Always And Forever (1D)

27.

*Drn-Drn-Drn* zvonil telefon, ale někdo ho hned vypl. Pomalu jsem otevřela oči, naskytl se mi pohled na Liama, který si zrovna natahoval svoje džíny, triko ještě neměl a v ruce držel mobil.

"Spinkej beruško, jen odvezu Harryho a Cate na letiště. Za hodinu jsem tady." Zašeptal a pohladil mě po vlasech.

"Dobře." Šeptla jsem k němu nazpět a zabořila hlavu do peřin. Zavřelajsem oči *Tm-dm* vyrušil mě zvonek. 'Liam si asi zapomněl klíče' , pomyslela jsem si, vyškrábala se na vozík a jela ke dveřím. Cestou jsem popadla svoje klíče, divný že je nemá, protože na svým místě nejsou. Neřešila jsem to a otevřela dveře.

"Lásko půjčím ti svoje, nemůžu ty tvoje na-" Nedokončila jsem větu a zůstala stát jako tvrdý 'Y'. V zápětí jsem zakřičela a do očí se mi nahrnulo plno slz. Dveře jsem rychle zabouchla a zajela hluboko do svého vozejku. Křečovitě jsem zaryla nehty do držadel u vozejku a plakala. V panice jsem popadla telefon a vytočila Liamovo číslo. V tuhle chvíli mi nedošlo, že nechci, aby věděl o mém problému s bratrem, je to moje nejbližší osoba, proto jsem mu volala.

"Lásko, proč nespinkáš?" Ozvalo se z telefonu. Trochu jsem popotáhla, následně se z hluboka nadechla.

"L-Liame-" koktala jsem, ale on mě přerušil.

"Jess? Jsi v pořádku? Stalo se něco? " vyptával se, znovu jsem popotáhla.

"Přijeď, Liame p-prosím, p-přijeď domů. Strašně se bojím." Vzlykala a koktala jsem do telefonu.

"Co se stalo? Zase nějaký zlý sen?" Zeptal se vystrašeně.

"N-ne, prosím přijeď. Před dveřmi je chcíplá černá kočka, on-on je tady. Liame prosím." Zakňourala jsem, to už jsem nevydržela a začala prudce brečet.

"Co? Kdo? Jess nikam nechoď, zůstaň doma hned přijedu ano? Neboj se, za chvíli jsem doma." Uklidňoval mě.

"Uhm." Kvíkla jsem a v ruce žmoulala rukáv od mikiny. Típla jsem telefon a jela do ložnice. Každý tři minuty jsem rozsvicela displej a čekala na Liama. Po půl hodině zarachtaly klíče v zámku. Se strachem jsem zajela hluboko do peřin v posteli, k obličeji si přitáhla mikinu, čekala, kdo vejde do domu.

"Jess?! Jess?! Jsi tady?" Rozezníval se domem Liamův sametový hlas. V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce, dlouze jsem vydechla.

"V ložnici. " Vzlykla jsem. Hned se ve dveřích objevila jeho hlava.

"Jess." Vydechl, vlezl na postel, kde jsem seděla a přivinul si mě na svou hruď.

"Jsem tady, už je to dobrý." Hladil mě po vlasech, při tom mě pevně tiskl ke svému tělu.

"Omlouvám se." Zavzlykala jsem mu do hrudi.

"Ne to je v pořádku, už je to pryč, žádná kočka. Jen Jess řekni mi, kdo ji tam dal?" Zeptal se dost opatrně.

Utřela jsem si slzy a odtáhla se od něj.
"Můj bratr, už mi pár dní píše a-" začala jsem vysvětlovat, ale nával slz mě přerušil, zasekla jsem se v půlce věty. Musela jsem se zhluboka nadechnout, pak větu dokončila.

"A chce se mi pomstít, on-on říká, že za mámy smrt můžu já. Když jsem vybírala tu schránku, byl tam vzkaz, že si počká až budu sama, on je všude, sleduje mě, Liame já se strašně bojím." Opakovala jsem.

"Ten zkurvysyn." Zašeptal pro sebe, ale já to slyšela.

"Neboj princezno, já tě nikdy nikomu nedám ano?" Ujišťoval mě. Líbl mě do pravého koutku rtů a díval se hluboko do mých očí. Nevydržela jsem to a padla mu okolo krku.

"Miluju tě." Zašeptala jsem.

"Já tebe, hrozně moc. Spolu to zvládnem dobře?" Špitl nazpět.

"Jdi ještě na chvilku spinkat, budu tady s tebou ano?" Promluvil do chvilkového ticha. Jen jsem přikývla. Liam si vedle mě lehl a přivinul mě ke svému tělu. Jeho teplo mě hřálo, cítila jsen se v bezpečí, po chvilce, co mi Li prsty drbkal ve vlasech, se mi podařilo zavřít oci a usnout. Při každém nádechu jsem cítila jeho dokonalou vůni, která se míchala s jeho úžasnou kolínskou. Tuhle vůni poznám na milion kilometrů. I kdybych byla slepá a cítila tohle, poznala bych, že je to Liam.

Ahojky po delší době kratší kapitola :) o víkendu se zase pokusím, aby vycházel příběh každý den :) ale neslibuju pro jistotu nic :) :D jinak začíná nám tady trochu přitahovat :p ale nebojte, za chvilku tohle drama snad přejde :)
LOVE YOU ALL!!!!!!
Verr