Always And Forever (1D)

35. BORN TO DIE

O  týden později...

Už je to týden,  co udržují Jess v umělém spánku a já přežívám bez své drahé polovičky. Konečně jsem se trochu sebral, dnes je den D, kd mají Jess zkusit probudit z komatu. Záleží na ní, jestli bude mít sílu bojovat. Mám strašný strach. Také mám problém ze svého nedávného 'Napadení novináře' -kretén. Upřímně je to to poslední,  co mě trápí.
__________________

Po snídani jsem sedl do auta a mířil si to do nemocnice.

"Dobrý den pane Payne."  Podala mi ruku starší doktorka. Podání ruky jsem jistě oplatil a s hlubokým nádechem a výdechem vstoupil společně s již zmiňovanou osobou do Jess pokoje.  Pohled na ni mě zdrcoval, stál jsem tam v modrém plášti a hleděl na trosku ležící na lůžku. Nahrnuly se mi slzy do očí, na svém rameni jsem cítil hřejivý dotyk.

"Jste připraven?"  Zeptala se doktorka v bílém. S popotažením jsem si zápěstím utřel slzy a přikývl.  Přistoupili jame k lůžku, na kterém ležela postava ženy napojené na všemožné přístroje,  co ji vyživovaly a držely při životě. Měla naprosto rozpraskamé suché rty, v obličeji byla bledá jako stěna, ránu na hlavě měla omotanou obvazem, pod očima měla fialové kruhy, z bledého nosu trčely jakési hadičky a její bezvládná osoba- pro mě stále ta nejkrásnější na světe- ležela na nemocniční posteli. Doktotka mi přístavila židli k lůžku a sama si sedla na druhou stranu.  Chytla ji za ruku, na jejíž prstě byl "kolík" měřící její tep.

"Paní Paynová?"  Zašeptala doktorka, nad tím oslovením jsem se pousmál a nic nenamítal. 'Jessica Paynová' pomyslel jsem si a moc se mi to zalíbilo.

"Zkuste to vy."  Vytrhla mě z krásné představy. Vůbec jsem nevěděl,  co mám dělat, prostě jsem se nechal vézt svým "instinktem". Opravdu jemně jsem ji chytl za ruku a hladil jí po jejím hřbetu, byla tak chladná.

"Jess?"   Zamumlal jsem, bylo to.. jako bych mluvil do stěny,  bez jakékoliv odezvy s představou, že se neprobudí se znovu slané kapky začaly hrnout do mých očí. Nedal jsem se tichem odbýt a pokračoval bez ohledu na to, že zde se mnou sedí paní v bílém.

"Jess, princezno už jsi se naspinkala dost,  prosím! Jen.. jen otevři oči- klesl mi hlas a ukápla první slza, pokračoval jsem- Jess, já miluju tě, miluju tě nejvíc na světě, prosím, probuď se pro mě,  vždycky jsem tě miloval, už od toho nočního klubu, kde jsme se poprvé viděli. Potřebuju tě, já to bez tebe nezvládnu, jen mi dej nějaké znamení, že jsi tu pořád semnou."  Teď už moje slzy stékaly proudem a dopadaly na její zápěstí.

Jess

Někdo seděl u mé postele, na svém nejspíš zápěstí jsem cítila dotek. Dotek mému tělu a mně velice známý. Horká dlaň s nejjemnější kůží co existuje-Liam. Vzpomněl si můj mozek, to Liam mě právě dostává z věcné tmy. Zase je to tu, vidím světlo na konci tunelu. Mám jít za ním? Tak strašně moc chci z téhle tmy. "Jess?"  Ozvalo se kdesi ve tmě. Vydala jsem se bílému světýlku v dálce nevnímajíc mě známý mužský hlas.
"Jess, já miluju tě, miluju tě nejvíc na světě, prosím, probuď se pro mě,  vždycky jsem tě miloval, už od toho nočního klubu, kde jsme se poprvé viděli. Potřebuju tě, já to bez tebe nezvládnu, jen mi dej nějaké znamení, že jsi tu pořád semnou."  Začal mluvit. Rozpoznala jsem, že to je Liam a pláče... pro mě. Moje srdce rve představa nad plačícím Lim, nikdy už ho nechci vidět takhle. Teď ho sice nevidím, ale jeho smutek dopadá na mé srdce. Stojím přesně na přelomu tmy a světla. Ve světle se všechno stane jednoduché. S další studenou kapkou na svém zápěstí vkráčím do světla.

Liam

Znamení přišlo hned,  ale ne to, co jsem chtěl.  Dlouhý tón na přístroji,  na kterém byla napojená, vydal dlouhý zvuk oznamující zástavu srdce.

"Rychle!"  Zakřičela doktorka a odstrčila mě, při tom zmáčkla tlačítko, aby na pomoc přivolala další doktory a začala s resuscitací. Strhla z ní kosili,  ve které spala a přesně mezi bradavkami masírovala její srdce. Zanedlouho přiběhl doktor a rozložil bednu, vytáhl z ní defibrilátor.

"1! 2! 3!"  Zařval a přiložil Jess přístroje na prsa. S elektrickým šokem její tělo bezvládně naskočilo do vzduchu o několik centimetrů.

"Znova!"  Krikl a po chvíli krok zopakoval. Tělo znova vystřelilo do vzduchu. Chtěl jsem běžet k posteli, ale silné svalnaté paže nějakého doktora mě zastavily.

"Jess! Neeeeeeeeeeeee!"  Řval jsem a postupně se skládal k zemi až jsem se zhrouzil. Doktor si semnou klekl a stále mě svíral v "objetí". Proudy slz se valily z mých očí a hrudník sevřený do minimálních velikostí, bránil v mém dýchání.

Já vím jsem hrozná, jak to vždycky utnu. Miluju vás

Verr