Always And Forever (1D)

15.

Cate mi podrobně popsala celý večer, ehm ano opravdu celý. Dál jsme si ještě povídaly ohledně svatby a tak, když se kolona uvolnila a dala do pohybu, hovor jsem ukončila a pokračovala v cestě. Po pár hodinách jsem konečně dorazila na hotel. Vstoupila jsem na svůj apartmán, hodila na zem tašku s oblečením a padla na postel. Koukla jsem na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Bylo půl desáté, návštěvy jsou od jedenácti. Mám aspoň čas si udělat něco k jídlu. Pri cestě do kuchyně, jsem si vzpomněla, že mám napsat Liamovi. Vytáhla jsem z kapsy telefon a začala vyťukávat esemesku.

Ahoj, dorazila jsem v pohodě, strašně mi chybíš... :(

SMS jsem odeslala a položila ho na stolek a pak přes hotelový telefon zavolala pokojovou službu, aby mi přinesla míchanná vajíčka. Mezi tím, než mi jídlo přinesli mi stihl zavibrovat telefon.

Liam

To jsem rád, zavolej mi až pojedeš od mámy.

Napsal a já znivu vyťukávala SMS " :) "
Odepsala jsem a v tom zazvonila pokojová služba. "Míchanná vajíčka a pomerančový džus slečno. " řekl pohledný poslíček a podal mi podnos. "Děkuji. " Odpověděla jsem a dala mu hotovost. Snědla jsem si své jídlo, bylo půl jedenácté. Vyšla jsem směrem do hotelových garáží, kde parkovalo mé Mini a jela směrem do nemocnice, kvůli koloně jsem do nemocnice přijela v půl dvanácté. Chvíli jsem seděla uvnitř mého auta a přimlouvala se, abych šla dovnitř. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře auta. Pomalu jsem vystoupila a zamkla auto, celou budovu jsem projela pohledem a vyrazila dovnitř.

"Dobrý den, hledám Marry Clark (nebyla vdaná za mého otce), měla by tu být na pokoji číslo šestnáct. " promluvila jsem ke zdravotní sestře. Zklopila zrak dolů a došla pro doktora. Spadl mi úsměv z tváře, nevěděla jsem co čekat. Přišel ke mně doktor v bílém plášti.

"Dobrý den, Dr. Davine." Podal mi ruku a potřásl s ní.

"Vy jste dcera Marry? " zeptal se.

"Ano." Zamumlala jsem.

"Jessico, je mi to moc líto... vaše matka dnes zemřela. " Řekl s kamennou tváří.
So očí se mi nahrnuly slzy, posadila jsem se na židli a doktor mi podal vodu. Párkrát jsem usrkla a pak vyběhla ven z nemocnice, byla jsem už na parkovišti, ale někdo mě chytl za ruku. To ne! Můj bratr!

"Simone?" Vyhrkla jsem.

"Ty malá děvko, kvůli tobě je mrtvá! Kdyby ses nesčukla s tím Gayem! Byla by tady, žila by! Tys od nás odešla! Jsi nejvíc sobeckej člověk na světe. Sobec, slaboch, svině! Nejde tě popsat jedním slovem." Začal na mě napřahovat ruku, aby mě uhodil. Těsně ho chytl jeden security a držel ho za obě ruce.
"Ten podle tebe gay dokáže rozeřvat statisíce holek jediným úsměvem víc, než ty za celý život v posteli!" Křikla jsem a s vodopády v očích utíkala k autu. Sedla jsem tam a jela na hotel pro svou tašku, vzala jsem ji a pokračovala v cestě domů. Viděla jsem rozmazaně a dvojitě, všechno to začalo bolet, to ona mě vyhodila, proudy slz se valily z mých očí. Chtěla jsem se ohnout pro kapesník, při pohledu dozadu se mi zamotala hlava a já ztočila volant do příkopu. Něco ostrého projelo mýma rukama a hodně jsem se praštila do hlavy.

