Keep smiling ✔

|21.|

Dnes to není chraplavý hlas Huntera, co mě probudí, ale sluneční paprsky, co mi jemně putují po tváři až k očím. Pomalu je otevřu a lehce nadzvednu hlavu, abych se porozhlédla. Zkusím se neslyšně vypařit z postele, bohužel mě dvě silné paže stáhnou zase zpět. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" zašeptá mi do ucha. ,,Musíme se vrátit. Nemám sbaleno a navíc už bude oběd." připomenu mu. ,,Tak tě pak odvezu." zamumlá do polštáře a pomalu se zase propadá do říše snů. ,,To nejde. Tak vstávej." šťouchnu do něj, ale nic. Dojdu tedy do kuchyně, kde napustím skleničku vodou a pak ji na něj prostě vyklopím. ,,Hej!" vyjekne jako malá holka a když mě uvidí, okamžitě se ke mně rozeběhne. Já vyběhnu na palubu, kde se chvíli honíme, ale pak mě popadne a začne mě lechtat. ,,Ty potvůrko." říká pořád dokola. ,,Vzdávám se!" zvednu ve znamení vzdávání. On toho nechá a pak se skloní po sladký polibek. ,,Tak vyjedeme." řekne po polibku a nastartuje loď. 

,,Smím mé dámě pomoci?" nabídne mi ruku, abych mohla bezpečně přejít na břeh. Ruku ochotně přijmu a konečně se dostanu na pevnou zem. Dojdeme k jeho autu, kde nastartuje a vyjedeme ke mně domů. ,,Uvidíme se odpoledne." určitě si všiml mého smutného tónu. ,,Jasně. Odpoledne." nakloní se pro polibek a pak vystoupím. 

--------------------

,,Máte vše?" křikne mamka po domě. Samozřejmě jí nikdo neodpoví. Táta zatím odnáší kufry a tašky do auta. Naposledy si sednu na svou postel a pořádně nasaju vzduch mého dětství. ,,Určitě se sem příští rok vrátíme." ozve se ode dveří mamka. ,,To doufám." povzdychnu si. ,,Zlato, co se děje?" prohlídne si mě ustaraně mamka. ,,Nic. Já jen-" zlomí se mi hlas. ,,Bojím se, že už ho nikdy neuvidím. Že až odjedeme, najde si jinou a já nakonec zůstanu zase sama. Nechci znovu zažívat tu bolest. Už ne." rozbrečím se. Mamka si mě k sobě přitáhne a jemně mě hladí po zádech. ,,Neboj, vše bude dobré. Pokud tě opravdu miluje, nestane se to. Vím, že ta vzdálenost mezi vámi bude velká, ale oba jste silní mladí lidé a určitě to překonáte. Jen dva roky a pak sem můžeš jít na vysokou. Neboj, uteče to jako voda." políbí mě do vlasů a já se alespoň na chvíli cítím v bezpečí.

---------------------

,,Vyrážíme." zvolá táta. Hunter tu ještě nebyl a mě se začne stahovat žaludek. ,,Lásko, dej mu ještě pět minut." pohladí ho mamka po ruce. ,,Pět minut. Nic víc!" Zabručí nespokojeně. Uběhne asi deset minut a on nikde. ,,Je mi to líto." dojde ke mně mamka a obejme mě, protože zase brečím. ,,Musíme vyrazit." řekne až překvapivě klidným hlasem taťka. Nasednu tedy dozadu k bráškům a vyjedeme. Nepřítomně koukám z okna, když něco zaslechnu. Otočím se a spatřím Huntera, jak peláší za autem. ,,Zastav!" vykřiknu. Táta dupne na brzdu, až se všichni leknou. Já vystřelím z auta a padnu mu kolem krku. ,,Myslela jsem, že se nechceš rozloučit." vzlyknu. ,,To nechci. Nebudu se loučit, protože se zase uvidíme. Brzo. Nebudu dělat, jako by ses už neměla vrátit." pohladí mě po tváři. ,,Ale zároveň nebudu dělat, že to zvládneme. Hele, bylo by to na prd. Kdybych ti chtěl zavolat, neměla bys čas. To samé se skypem. Dopis trvá dlouho, než sem dojde a já prostě nedokážu žít vztah na dálku. Potřebuju tě mít u sebe, moct tě políbit, dotýkat se tě. Nezvládl bych to-" zlomí se mu hlas a z oka mu ukápne jedna slza. Chvíli tam stojím a snažím se pobrat jeho slova, ale pak mi to dojde. ,,Máš pravdu, Huntere. Nedokázali bychom to. Nikdy. Nemůžu ti přece zkazit celé mládí. Nemůžu ti zakazovat být s někým jiným. To by nešlo. Milovala sem tě, ale myslím, že bude lepší, když to ukončíme." setřu mu slzu. ,,Konec?! Já myslel pauzu nebo tak." vyhrkne vyděšeně. ,,Bude lepší, když na sebe zapomeneme." pohladím ho po tváři. ,,Miluju tě, Huntere." šeptnu a políbím ho. ,,Miluju tě." vzlykne. Neochotně se odtáhnu a vydám k autu. ,,Nikdy nezapomenu!" křikne za mnou. Kdybych se ohlédla, nedokázala bych odejít a proto rychle zapadnu do auta, kde se naplno rozbrečím. 

Fajn, mám nápad! Myslela jsem si, že dám tak dvě, tří kapitolky a ukončím to, ale dostala jsem super nápad na pokračování, takže těch kapitolek bude víc. Bude to třeba o rok později nebo tak... 

Nechci dělat další díl (Keep smiling 2 :D) Bylo by to blbý, takže to bude prostě jedna knížka. 

Jinak mě prosím nezabíjejte za ten rozchod!!! Pusu :*