Liam
Parkoval jsem u domu a viděl otevřené dveře, trochu se mi sevřel hrudník, ale vešel jsem dovnitř. Zorničky se stáhly do nejmenších rozměrů, tep mi nejmíň dvakrát vynechal a adrenalin v mých žilách se zvýšil.
"Ty hajzle!" Bylo jediné, co jsem ze sebe vydal vběhl jsem do středu pokoje, a toho kreténa odhodil od Jess. Vstal a jednu mi chtěl vrazit, jeho ruku jsem zarazil a ránu mu vrátil. Letěl přes půl pokoje a přistál o hranu konferenčního stolku. Z kapsy jsem vytáhl mobil a vytočil číslo na záchranku.
"Dobrý den, tady Payne, potřebuju ihned záchranku na xxxxxx (adresa), moje přítelkyně tu leží v kaluži krve pomozte mi prosím!" Klečel jsem u kaluže krve a v ruce držel mobil, na slečnu na druhé straně hovoru jsem doslova křičel. Můj mozek ovládla panika, a celé tělo se třáslo.
"Pane Payne už k vám jedou, musíte se uklidnit ano? Je vaše prítelkyně při vědomí? " Snažila se utišit moje 'emoce'.
"Já-já nevím ! Musíte mi pomoct, já vůbec nevím, co mám dělat?!" Křičel jsem.
"Nejdříve ji zkuste probrat, promluvte na ni, jestli vás uslyší. " Pronesla dispečerka. Odložil jsem vedle sebe mobil a zapnul si hovor na reproduktor.
"Jess? Jess?" Nereagovala, můj hlas přeskakoval a dech se zrychloval.
"Nic, vůbec nic! Ale z břicha jí tečou proudy krve!" Křikl jsem do telefonu.
"Musíte to zastavit..." Začala mi podávat instrukce, podle kterejch jsem se snažil něco dělat. Sumdal jsem svou bílou košili a přitlačil ji na Jess ránu, pevně jsem tam ruce držel, všiml jsem si, že nedýchá.
"Ona nedýchá! " Zařval jsem na dispečerku.
"Musíte tu ránu držet stlačenou..." začala znova dávat instrukce. Ránu jsem zafixoval a dál roztrhl její triko. Zaklonil jí hlavu, abych uvolnil dýchací cesty a začal podle instrukcí s resuscitací. Resuscitoval jsem nejméně minutu, než přijely záchranáři.
"Odvedl jste skvělou práci! Na tři ae vyměníme. " řekl jeden ze záchranářů.
"1,2, 3!!" Křikl a vystřídal mě, ruce jsem měl v křečí a Jess stále nic.
"Ztrácíme ji!" Křičel záchranář.
"Ne! Jess, Jess! Nenechávej mě tu! Nesmíš..." Křičel jsem z posledních sil.
Jess
"Ty hajzle!" Bylo to poslední, co jsem slyšela. Moje tělo se ocitá ve tmě, jako bych byla v černém tunelu, na konci kterého lze spatřit světlo. V hlavě se odehrává celej můj život, jako úryvek z filmu. Moje první slovo, když byl ještě táta, moje první cesta do školy, Cate první den v naší škole, všechny zážitky s klukama, moje poprvé s Liamem. To všechno krásné se mi teď přehrává v hlavě. Chci z odtud pryč, ta tma je hrozná! Spatřím cosi světlého nakonci tohohle utrpení. Vydávám se za bílou skvrnou, která vyřeší tuhle tmu. Moje kroky jsou si na 100% jisté, chci odtud pryč a to hned teď. "Jess nesmíš mě tu nechat!" Ozvalo se ze tmy. Odvrátila jsem pohled od světla na konci temného tunelu a hleděla do tmy. Nikdo tam nebyl, hlasy se ale stále zvyšovaly. Ignoruji je a jdu dál. "Jess! Prosím! Prosím! Jess nesmíš umřít, ty nesmíš umřít! Já-" Znovu slyším zoufalé vzlyky osoby mně blízké. Nevím ale kdo to je. S ignorování pokračuji tmou rovnou za světlem, stojím přímo na rozmezí, tma nebi světlo? "Jess! Já tě miluju! Chci s tebou žít! Prosím! " Zopakoval hlas totožné osoby. "Je pozdě pane." Dodal někdo mně uplně neznámý. S těmito slovy vycházím do světla. Tři vteřiny se nic neděje, kolem mě je pouze bílo. Sklopím zrak a pod sebou vidím klečícího hnědovlasého muže, zoufale klečícího u mého těla. "Jess! Miluju tě! Prosím! Prosím! Nesmíš umřít! " křičí opakovaně muž a kroutí s bezvládným tělem. Liam- křiklo moje podcědomí a všechno se událo znovu. Slétám zpět do těla, pozpátku procházím tmavý tunel a světlo se vzdaluje.
Liam
Stroj, na kterej byla připojená dlouze v jednom tónu pípl a ukázala se zcela rovná čára. Pevně jsem stiskl její ruku a z očí se hrnuly proudy slz, tak moc slz, jakoby se hromadily celý můj život.
"Je mi líto..." Chytl mě za rameno muž, který přestal resuscitovat Jess a bylil svoje náčiní. Pevně jsem ji držel za ruku a hlavu zbořil do její hrudi. "Tlak?" Řeklo mé podvědomí, oči jsem přesunul na naše spojené ruce. Ona pohla prsty!
"Zmáčkla mi prsty! Dělejte náložte jí!" Křičel jsem, ihned jí naložili do záchranky, na cestě už byla i policie, vesral jsem se dovnitř záchranky a Jessiinu ruku nepustil.
"Miluju tě, zůstaň tady! Prosím! Jess!" Mluvil jsem na ni a tlak na můj prst narostl, držela mě za něj.
Jess
Stojím uprostřed tmy, slyším jeho hlas, on je tu semnou, ale nevidím ho. Chvi ho vidět, tak moc než umřu. Snažím se probudit, hrozně moc bych chtěla. Oči jsou tak těžký, víčka těžknou a touha ho vidět se zvyšuje. Na hřbetu svojí ruky cítím jemné doteky, jakoby mi ji někdo hladil. Ale při pohledu na ní tam nikdo a nic není. Jen tma. Najednou zacítím na tomtéž místě vlhkost, jakoby nečí slzy dopadaly na totéž místo. Celým tělem mi projede mráz a víčka se na pár centimetrů zdvihnou. Rozmazaně vidím hnědé, čokoládové oči, vypadaly jako ze skla. "Miluju tě." Zaskřípal můj hlas, když o sebe třely popraskané a vysušené rty. Poté znova upadám do tmy.
Verr
THIS IS NOT THE EDN!
आप पढ़ रहे हैं
Always And Forever (1D)
फैनफिक्शन,,Jednou jsem ti slíbil, že budu vždy s tebou. Teď je ale všechno jinak, budu s tebou navždy." Pronesl zcela klidně a zaculil se. Tenhle příběh bude plný Liama (nečekaně :D) a Liamovi lásky, ne všechno ale končí dobře, sem tam se do života připlete...