"Slečno? Slyšíte mě? Slečno? Jak se jmenujete?" Slyšela jsem mužský hlas, s tíhou jsem rozlepila víčka a sáhla si na bolavou hlavu, začala jsem zaostřovat na své ruce. Všude byla moje krev. Trpěla jsem neskutečnou bolestí. A přesto se snažila komunikovat se záchranářem, který na mě mluvil.

"Jessica." Zachraptěla jsem.

"Dobře Jess, cítíš nohy? Můžeš s nima hýbat?" Zeptal se a snažil se ke mně skrz okýnko dostat. Auto bylo tak sešrotované, že dveře nešli otevřít.

"Cítím, ale jsou zaseklé o pedály." Odpověděla jsem a unovu upadla do bez vědomí.

"Ztrácíme ji!" Zaslechla jsem naposledy. Znovu jsem se probudila, tentokrát jsem jela hroznou rychlostí, nade mnou stáli dva saniťáci a doktorka s doktorem a zdravotní sestrou. "Máme její mobil, sestro vytočte pana Payna, v záchrance stále opakovala jeho jméno." Řekl jeden ze záchranářů a dál mě vezli po chodbě. Nemohla jsem se pohnout, bolest vystřelovala ze zad, do mých nohou a rukou. Na krku jsem cítila plastový límec. Všechno bylo rozmazané, zavřela jsem oči a modlila se, aby ta bolest skončila.

Liam

Zpívali jsme s klukama písničku a dováděli jako vždycky. Když začínal Sendy vybrnkávat OVER AGAIN, do sluchátka mi promluvil pořadatel, že Jess měla vážou autonehodu a je na operačním sále. Dále mi řekl, ať dozpívám písničku a klidně jedu za ní. Jen jsem přikývl, cítil jsem v očích proudy slz. Začal jsem zpívat a brečet zároveň. Niall si sedl ke mně a objal mě okolo krku. Přidal se k mému zpěvu, aby mě podržel. Ta písnička mi přišla nekonečně dlouhá. Konečně skončila a já mohl letět za mojí princeznou. "Omlouvám se! Všechny vás hrozně miluju!" Zavzlykal jsem a vyběhl pryč ze stage.

Louis

Bylo to šílenství, když začala Liam brečet, fanynky mu společně s Niallem pomohly s jeho sólem. A Když po písničce Liam řekl svůj "proslov", začaly ječet a řvát "Stay Strong Liam! We are proud Directioners" Tohle se rozlehlo celou halou nejméně 1000x a Liam opustil stage.

Liam

Mě a mého security odvezl šofér k soukromému tryskáči, který nás donesl přímo do města, kde je nemocnice, ve které leží Jess. Cesfa trvala asi čtyři hodiny, byla to celá věčnost. Nakonec jsem se ale dočkal. Vběhl jsem do nemocnice a začal se vsech ptát. "Kde je? Jak to s ní vypadá?" Ptal jsem se všech, zastavila mě jedna zdravotní sestra.

"Je v umělém spánku." Řekla.

"Kde?" Zmatkoval jsem.

"Pojďte, nemůžete k ní, ale aspoň přes sklo." Odpověděla a vedla mě do malé místnosti, plné přístrojů. Bylo tam i okno, přes které bylo vidět na Jipku. Ležela tam, bezvládně, hlavu omotanou v obvazech a napíchnutá na několika přístrojích. Znovu mě štípaly slzy. "Jak je na tom?" Otočil jsem se na sestru.

"Utrpěla vážná zranění páteře, s jejím předchozím zdravotním stavem to není vubec dobré, hrozí, že se na nohy už nepostaví, jinak nemá žádné zlomeniny, ma silný otřes mozku, ale nejvíce nás trápí její nohy."

"Ale přežije to, že jo?" Skočil jsem jí do řeči.

"To všechno záleží na tom, jestli se probudí, a když to přežije, šance, že bude chodit je 20%. Je mi to líto." Řekla a odešla. Musel jsem si sednout, abych se tam nesložil. Žalidek se mi svíral a srdce rychle bušilo, jako by chtělo vyskočit z mojí hrudi.

Tak je to tu! :) Kapitola je na světe!

VERR