogratuluju až doběhneme."

,,A co kdyby jsi spadl ty?" Pousmál jsem se.

,,Já nepadám." Řekl, já zastavil a v ruce rychle splácal sněhovou kouli, kterou jsem po něm hodil.

,,No počkej. Tohle teda ne." Otočil se na mě a rychle splácal sníh taky a neúspěšně ho po mně hodil.

,,Vedle, haha." Ušklíbl jsem se na něj, což ho naštvalo a tím začala naše bitva. Pobíhali jsme u toho jak malé děti a já věděl, že takhle bychom to neukončili, a když se nedíval, popadl jsem co nejvíc sněhu jsem mohl a rozběhl se za ním a než stihl jakkoliv zareagovat, měl všechen sníh za krkem.

,,Tyvole to štípe, ahh." Zakřenil se a já chytl záchvat smíchu. Ten jeho výraz byl top.

,,Nesměj se sakra." Skočil po mně jak kdybych byl nějaká jeho kořist. Být tohle zápas, šel by na trestnou.

,,Auu můj zadek, záda a celý tělo" Zaskučel jsem tentokrát já. Jako mít na sobě devadesáti kilového hráče není úplně nejpříjemnější. Nebo jako ne že by se mi to nelíbilo, ale teď to docela s tím pádem bolelo. Postel by byla měkčí, haha.

,,No já si nezačal." Chytil mi obě dvě ruce a já se tak nemohl ani hnout. Poprvé co jsem ho viděl, se nesmál a naopak mě jeho výraz děsil.

,,Neee, to byla sranda samozřejmě. Já nechci umřít, prosím."