Always And Forever (1D)

32.

"Jsme tady." Pronluvil záchranář, dveře od záchranky se rozrazily a chlapy, co se snažili zachránit mou Jess naskákali dovnitř, vyvezli lehátko, na kterém ležela a vezli ji do nemocnice. Běžel jsem s nima a stále ji držel za ruku.

"Ustupte! Jděte nastranu!" Křičeli, když se prodírali davem fotografů. Kreténi. Jeden si stiupl přímo do vchodu od nemocnice.

"Odstupte!" Křičeli záchranáři. Ale on nereagoval.

"Uhni!" Zařval jsem já. On ale furt stál a fotil si Jess.

"Řekl jsem uhni!" Křikl jsem znovu a jednu mu ubalil. Nejdřív na zem letěl foťák a pak v zápětí on.

"Budu vás žalovat!" Stihl zakřičet, než jsme vjeli do nemocnice. To jsem ale naprosto ignoroval.

"Na dvojku." Poručil doktor a my se vydali směrem, kam ukázal.

"Pane sem nesmíte. " Okřikl mě doktor a chtěl mě vyrazit z operačního sálu.

"Já tu musím být!" Křikl jsem zpátky.

"Liame ne!" Zaslechl jsem známý chraplák. Kudrnatá osoba mě chytla za rameno, já se však vytrhl.

"Liame!" Křičel znovu. V tu chvíli mi před nosem doktor zabouchl dveře. Harry přiběhl a chytl celé moje tělo, na mém hrudníku spojil svoje ruce, abych se nemohk znovu z jeho sevření vyvklíknout. Křičel jsem z plných sil nakonec vyčerpáním upadl na zem, Harry šel k zemi semnou. Z křeče se moje tělo uvolnilo a znovu se spustily proudy slaných kapiček setkajících po mé tváři. Bezvládně jsem seděl na zemi.

"Na." Podal mi čistou košili, protože doteď jsem tu byl jenom v džínách a ruce měl od krve.

"Dík. " Převzal jsem si bílou košili.

"Já- já." Zhluboka jsem se nadechl mezi těžkými vzlyky.

"Kdybych-kdybych jí tam nenechal, nic by se nestalo, byla-byla by v pohodě." Opřel jsem se zády o stěnu.

"Je to moje chyba, já kdybych tam byl, nebo jenom přijel dřív- měl jsem jí pomoct, slíbil jsem, že už jí nikdy nenechám samotnou a nechal!" Vydával jsem ze sebe přes těžké vzlyky.

"Ne brácho, za to nemůžeš. " snažil se mě Hazz utišit. Opřel se o stěnu hned vedle mě. Popotáhl jsem.

"Pojedem domu jo?" Řekl Harry.

"Ne, chci jí vidět." Odsekl jsem.

"Počkáme až skončí s operací a pak pojedeme." Rozhodl a víc se o tom nebavil. Ze dveří, které se mi před dvěma hodinama zabouchly před nosem vyšla mladá sestra.

"Jak je na tom?!" Rychle jsem se zvedl.
Odpovědi se mi nedostavilo, slečna v bílém jen sklopila zrak k zemi a s deskami v ruce odešla. Znovu sem hrudník svíral do minimálních velikostí. Harry mě zezádu chytl za rameno.

"Klid brácho." Špitl, z jeho tónu ale bylo slyšet, že sám není klidný, jeho hlas byl rozhřesený jako ten můj. Sklopil jsem hlavu k zemi a prohlížel si svoje boty. Prsty jsem pomalu zatínal v pěst. Po chvilce se znovu ty zasraný dveře otevřely, vyšel z nich starší muž v bílém plášti.

"Pan Payne?" Sjel pohledem mou osobu.

"Ano." Urychleně jsem zvedl hlavu a čekal co z něho vypadne.

"Odvedl jste skvělou práci." Pochválil mě, tohle je mi ale uplně ukradený, chci vědět, co je s Jess.

"Takže to přežila?" Zeptal jsem se o něco veselejším tónem, než do teď.

"Ano, prozatím, ztratila hrozně moc krve, bodná rána nožem pronikla hluboko do dutiny břišní, to nejhorší ji teprve čeká, je na ní, co si vybere." Odpověděl s kamennou tváří a zhluboka se nadechl, jakoby chtěl pokračovat.

"Ale bohužel to malé to nepřežilo." Moje srdce se na chvilku zastavilo.

"M-malé?" Vykoktal jsem, abych zjistil, zda jsem slyšel dobře.

"Vaše přítelkyně byla v prvním měsíci těhotenství. Bohužel to už se nikdy nebude opakovat. " Dodal. Proč mi to neřekla? - opakovalo se v mé hlavě.

"Je mi to líto, jeďte domů a prospěte se, teď je stejně udržována v umělém spánku. " Odmlčel se doktor.

"Prosím, udělejte cokoliv proto, aby to přežila." Prosil jsem zoufale doktora, pouze sklopil zrak k zemi.

"Budeme vás o všem informovat." "Odbočil" od tématu a podal mi ruku, podání ruky jsem mu oplatil a rozloučil se s ním. Když odešel do očí se mi znovu hrnuly proudy slz, při pomyšlení na to, že už jí nikdy neuvidím, že je to moje vina. Nesnesu to!

"Brácho, pojedeme domů jo?" Zachraptil můj nejlepší kamarád za mými zády. Mlčky jsme seděli v autě, dokud ticho neprolomil Harry.

"Chceš jet k nám? " zeptal se.

"Ne, chci bejt sám. " odsekl jsem a Harry mlčky odbočil k memu domu. Přišel jsem domů a zlostí kopl do konferenčního stolku. Následně, abych přebil bolest v noze, pěstí vrazil do ledničky, ze které jsem v zápětí vyndal láhev whiskey. Z kapsy jsem vyndal cigaretu a rozklepanýma rukama ji zapálil. Hlavou jsem se opřel o studenou ledničku, po vdechnutí první dávky nikotinu upil ze své whiskey. Znovu mě zaštípaly oči a přehrávaly se mi všechny zážitky s Jess. Naše "rande", objevila se mi vzpomínka, když uspávala společně semnou malou Lux. Teď je to všechno pryč.

Ahojky! Tak je tu další kapitola, omlouvám se, že jsem ji nevydala včera, nějak jsemnto nestihla :/ každopádně jste nejlepší!
Verr