Keep smiling ✔

|13.|

Konec prvního měsíce:

A je to. První půlka je pryč. Vůbec mi nepřijde, že už tu jsme celý jeden měsíc....

,,Počkej, když teď půjdeš, uvidíme se až na té párty. Ta je až v devět." zamručí Hunter do peřin. ,,Musím se připravit a ještě s našima povečeřet. Dnes je to povinný." mrknu na něj a dám mu pusu na nos. ,,Nechci tu ještě tři hodiny ležet sám. Můžeš se připravit u mě. Stejně už tu máš většinu svých věcí." pokračuje v přemlouvání. ,,Opravdu to nejde. Musím jít." povzdychnu si a jen v jeho tričku vylezu z postele. ,,Tak mi aspoň vrať moje tričko! Budu ho potřebovat." vzdá to. ,,Jen se převlíknu." uchechtnu se a poté, co se převléknu, mu to tričko hodím na hlavu. ,,Uvidíme se tam." zamávám mu a odejdu.

---------------

,,Marku!" vypísknu, když ho uvidím stát před naším vchodem. Jel na týden na soustředění a teď se vrátil. ,,Jak ses měla?" zasměje se a já mu přitom skočím do náruče. ,,Ty jdeš taky na tu párty?" zeptám se. ,,Jasně. Beru to jako oslavu mého návratu." uchechtne se a položí mě na zem. ,,Marku, možná bychom si měli promluvit o-" začnu opatrně. ,,Není třeba. Vím, že si s někým začala chodit a rád ho poznám." přeruší mě. ,,Ty to víš?! Marku, pro tvoje bezpečí bys tam neměl chodit." řeknu trochu tišeji. ,,Ale proč? Je to nějaký rváč? Neboj se, budou z nás přátelé a teď už pojď. Nechci přijít poslední." chytne mě kolem pasu a vykročí směrem na pláž. ,,A mimochodem, my spolu nechodíme." opravím ho. ,,Kamarádi s výhodami?" zvedne na mě jedno obočí. ,,Tak něco." pokrčím rameny.

,,Zdar Marku!" pozdraví ho celá jeho parta. Já zatím celá neklidná vyhlížím Huntera. Vím, že mají mezi sebou problém a až to Mark zjistí, zabije ho. Nebo se o to pokusí. Konečně ho spatřím u baru, jak si objednává. ,,Dojdu si pro pití." řeknu směrem k Markovi a rychlým krokem k němu dojdu. ,,Huntere, je tu-" zašeptám. ,,Nikki! Konečně si tu. Chtěl jsem ti už jít na proti." usměje se na mě Hunter. ,,Ne! Musíš pryč." řeknu rozhodným hlasem. ,,Pryč? Proč?" uchechtne se a v tom se ohlídne na moje záda. ,,Nikki?" uslyším lehce nevrlý hlas. ,,Marku, Huntera už asi znáš, že?" šeptnu a v tom Mark zatne pěsti. ,,Uklidni se. Nic se neděje. Vím, že se nemáte moc v lásce, ale-" začnu ho uklidňovat. ,,Moc v lásce?! Já ho nesnáším!" křikne Mark a odstrčí mě stranou. ,,Ty nebudeš spát s mojí kamarádkou! Je to skoro jako má sestra!" chytne ho za límec trička. ,,Marku, uklidni se." uchechtne se Hunter a jedním pohybem se dostane z jeho sevření. ,,Nechci se prát. Není přece hřích, že spím s tvojí kámoškou. Je milá a mám ji opravdu rád. To, co se mezi námi stalo, mě mrzí a rád bych to vrátil zpět, ale nejde to. Co takhle na to zapomenout a stát se přáteli?" navrhne mu a přitom na mě mrkne. Tohle jsme spolu trénovali dost dlouho. Nechtěla jsem, aby to nějakým svým slovem zase pokazil. Mark je opravdu jako můj bratr a záleží mi na jeho názoru. ,,Přátelé?!" vyprskne nechápavě Mark a Hunter přikývne. V tom se Mark napřáhne a vrazí Hunterovi přímo do nosu, ze kterého se okamžitě začne hrnout krev. ,,Huntere ne!" křiknu na něj, ale to už mu Hunter vrací úder a strhne se mezi nimi rvačka. Chvíli se tam takhle perou, doku se tam nepřiženou ostatní kluci a nesnaží se uklidnit situaci. Samozřejmě všichni, místo toho, aby to uklidnili, tak se do toho zapojí a mlátí se hlava nehlava. ,,Nechte toho!" křiknu, ale nikdo nic. Vezmu proto jednu skleněnou láhev a třisknu s ní o bar, přičemž se po celé pláží rozezní drcení skla a všichni jakoby zmrznou. ,,Už dost! Chováte se jako malý!" křiknu a z oka mi ukápne jedna slza. ,,Vím, že jak se Hunter zachval tě muselo bolet, ale on se změnil. Nemůžete na sebe být naštvaní jen kvůli jedné větší hádce. Proboha vždyť jste oba úplně stejní. Jste jako bratři, co se teď perou jen kvůli hrdosti. To se prostě nedokážete omluvit a vyříkat si to? Marku, řekl si mi, že to je můj život a že se s Hunterem klidně můžu bavit. Už není rozdíl, jestli jsme přátelé nebo něco víc. Je to to samí. Je součástí mého života a pokud se nedokážete usmířit, pochop aspoň to, že to tak je. Jestli to nedokážeš, pak už není o čem mluvit." poslední větu skoro zašeptám. ,,Takže si vybereš radši jeho než mě?!" vyjekne a ukáže na úplně pomlácenýho a zakrvavenýho Huntera. ,,Nejde o to, koho jsem si vybrala. Já chci mít v srdci oba, ale pokud to nedokážete překousnout, končím s vámi. S oběma." řeknu a Huner se na mě překvapeně podívá. Mark se podívá na Huntera, ale pak se zamračí a vyplivne krev, co se mu hromadila v puse. Už už chce Hunter znovu zaútočit, ale P-jay ho chytí. ,,Dobře." zašeptám a mé slzy se začnou drát na povrch. Ještě naposledy se na ně podívám a pak už s totálním výbuchem breku uteču domů, kde se zachumlám do peřin. Nechápu, že dají radši přednost hádkám, než přátelství. Když nemůžu mít oba, nebudu mít nikoho. S touto myšlenkou usnu.

Názor? Myslíte, že se rozhodla správně? Jinak díky za předešlé vote a komentáře. I nadalé mi dělají radost. A pokud můžu, ráda bych vám doporučila jeden můj nový přiběh Tell me why. Je to trošku víc drama a občas se tam odhalí víc reality než je naše lidstvo zvyklé, ale myslím, že nebudete litovat, když si to přečtete. Láskuju vás:*