Always And Forever (1D)

11.

Zvonek vydal zvuk a dveře se otevřely, v nich už stála paní Payne.
"Ahoj zlatíčka."  Řekla objala nás, Liamovi vlepila pořádnou pusu na obě tváře a mně taky.
"Ahoj mami."  Odpověděl Liam, uplně zářil.
"Dobrý den Karen."  Špitla jsem a věnovala jí úsměv.
"Nestůjte tady, pojďte dovnitř. "  řekla a otevřela dveře ještě víc, do očí se jí hrnuly slzy, Liamovi taky. Viděli se po strašně dlouhé době.  V kuchyni už seděl Geoff.
"Dobrý den pane Payne."  Řekla jsem a podala mu ruku.
"Ahoj  Jess."   Oplatil mi úsměv.
"Ahoj tati."  Řekk Liam a s tátou si padli okolo krku, všem tekly slzy po tváři. Slyšela jsem dupot na schodech, vyřítily se Liamovi sestry a taky mu hned padly okolo krku. Bylo to roztomilé.
"Posaďte se."  Špitla Caren a my si sedli vedle sebe.
Liam si všiml, že jsem jako na trní a chytl mě pod stolem za ruku. Najednou jsem si oddychla a polovina stresu ze mě opadla, začal mi palcem přejíždět přes klouby prstů, bylo to uklidňující a já mačkala jeho ruku, co nejvíc to šlo.

"Takže,  vy jste teď spolu?"  Pronesl Geoff a vážně se na mě koukl. Pokusila jsem se zaculit a přikrývnout.

"To jsem moc rád!"  Dodal a já si oddychla, myslela jsem, že mě trefí.

"Liam si konečně našel rozumnou slečnu!"  Rozpovídal se.

Celou večeři jsme si všichni povídali a pak se Karen vydala do kuchyně mýt nádobí. "Pomůžu vám."  Nabídla jsem se a zamířila do kuchyně.

"Vypadáte šťastně."  Špitla Karen a usmála se.

"Taky jsme, Liam je ten nejlepší muž na světě."  Oplatila jsem jí úsměv.

"Je na tebe hodný? Někdy se dokáže chovat, jako pěkný hulvát."  Řekla,  musela jsem se nad tím pousmát.

"Ano je, víc, než si zasloužím."  Odpověděla jsem.

"Zasloužíš si toho hodně,  po tom, co jsi si se svou rodinou zažila."  Řekla, v očích mě zaštípaly slzy, Karen to viděla a objala mě. Padla jsem jí okolo krku a pevně jí sevřela v náručí.

**Flashback**

*S mámou jsem si nikdy moc nerozuměla,  její mazánek byl můj starší bratr. Jediný, kdo se semnou z mé rodiny bavil a zastával se mě, byl můj táta, který zemřel v práci, když ho jeden ze zlodějů postřelil,  bylo mi třináct. Není to tak, že mámu nemám ráda, mám a moc. Ale jednoho dne jsme se pohádaly opravdu hodně.*

M: "Kdybys byla, jako tvůj bratr, měla bych všechno jednodušší!"
J: "Promiň,  že jsem se vůbec narodila! Promiň,  už to víckrát neudělám! "
M:  "Mám s tebou jenom starosti!"
J: " Omlouvám se, že nesedim každej den na prdeli a nejsem doma! Pochoo, že mě to nebaví! Nebaví mě sedět a nebo prostapat celej den! Nechci bejt líná, jako prase! Chci něco zažít."
M:  "Jestli se ti něco nelíbí, můžeš se zabalit a jít."
J: " Máš pravdu, asi jsem tu navíc." Řekla jsem s naprostým klidem,  i když se mi do očí hrnuly slzy, jssm odešla do pokoje zabalila si pár věcí a vydala se za Cate. Domov jsem bez rozloučení opustila ve svých 15ti a už nikdy jsem se tam nevrátila.

**konec falshbacku**

"Všechno v pořádku? "  zeptal se Liam opírající se o futra.

"Uhm-jo proč by ne?"  Otočila jsem se zády k němu, aby neviděl slané kapičky,  které mi stékaly po tváři.
Přišel ke mně a zezadu mě objal.
"Nechám vás tu. "  Špitla Karen a odešla do obýváku.

"Opravdu jsi v pořádku? "  zašeptal mi do ucha a políbil mě na krk.

"Ano, půjdu se osprchovat a pak si lehnu."  Špitla jsem nazpět.