Always And Forever (1D)

28.

O dvě hodiny později..

"Jess vstávej." Ucítila jsem jemné pošimrání na své tváři. Jen jsem vzdychla a na hlavu si natáhla deku.

"Agrh.. kolik je hodin? " Zamumlala jsem do deky.

"Půl devátý." Zasmál se. Deku jsem posunula níž a sedla si.

"Měla bych vstávat." Promnula jsem si oči.

"Možná." Znovu se usmál. Najednou mi v hlavě problesklo, co se stalo cca před třemi hodinami.

"Dneska jsi objednaná na rehabilitaci." Dodal.

"A co když ho potkáme?" Sevřel se mi žaludek.

"Jess, pojď k mně." Přitáhl si mě k sobě, hladil mě po vlasech.

"Půjdu s tebou já a hlavně kluci z ochranky, ničeho se neboj." Ujišťoval mě, mlčky jsem přikývla a začala se škrábat na svou káru. Liam mi ihned pomohl. Následně jsme zajeli do koupelny.

"Pak na mě zavolej." Promluvil Liam a odešel pryč. Vlezla jsem do sprchy a rychle se omyla i s vlasy. Stáhla ručník z háčku, který jsem omotala okolo svého těla.

"Li?" Křikla jsem nejistě. Ihned se ve dveřích koupelny objevila jeho tvář porostlá strništěm. Pomohl mi na vozík a podal mi oblečení, na které jsem ukázala.
______________

"Tohle bolí?" Zeptala se doktorka, když miohnula kotník.

"Ss, trochu." Sykla jsem bolestí.

"To je skvělý, váš stav se lepší." Pousmála se. A přejela na své židli k počítači.

"Myslím, že můžeme pokročit ve vaší léčbě." Dodala a něco vyťukávala do počítače.

"To je skvělý! " Zaradovala jsem se a zapadla do svého vozejku.

"Tady máte nové cviky. Jen tak dál vypadá to velice dobře." Usmála se, podala mi papíry.

"Tak co?" Vyhrkl Liam a rychlým krokem se ke mně vydal.

"Tady sestřičko." Podala jsem mu nové papíry.

"Jess! To je úžasný! " Zaradoval se a sehl ke mně. Objala jsem ho a bradu měla opěrnou o jeho rameno. Hrudník se mi náhle sevřel opět do minimálních rozměrů a srdce začalo tlouct tak rychle, že mít fitness hodinky, hlásily by infarkt. Mé prsty začaly muchlat kus Liamova trika. Párkrát jsem zamrkala, abych zahnala slzy.

"Co se děje? " Zeptal se Liam a chtěl se odtáhnout. Já si ho ale naopak přitiskla blíž ke svému tělu.

"O-on tam stojí." Zakoktala jsem šeptem do jeho ucha.

"Jsem tady s tebou ano?" Ujistil mě a hladil po zádech.

"Uhm." Popotáhla jsem.

"Tak pojď půjdeme." Odtáhl se a vezl mě směrem ven z nemocnice. Kluci z ochranky šli těsně u nás, ale přesto jsem měla neuvěřitelný strach. Dojeli jsme k autu. A Liam mi pomohl nasednout. Když auto obcházel zavibroval mi v kapse telefon.

Další kapitola je tu! Omlouvám se, že teď nic nebylo :) ale tak nějak vás napínat musim! :D
VERR