Keep smiling ✔

|1.|

Chvíli jsem se dívala z okna, ale potom jsem usnula. Probudilo mě až paprsky slunce, co se nestydatě cpali do mého obličeje. Opatrně jsem otevřela oči a podívala se z okna. Už jsme byli skoro na místě, poznala jsem to, protože mi to tu je povědomé. Chvíli jsme ještě jeli tímhle městečkem, ale pak jsme zatočili na lesní cestu. Poté jsme se vynořili mezi chatami. Zastavili jsme u krásné srubové chaty, která kdysi patřila tátovým rodičům, ale on to pak zdědil. ,,Vstáváme!" otočí se na nás mamka a tím vzbudí kluky. ,,Už jsme tady?" zeptá se rozespalý Kevin. ,,Ano." přikývne mamka a vystoupí. Kluci ihned vylítnou z auta a rozeběhnou se pryč. ,,Tak pojď." pobídne mě taťka a vystoupí. Chvíli se přemlouvám, ale nakonec taky vystoupím. Vezmu si z kufru část ze svých zavazadel a vydám se ke vchodu.

Vejdu dovnitř a ihned mě ovane vůně dřeva. Rozhlídnu se a v hlavě se mi objeví staré vzpomínky na dětství. Přímo naproti dveřím jsou schody do druhého patra. Vedle nich je krásný obývák s krbem a výhledem na jezero, ke kterému napomáhají francouzská okna. Vedle obýváku je nádherná kuchyň s jídelnou a s dveřmi na terasu. Dále tu je jedna koupelna se záchodem a malá pracovna. Nechám kufry dole a vyjdu po schodech do druhého patra. Naproti mě je malý balkón, napravo je můj pokoj a vedle pokoj Austina a Kevina. Taky tam je ložnice rodičů s jejich koupelnou.

Pomalu otevřu dveře od svého pokoje a vejdu do něj. Naproti dveřím jsou okna, u kterých je postel a psací stůl. Napravo od dveří je knihovna a moje stará kytara. Nalevo je obrovská skříň a křeslo na odpočinek. Protože jsou všude po pokoji dětské ozdoby, začnu to tu uklízet. Všechny hračky, plakáty a obrázky, co jsem kdysi nakreslila, jsem nacházela do jedné krabice a tu jsem dala do skříně. Pak jsem si dolů došla pro kufry a začala si vybalovat. K tomu jsem si pustila písničky a začala si trochu pobrukovat.

Oblíkla jsem si na sebe plavky a na to si dala mini kraťásky a tílko. Na oči jsem si dala sluneční brýle, vzala si sluchátka, sešla dolů a došla na terasu. ,,Ahoj zlato, tak už máš vybaleno?" koukne na mě z lehátka mamka a tím na mě upoutá tátovu pozornost od novin. Jen protočím očima a lehnu si na své lehátko. Dám si do uší sluchátka a všechno kolem ignoruju.

,,Nikki!" probudí mě dětský hlas. Otevřu oči a spatřím ubrečeného Austina. ,,Co se stalo?!" vylítnu do sedu. ,,Já jsem ztratil pana Lua." fňukne. Pan Lu je jeho plyšová opice. ,,Klid. Kde si ho viděl naposledy?" kouknu na něj. ,,V pokoji, ale tam jsem se koukal." rozbrečí se. ,,Neboj. Třeba si ho jen někam schoval. Kde je mamka?" dojde mi. ,,Jsou vedle u sousedů." ukáže na chatku vedle nás. ,,A to nás tu nechali?" zadivím se. ,,Nechtěli tě budit, a tak tě odnesli sem na sedačku. My jsme šli s nimi, ale mě to tam nebavilo, a tak jsem se vrátil. Chtěl jsem si hrát s panem Luem, ale nikde tu nebyl." vysvětlí mi a v tu chvíli mi dojde, že jsem v obýváku. ,,Aha. Tak pojď. Podíváme se spolu." zvednu se a dojdeme k němu do pokoje, kde začneme hledat. ,,Tady je!" zvolám, když najdu plyšovou opičku, jak si v klidu leží pod pohovkou v pracovně. ,,A cos tu vůbec dělal? Víš, že sem máme zakázáno." kouknu na něj a on se zatváří trošku provinile. ,,Jen jsem se sem šel kouknout." šeptne. ,,A ty jsi tu nehledal?" zeptám se. ,,Nenapadlo mě to. Že to na mě neřekneš?" koukne na mě s nadějí. ,,Slibuju." mrknu na něj.

,,Jsme doma!" uslyším z kuchyně, a tak seběhnu schody. ,,Proč tu jsem, když jsem vám úplně ukradená?! To tu jsem je proto, abych vám hlídala děti?!" bouchnou mi nervy, když spatřím lehce opilou mamku. ,,Ne zlatíčko." usměje se na mě. ,,Vždyť je to dovolená jen pro vás. K čemu tu jsme?!" rozhodím rukama. ,,Ale co to povídáš. Byli jsme jen na chvilku pozdravit sousedy." zamračí se. ,,Na celý odpoledne?! Víš co? Kazíte nám akorát život!" vykřiknu a v tu chvíli ucítím na tváři štiplavou bolest. Podívám se na mamku, která měla zvednutou dlaň a sledovala, jak ji rudne. Pak už jen vím, že jsem si sebrala bundu a vyběhla z domu.

Tak a máme tu úplně první oficiální kapitolu. Co na ní říkáte? Pokud se vám líbí, budu ráda, když ji podpoříte komentářem nebo votem. Tak bye :*